Na cestě na procházku se svou psí boxerkou Grace si Havlová zavzpomínala na své dětství a na návštěvy kostela. „Když jsem byla malá, chodili jsme s rodiči každou neděli na “hrubou”, tak se říkalo mši sv. , která začínala o půl 11. hod. Za víru byli oba rodiče za socialismu perzekuováni a nesměli studovat. Z kostela jsme pravidelně navštěvovali hrob tatínkova tatínka a maminčiny maminky, kterou jsem nikdy nepoznala,“ rozpovídala se Dagmar na sociální síti.
Na oběd pak chodili k druhé babičce, mamince jejího tatínka. „Tatínek své mamince vykal a my taky. Tenkrát to bylo normální. Byla to vnitřně silná autoritativní žena, kterou pro její statečný život všichni měli v úctě a vážili si jí. Vidíte. Chtěla jsem psát o usebrání v prázdném kostele a skončila u naší zbožné rodiny. A ještě malý dodatek. Kdyby se můj tatínek nevzepřel babiččině vůli, stát se knězem, nikdy bychom se já, ani moje sestra nenarodily. Cesty osudu a osobního rozhodnutí jsou nevyzpytatelné,“ prozradila své tajemství Havlová. Rodinnou tradici dodržuje stále a pravidelně chodí do kostela.
Dagmar Havlová exkluzivně pro Blesk: Přejídání kvůli stresu a dohoda s krejčovou!
