Otázek kolem smrti mima Jaroslava Čejky (†86) je stále víc. Jeho neteř si šla vyzvednout mimovy nejslavnější kostýmy, ale nenašla je. Pozůstalí, kteří se s ním dnes loučí v Opavě, tak nemohou splnit ani jeho poslední přání.
Špinavé ve sklepě
Podle bývalého manažera Jiřího Krále si mim přál mít právě tyto dva své nejoblíbenější kostýmy u sebe v rakvi. „Všechny Jardovy kostýmy se našly v důchoďáku v pražských Kobylisích ve sklepě, špinavé a zmačkané! Jen Slepici nebo Tinu Turner jsme nenašli vůbec...“ zoufá si bývalý manažer.
Přišel o všechno
Před 11 lety Čejka odhalil výši svého důchodu. „Mám dva tisíce tři sta korun,“ prozradil mim s tím, že uznává, že se o daně příliš nestaral a na zadní kolečka nemyslel. Na samostatné bydlení nemohl ani pomyslet. Navíc udeřila Alzheimerova choroba a Pan Slepice už nemohl dál pracovat a rozesmávat diváky. Prošel několika domovy pro seniory, včetně těch mimopražských, a o Cenu Thálie zřejmě přišel právě při stěhování.
Z mysli nezmizely
I když mu krutá nemoc vzala spoustu zážitků, dvě své nejmilejší postavy a skleněnou vázu od Bořka Šípka i slavnostní večer v Národním divadle měl v paměti až do smrti.
Vrátí se na rodnou Moravu
Rodina se dnes v Opavě loučí s mimem Jaroslavem Čejkou (†86). I když ho chtěli přátelé nechat pohřbít na Vyšehradě do společného hrobu Herecké asociace, nakonec se vrátí na svou rodnou Moravu. Spolu s ním zřejmě uloží i urnu s popelem jeho maminky Marie, která se dožila úctyhodných 104 let. Mim měl její ostatky do poslední chvíle u sebe.
