Jste dítě slavné maminky, herečky Veroniky Žilkové, jak se dívala na to, že jste se rozhodl být hercem?

  „Máma se mě samozřejmě snažila celý život od toho odradit, protože věděla, co ta profese reálně přináší. Takové to zlaté pozlátko stříbrného plátna, o kterém si lidé myslí, že je báječné, tak to je jedna desetina. Ten zbytek je stres a zpochybňování sebe sama.“

Takže byla klasická herecká máma, která si nepřeje, aby šlo dítě v jejích stopách?

„Přesně tak.“

Kromě maminky máte i známou sestru Agátu Hanychovou, jak se díváte na její občasné výstřelky?

„My jako rodina jsme extrovertní narcistní blázni, kteří jsou zároveň sebekritičtí a pracovití. Takže my navzájem chápeme svoje výstřelky a vše kolem. Neznamená to, že ve všem máme stejný názor, ale Agátu jako svou sestru přece jen znám mnohem lépe než běžný divák, který sleduje její život. Kdyby se neprofilovala, jak se profiluje, nikdy by nebyla tak úspěšná v tom, co dělá. Chápu, že její image není reprezentací její duše, ale je to prostředek k tomu, jak si zařídit finance.“

Bylo herectví váš dětský sen?

„Jako malý kluk jsem měl tendence jít na přírodovědnou školu na fyziku nebo medicínu, ale nakonec s nadsázkou říkám, bohužel jsem si vybral herectví.“

Jak vzpomínáte na účinkování v nekonečném seriálu Ulice?

„Pamatuji si, jak mě všichni moji herečtí vrstevníci odsuzovali za to, že dělám komerční herectví v nekonečném seriálu. Načež tam nakonec při první příležitosti vesele hráli sami. Vidina stálého příjmu a zviditelnění je asi nabídka, která se neodmítá. Já osobně takové seriály nijak neodsuzuji, naopak jsem jim velmi vděčný za zkušenosti, které mi daly. Ale nyní cítím, že chci dělat něco progresivnějšího a odvážnějšího.“

Litoval jste někdy, že jste nešel, třeba na vámi jmenovanou medicínu?

„Jsem rád, že dělám to, co miluju, ale na druhou stranu si říkám, jak by byl život klidnější, kdybych dělal něco jiného, ale zase nevím, jestli bych stál o klidný život.“

Setkal jste se někdy s názory, že jste díky slavné rodině protekční dítě?

„Rozumím pohledu nezasvěceného člověka, protože nejjednodušší volba, po které lze sáhnout, je ta, že se o to druhý nezasloužil sám.“

Pro mě jako laika to zní hrozně nespravedlivě, ale něco pravdy na tom určitě bude?

„Do jisté míry mají trochu pravdu, protože v začátcích, i když to nebyla protekce stylem, že by máma někam chodila a nutila známé, aby mě obsadili, tak rozhodně protekce fungovala. V tom smyslu, že jsem jako začínající herec byl mediálně atraktivnější než kolega, který nemá žádný mediální obraz. Mohlo se pak o mně psát, jako například pokračovatel herecké generace atd. Kdežto další mladý herec bez známého jména nebyl pro ně zajímavý a to jen z prodejního hlediska.“

Známé jméno tedy stále funguje?

„Z tohoto pohledu mají lidé pravdu, že nějaká protekce určitě byla a je nesmysl, abych říkal, že nebyla. Protože myslet si, že každý patnáctiletý herec, který má slavné rodiče, si to zasloužil sám, je hloupost. V patnácti letech se rozhodně o nic nezasloužíte sami a nikoho nezajímáte. A pokud už někoho zaujmete, tak je to tím, že váš rodič je ten zajímavý, ne vy.“

To je celkem drsné na druhou stranu?

„V tomhle jsem realista a nebudeme si nic nalhávat, je to tak. Pro mě je ale důležité, že ve věku, ve kterém jsem teď, je moje práce odkazem, o který jsem se už zasloužil sám. A o to větší mám i touhu dokázat, že o žádnou protekci se nejedná, protože když si mě někdo najme na práci, tak je to z toho důvodu, že ji odvedu dobře.“

Vím, že máte vystudovanou konzervatoř. Vyhnul jste se mámě, nebo vás učila?

„Nevyhnul, učila mě, a aby dokázala, že protekce to opravdu není, tak jsem dostával dvakrát větší sodu než ostatní. Každý člověk, jehož máma je učitelka, ví, o čem mluvím. Rozhodně to není výhoda, ale strašná nevýhoda. Nároky na mě byly astronomické, ale teď jsem za to rád.“

Maminka se s vaším zaměstnáním už smířila a podporuje vás?

„Máma je moje fanynka číslo jedna. Od ní nemůžu brát kritiku vůbec objektivně, protože v podstatě jen chválí.“

Necháte si poradit ohledně hraní od rodiny? Ve smyslu tohle jsi mohl zahrát lépe, tady trošku ubrat a naopak tady dát více emocí?

„Jsem sám k sobě dost sebekritický, takže vím, kdy jsem udělal chybu. Nejsem člověk, který by si nechal radit od lidí, kteří k tomu nejsou pověření. V tomhle jsem hodně tvrdohlavý, takže pokud to není vyloženě režisér nebo někdo, kdo má právo korigovat moji práci, tak nestojím o kritiku, pokud není konstruktivní. Jsem ješitný jako každý chlap a herec.“ (smích)

Sledují ostatní členové rodiny vaše úspěchy na televizních obrazovkách?

