Vím, že se vás na to ptají všichni, ale nedá se nic dělat... Vzpomínáte stále na film Jak se točí Rozmarýny?

„Rozmarýny mi vždycky někdo připomene, takže na ně vlastně vzpomínám dost často. Je strašné, jak už je to dávno. Vždy se toho čísla leknu.“

Kvůli roli jste si musela nechat oholit hlavu. Co byste pro dobrou roli byla ochotná udělat teď?

„Pro fakt zajímavou roli bych si nechala oholit hlavu klidně i teď. Vlasy přece dorostou!“

V současné době se natáčí spousta seriálů. Myslíte, že je to pro diváky koukatelné?

„Seriálů se teď točí opravdu hodně, a každý si tím pádem vybere ten svůj. Ale všechny najednou asi sledovat nejde. Sama koukám na televizi málo. A když už seriál, tak spíš detektivní. No a pak je tu Netflix a tam je úplně všechno.“

Nedávno jste se objevila v nováckém seriálu Pan profesor a teď točíte pro Primu seriál Agrometal. Jak to zvládáte?

„Sice hraji v Profesorovi i v Agrometalu, ale ty role jsou menší, takže to zvládám úplně v pohodě.“

Je nějaká role, kterou byste si chtěla zahrát?

„Vysněnou roli nemám, ale ráda dělám na hezkých projektech. A hlavně s lidmi, se kterými si mám co říct.“

Máte dva syny, čemu se věnují? A uvítala byste, kdyby se chtěli dát také na herectví?

„Kluci naštěstí k herectví neinklinují a sem za to ráda. Ono to není zrovna jednoduché povolání. Jinak mladší syn je ještě na střední škole a starší si momentálně hledá práci, protože bohužel nemůže se svou vystudovanou japonštinou zatím najít nic v oboru, Ale jedna možnost se mu teď naskytla, tak doufáme, že to vyjde, aby ji konečně nějak uplatnil.“

Na co se teď nejvíc těšíte?

„Na novou sezonu v Divadle Radka Brzobohatého a pak na natáčení nového seriálu pro Českou televizi, ale o tom ještě nemůžu moc mluvit. Jen prozradím, že to bude detektivní seriál a že v něm hraju policistku, takže se máte na co těšit.“

A něco nepracovního, třeba nějaká zimní dovolená?

„Teď se moc těším na hory! Miluju totiž lyžování. Takže v prosinci pojedeme s rodinou na otevření lyžařské sezony do Rakouska. Jezdíme tam moc rádi. Už tam máme pár oblíbených místeček, takže se těším, že je zase navštívíme. Od covidu jsme byli na lyžích poprvé po dvou letech loni.“

Za chvíli tu máme Vánoce. Kde a s kým je budete trávit?

„Vánoce budu trávit doma v Praze se svou rodinou. Ale hned po nich většinou jezdím na pár dní za tátou na chalupu.“

Budou u vás tedy svátky čistě oddechové?

„To zase ne. Naštěstí mezi svátky i hraju, takže to volno nebude tak dlouhý!“

Jak u vás bude Štědrý den probíhat?

„Děti už jsou dost velký, takže už to samozřejmě tak neprožívají, v podstatě už vůbec. Ale stromeček máme... Děti dostanou obálky, to je sázka na jistotu, pak si sami koupí, co chtějí.“

Takže jste to více prožívali, když byli kluci ještě malí?

„Samozřejmě že jo. Když byli kluci ještě malí, tak byli vždycky jako u vytržení. To jsme Vánoce slavili vždycky i se ségrou, protože má podobně staré ratolesti. Takže čtyři děti dohromady se válely v papírech a stuhách u vánočního stromečku a byly úplně šílený blahem. Na to moc ráda vzpomínám.“

A co štědrovečerní večeře? Bude u vás doma klasika?

„Kapra nejíme. Salát samozřejmě mít budeme, ale jestli k němu bude nějaká jiná ryba, nebo třeba biftek, to se ještě uvidí!“

Co vánoční cukroví? Budete ho péct, nebo si ho raději objednáváte?

„Cukroví samozřejmě péct budeme. Pečeme ho vždy se sestrou, protože je to strašná práce a ani jednu z nás to nebaví. Takže se vždycky domluvíme a pečeme to najednou, abychom se mohly podpořit.“

Jaké druhy u vás doma vedou?

„Nejoblíbenější je linecké, pak taky rohlíčky a vosí hnízda. Ty moje děti milují, takže to hrozné patlání musím podstoupit!“

A jaké je vaše nejoblíbenější?

„Moje? Bohužel taky vosí hnízda.“

Takže se s tím vlastně patláte i kvůli sobě!

„No samozřejmě. Kdyby to tak nebylo, tak je ani nedělám, děti neděti!“

Máte doma nejoblíbenější vánoční pohádku, nebo patříte k těm, co jen pustí televizi a neřeší, co v ní běží?

„Vždycky se těším na Tři oříšky pro Popelku. To je klasika, na kterou žádná jiná nemá.“

Co byste ráda našla pod stromečkem? 

„Vysněný dárek asi ani nemám, ale když se tak zamyslím, udělal by mi letos radost robotický vysavač. Máme doma psa, který šíleně pouští chlupy, takže by se mi to vážně hodilo. Ale kdo ví, jestli existuje vysavač, který by zvládl takové množství chlupů! Tak jsem teda zvědavá, jestli Ježíšek přinese toho robůtka...“

A vy už všechny dárky sehnané máte, nebo patříte k těm, co to nechávají na poslední chvíli?

„Dárky ještě nemám, ale u většiny už vím, co mám shánět. Ale co konkrétně, to vám prozradit nemůžu, to by pak nebylo žádné překvapení. Ale jak jsem už zmínila, u nás vedou hlavně obálky. To má vždy největší úspěch. Jinak jsem tak trochu lajdák a řeším to až tak čtrnáct dní před Vánoci. Ale moje sestra nakupuje už od listopadu.“

Je nějaká vánoční tradice, kterou s rodinou dodržujete?

„Tím jak jsou děti velký, tak už to vážně moc neřešíme. Takže žádnou tradici nemáme.“

A jak probíhaly vaše Vánoce, když jste byla malá?

„Jako děti jsme je vždycky slavily s celou rodinou, takže s našima a s babičkou a dědou. A pak jsme vždycky odjížděli na chalupu na Šumavě a tam byly vždycky strašné závěje sněhu, takže Vánoce pro mě byly sněhové radovánky. Boby, sáňky a taková ta klasická zima s hromadou sněhu. To bylo pro mě na Vánocích vždycky nejhezčí.“

A co stromeček?

Zdobíte ho s předstihem, nebo až na Štědrý den? „Až na Štědrý den, dřív ho doma nechci! Navíc, čím jsou děti starší, tím je stromeček menší...

Jak vznikal rozhovor

Příjemná zrzka, která snad ani nestárne, to je popis, který na Pavlínu sedí nejlépe. Přestože od vzniku dětského filmu Jak se točí rozmarýny (Film je o dívce, která kvůli nemoci ztratila vlasy a vysloužila si přezdívku Koleno. Její představitelka šla tedy také dohola...) uběhlo 45 let, stále je v ní ta malá holčička s velkýma očima. Když mluví o svých synech nebo o horách, které milují, tak se rozzáří jako na filmovém plátně.

Video
délka: 01:33.08
Video se připravuje ...

Dětská hvězda Pavlína Mourková: Proč nesnáší Jak se točí rozmarýny! Markéta Reinischová, Jan Jedlička

Fotogalerie
40 fotografií