Sympatická herečka Jitka Sedláčková v současné době prožívá krásné životní období. Syn Filip Holec z ní co nevidět udělá babičku, jelikož se svou přítelkyní čeká miminko (měla by to být prý holčička, která dostane krásné jméno Ava), a jak se na sociální síti přiznala, také má po svém boku nového partnera. Odtajnila ho na počátku května, když se svým fanouškům na internetu svěřila, že letos na prvního máje nebyla ochuzena o polibek z lásky pod rozkvetlým stromem.
To vše má možná svůj podíl na tom, že po více jak rok trvající pandemii viru covid-19 přehodnocuje svůj postoj k zaměstnání, jemuž se věnuje téměř čtyřicet let, od doby, kdy v roce 1983 vystudovala DAMU. „Něco je jinak, ztratila jsem veškeré herecké ambice,“ nechala se slyšet.
„Ne, že by mě práce netěšila, mám ráda lidi kolem divadla a natáčení, ale je to prostě po tom roce jinak,“ pokračovala Sedláčková, která se už během první vlny uchýlila na svou chaloupku na Vysočině. Tam se o ni staral syn, chodil jí například nakupovat.
Izolace se však podepsala na hereččině zdraví, psychickém i fyzickém – kromě toho, že pak v přeplněném obchodním centru dostala záchvat paniky, musela se potýkat s refluxem jícnu a pásovým oparem. Herečka, která už od dětství trpí úzkostmi, se v červnu loňského roku svěřila, že ji bolel žaludek, špatně spala, a ze všeho nejvíc v ní přetrvával pocit velké křivdy. „Přišlo mi strašně nespravedlivé, že to máme prožít. Přemýšlela jsem, kdo a proč to způsobil…“ stěžovala si tehdy.
VIDEO: Herečka Jitka Sedláčková: Živím se nadějí, založila jsem Ligu za zdravé hraní!
Herečka Jitka Sedláčková: Živím se nadějí, založila jsem Ligu za zdravé hraní! David Turek, Jan Jedlička
Trudomyslnost se jí však podařilo rozehnat jak pobytem na venkově, tak podle všeho i novou láskou. „Miluju svůj vnitřní klid, práci na zahradě a pobyt venku, jistou zpomalenost, nehoním se za ničím a jsem si jistá, že život není práce, mít čas na lásku, na syna, přátele, zahradu, les, prostě pro sebe,“ vypočítává nyní Sedláčková, jíž se docela změnily priority.
Zároveň si však uvědomuje, že pracovat se musí. „Vím, ty složenky, ten systém splátek, záloh, pojistek na život, jenže to všechno nám bere čas, hodně brzdím. Co cítíte vy po roce, kdy se život zastavil, tedy ne život lidský, ale ten spotřební?“ ptala se svých příznivců. Ti jí dávali sice zapravdu, zároveň ale prosili, aby své řemeslo na hřebíček ještě nevěšela. „Ambice posbírejte, těšíme se na vás do divadla,“ psali jí.