„Nevím, jestli se někdo dívá, protože kdybychom se měli sledovat navzájem, tak nic jiného neděláme. Pro nás není důležité, jestli je někdo z nás v televizi, ale je pro nás důležitější, když se vidíme naživo.“

Jak se mladý herec dostane do hledáčku režiséra Jana Hřebejka a k obsazení jedné z hlavních rolí seriálu Boží mlýny? Bylo to přes klasický casting?

„My jsme spolu už dříve točili film Veterán a tam jsme si během čtené zkoušky sedli natolik, že mě obsadil i do Božích mlýnů. Pro mě to bylo hrozně příjemné, protože nesnáším castingy. To, že vám Hřebejk nabídne hlavní roli, je skvělé.“

A jak to bylo s vaší francouzštinou? Vím, že jste trošku zatajil, že neumíte ani slovo, i když to role vyžadovala?

„To jsem lhal, když už jsem roli měl, takže v tom mám svědomí skoro čisté. Kdybych mu lhal a pak získal roli, tak se necítím úplně dobře. Bylo to lhaní v takovém tom smyslu: jasně, není problém, všechno se naučím. A když jsem byl pak nervózní, tak jsem mu ukazoval, že si přece obsadil největšího mistra a jestli chce, abych uměl druhý den plynule čínsky, tak budu umět (smích). Můj přístup byl, že nic není problém.“

Stejně jako s motorkou, kdy jste si musel kvůli roli udělat rychlopapíry?

„Ano, přesně jako s motorkou, kdy mi Česká televize zařídila ihned jízdy.“

Nebál jste se sednout na motorku, která byla novináře Janka Kroupy, jenž se podílel na scénáři?

„Nebál jsem se ani o svůj život, ani o ostatní, ale že Jankovi zničím jeho milovanou motorku. Když jsem viděl, jaký k ní má vztah, tak jsem si říkal, že má k ní větší vztah než já k sobě, tak jsem se toho trošku bál. Naštěstí jsem mu s ní nic neudělal.“

Zamiloval jste si jízdu na rychlých kolech a neplánujete třeba nákup své vlastní motorky?

„V žádném případě. Úplně mě to minulo a ani mě motoristické sporty nezajímají. Netoužím ani po tom mít nejkrásnější auto. Potřebuji se dostat z bodu A do bodu B a motorka je pro mě takový nebezpečnější způsob na přesun. Raději pojedu autobusem než motorkou.“

Pravda, motorkářům se říká dárci orgánů.

„Není to o tom, že bych sám sobě nevěřil, ale vím, jak jezdí ostatní lidi."

Boží mlýny vás vystřelily na herecké nebe. Hrnou se vám nové nabídky?

„V televizi už seriál bude mít v neděli poslední díl, ale nějaké nabídky průběžně přichází, ale bohužel nejsou to úplně věci, které bych toužil dělat. Nechci se už podílet na něčem, do čeho bych nebyl fanaticky zblázněný. Raději si počkám na další krásný projekt. Sem tam budu muset něco odmítnout, ale zároveň vím, že až přijde skvělý projekt, tak se ho moc rád zúčastním.“

Jak jste si sedl s hlavním kápem Božích mlýnů Martinem Myšičkou?

„Pana Myšičku velmi uznávám, protože má podobný přístup k herectví jako já. Je vystudovaný fyzik a dělá herectví. Je to vlastně to, co jsem já chtěl dělat, a pro mě je jeden z nejzajímavějších lidí v hereckém smyslu, protože já si vždy vážím lidí z našeho oboru, kteří umí ještě něco jiného než jen herectví.“

A zbytek party? Eliška Křenková a Jiří Lábus?

„Pan Lábus je legenda, kterého jsem odmalička miloval, a Eliška je skvělá herečka. Vlastně všichni, co byli na place, jak před kamerou, tak za kamerou, mají můj velký obdiv.“

Druhá stránka popularity jsou fanynky. Nestojí vám před domem, neházejí po vás podprsenky nebo nezahlcují vaše sociální sítě?

„Upřímně to moc nevnímám, protože na sociálních sítích nejsem moc aktivní. A když už jsem, tak přidávám věci s přítelkyní nebo se psem. Jediné, kde mě lidé mohou potkat, je v obchodě v roušce, takže myslím, že teď není prostor pro to, aby někdo někoho sledoval. Pokud by po mně měl někdo něco házet, tak by to byly použité roušky.“

Když jste načal téma přítelkyně, jak zvládá vaši popularitu?

„Myslím si, že ví, že to pro mě není až tak důležité, aby mě to semlelo. Samozřejmě, že když o vás někdo projeví zájem, je to hezké, ale Aneta je úžasná, chápavá a ví, že jsem jí věrný.“

Mimochodem je moc krásná, a hlavně také chytrá?

„Mám doma vědkyni. Vlastně se obklopuji tím, co jsem já nešel studovat, a našel si to v přítelkyni.“

Neplánujete si trošku odpočinout někde u moře a na chvíli vypnout?

„Plánuji pracovat. Až si dovolenou zasloužím, tak pojedu, ale teď to ještě necítím, že bych mohl odletět. Počkáme si, až to bude vše klidnější, a jak jsem říkal, rozjel jsem podnikání, takže jen tak odjet si nemůžu dovolit.“

Máte pravdu, kdy jindy začít s byznysem než v době koronaviru.

„Ano, začít podnikat v době krize na vlastní náklady je geniální nápad. Ale práce je naštěstí nad hlavu.“

VIDEO: Agáta na představení bráchy Vincenta: Za své herecké pokusy se stydím!

Video
Video se připravuje ...

Agáta na představení bráchy Vincenta: Za své herecké pokusy se stydím! Petr Macek, Aleš Brunclík

Fotogalerie
35 fotografií