Po 11. hodině se smuteční síň začala pomalu plnit lidmi. Ti se chodili naposledy poklonit i rakvi. Katafalk, na kterém rakev s jeho ostatky ležela, byl zasypán růžemi a také věncem z bílý a rudých růží.
V síni se sešlo pár desítek lidí z veřejnosti, ovšem k vidění nebyla jediná slavná osobnost. Kolegové a přátelé z branže si na slavného mima neudělali čas. Jen prezident české Herecké asociace Ondřej Kepka poslal zdravici na videu.
„Jeho dílo bylo výrazné, osobní a nenapodobitelné. Nikdy na něj nezapomeneme," zaznělo z úst Kepky. Ten se bohužel nemohl dostavit osobně, jelikož onemocněl covidem.
Smuteční řeč nad rakví pak přednesla herečka Libuše Štědrá.
„Dvacet pět let spolupracoval s Komorním baletem Pavla Šmoka. Se svou – o hlavu větší – partnerkou Jiřinou Kottovou projel snad všechny evropské státy, tleskali mu v Africe, Americe i v Asii. Během tříměsíčního uměleckého turné projel se svou sestrou Violettou Austrálii. S chutí bavil každý večer výletníky na lodi při plavbě kolem pobřeží Jižní Ameriky. Procestoval se svým uměním celý svět, ale vždy se těšil z návratů domů. Seznámila jsem se s ním právě tady, v Opavě. Před divadlem čekal po představení na svou sestru. Pochválila jsem mu jeho roztomilého barevného voříška. S nadšením mi vyprávěl, jak se v Kazachstánu ujal tohoto potulného psíka, spřátelili se, a když odjížděl, nechtěl ho opět zanechat na ulici. Nelitoval peněz a složitého vyjednávání. Kalinku, jak pejska pojmenoval, si odvezl letadlem domů," vzpomínala na Čejku jeho kolegyně z herecké branže.
Po vzpomínkách za potlesku rakev s ostatky Jaroslava Čejky zajela a po 40 minutách smuteční obřad skončil. Ti, co se s ním přišli rozloučit, místnost hromadně opustili a rozešli se do svých domovů.
Oblíbený mim Jaroslav Čejka nebyl nikdy ženatý a zemřel i bezdětný. Rodinu ale měl, a to díky svému sourozenci. Byla to právě jeho praneteř Barbora Šenfeldová, která veřejnosti oznámila zprávu o jeho smrti.
Čejka pocházel z Opavy, kde také proběhl jeho pohřeb, ale žil v Praze v Kobylisích. Poslední roky svého života byl ale upoutaný na lůžko, jelikož ho sužovala Parkinsonova a Alzheimerova choroba.
