12°C
Prkna pro pražskou rodačku Denisu Barešovou nejsou ničím neznámým. Ve svých osmi letech se totiž dostala do Dismanova rozhlasového dětského souboru a přicházela do kontaktu s různými divadelními, rozhlasovými nebo dabingovými rolemi. Největší posun ve svém herectví však zažila, jakmile se dostala na herectví na DAMU. Tam se mnoho naučila od spolužáků a samozřejmě výborných učitelů.
Osudovým setkáním byl pro ni legendární herec Ladislav Mrkvička, s nímž si porozuměla, a dokonce mu posílala pohledy a psali si dopisy: „On měl mladou mysl. Celou dobu, co nás učil, byl nemocný. Často se za to omlouval. Byl stařičký, zpomalený. Mysl mu však jela rychle, ale jeho tělo bylo pomalejší,“ vzpomínala na laskavého a zároveň přísného učitele, který byl podle Barešové vždy upřímný.
„Když mi třeba napsal SMS zprávu, tak jsem měla pocit, že mi píše pětadvacetiletý kluk. On byl v hlavě fresh. Nežila jsem s ním, tak ho neznám samozřejmě dokonale, ale myslím si, že mladé lidi měl rád a bylo mu s nimi dobře, a proto do školy do úplného konce docházel,“ vracela se ke společným chvílím s Ladislavem Mrkvičkou oceněná Barešová. Z mnoha lekcí si od něj mimo jiné odnesla i pocit bezpečí a dodnes cítí, jako by na ni dohlížel a stále jí dával pocit bezpečí.
Tréma na jevišti
Ve Švandově divadle excelovala kupříkladu v dramatu Hadry, kosti, kůže, kde hrála dvojroli. Dcery Vladimíra Holana a Jana Wericha. Na kontě měla další úspěšné štace, ale pak přišla koronavirová pandemie a Denisa si musela dát rok a půl pauzu od vystupování v divadle. Poté se však představení a další role jen hrnuly a ona se nezastavila. To mělo nakonec nečekaný následek! „Byla jsem zvyklá mít před představením trému, ale teď se vůbec nedostavila. Úplně si pamatuji ty vteřiny, než jsem měla vejít na jeviště a na čele mě to začalo bolet a chtělo se mi spát,“ popisuje momenty před vstupem na jeviště divadelní a filmová herečka.
Přiznává, že od puberty má problémy s panickými ataky a po mnoha letech ji zasáhly také před diváky. „Začala jsem cítit, že na mě jde ten pocit. Nějak jsem to ovládla, nevěděla jsem, jestli utéct nebo zastavit představení. Moje kolegyně omylem rozlila kbelík s vodou, který se rozlít nemá a já ho začala hadrem utírat. Naštěstí se to tím přebilo,“ svěřila se s nepříjemným zážitkem.
Podle sympatické herečky to bylo tím, že moc pracovala a ihned po této zkušenosti si nálože ubrala a začala se více věnovat psychohygieně. Paradoxní na celém zážitku je, že si cestou domů z divadla říkala, „jestli nemám s celým divadlem na chvíli seknout, jestli se nemám probrat a dát se dohromady, ale přišel mi dopis z herecké asociace, že mám tu cenu,“ uvedla s širokým úsměvem Denisa Barešová a dodává, že to považovala za znamení, že nemá divadlo úplně opouštět.
Jak se jí líbila role Marcelky z Kukaček, proč si užívá postavu upírky a z jakého důvodu nevykrádá pro hraní cizí životy, prozradila Denisa Barešová v Blesk Podcast:
Blesk Podcast: Denisa Barešová přemýšlela o pauze, ve schránce „měla" Thálii Jiří Marek, Lukáš Červený
