14°C
Spolu s kolegy z ostravského Divadla Mír pokračuje v natáčení improvizačních skečů Tři tygři; obrovský úspěch zaznamenal i jejich dosud pětidílný seriál sKORO NA mizině, který humorně reflektuje kritickou situaci, jež v kultuře vlivem lockdownu panuje. Navíc stihl natočit cédéčko šansonů a celovečerní film Volným pádem, který – jak sám doufá – poběží v lepších časech v kině. Není toho málo. A tak náš rozhovor probíhal bohužel jen na dálku.
Docela jsem se těšila, že si popovídáme tváří v tvář, jako Pražák s Ostravákem...
„Já jsem se ale od loňského března fakt prakticky nezastavil...“
To já jsem ráda, že to vyšlo alespoň takhle. Ale zajímalo mě, co je pravdy na tom klišé, že jsou Ostraváci úplně jiní než Pražáci.
„Nevím, jestli existují nějaké generální rozdíly. I když z vlastní zkušenosti vím, že v Ostravě se lidi s ničím moc nemažou. Pokud si něco myslí, tak to řeknou. A také vnímání humoru je jiné. Párkrát jsem se setkal s tím, že vtip, kterému se Ostravák smál, na Pražáka nezabral. Asi je to tím, že Ostrava je menší a zemitější.“
VIDEO: Smrt Hany Hegerové: Poslední měsíc na dialýzách. A Bendová čelí kritice kvůli rasismu
Smrt Hany Hegerové: Poslední měsíc na dialýzách. A Bendová čelí kritice kvůli rasismu Bára Horáková, Lukáš Červený
A stalo se vám někdy, že vtip nezabral ani na Ostraváka?
„No jasně. Do trapných situací jsme se dostali už mockrát, hlavně v rámci Tří tygrů. Někdy se z toho dostává velmi těžce. Ideální je pokusit se rychle vybruslit. Neseknout se na tom, jít dál a okamžitě převést divákovou pozornost někam jinam. Když se vám tohle nepodaří, je to vážně peklo. Naštěstí s klukama spolupracujeme už dost dlouho, abychom věděli, co od sebe můžeme na jevišti nebo před kamerou čekat.“
Takže si v takových chvílích pomáháte?
„Ano, víme, co komu sedí méně, co více, a snažíme se podle toho fungovat. Občas si děláme naschvály a do trapných situací se uvádíme záměrně. Ale nemyslíme to zle a většinou z toho vzniknou i docela vtipné scénky. A sem tam se stane, že se překvapíme natolik, že vůbec nejsme schopní točit. Prostě se jen válíme smíchy po zemi.“ (smích)
Dá se nějak zajistit, abyste neopakovali ty stejné vtipy?
„Tomu se asi úplně vyhnout nejde. Já si dokonce myslím, že se opakujeme dost často, protože Tři tygři, to jsou postavy, které se chovají pořád stejně. Ale snažíme se posouvat hranice, co to jde. Improvizace je v tomhle relativně náročný žánr. Jde tam o pohotovost, jistou dávku inteligence...“
Taky je to asi adrenalin...
„No to rozhodně! Díky tomu, že nemáte pevný text, jste v neustálém napětí, co říct, co udělat. Na druhou stranu ale máte relativně velkou svobodu.“
Býváte při ní nervózní? Nebo jste naopak klidnější, protože si nemusíte pamatovat text?
„Rozhodně jsem nervózní. Ale to mám u jakékoli práce, je jedno, jestli improvizuju, hraju klasické divadlo nebo natáčím s externí produkcí. Cítím velkou zodpovědnost, obávám se, abych něco nepokazil a odvedl svou práci dobře. Ale to je asi přirozené u všeho, na čem vám záleží.“
Co seriál sKORO NA mizině? Ten byl také o improvizaci?
„To právě vůbec, tam jí bylo minimum. Seriál měl svůj pevný scénář, podle kterého jsme jeli.“
To dává smysl. Někde jsem totiž četla, že Jiří Langmajer prý improvizaci zas tak moc nemusí...
„Jirka je profesionál, výborný herec. Nikdy tam nedošlo k nějakému konfliktu, ani když někoho napadly úpravy textů. To jsme pak případné změny museli odsouhlasit všichni. A přiznám se, že tentokrát i mně tahle forma dost vyhovovala.“
Když už jsme u těch profesionálů, tak máte už od kolegů z branže na seriál nějaké ohlasy? O nic podobného se totiž zatím nikdo nepokusil, přitom ta současná situace v kultuře je docela mizerná...
„Abych pravdu řekl, ten lockdown nám moc neumožňuje potkávat se a sdílet si dojmy. Ale od pár kolegů vím, že je to opravdu bavilo. Už jsem slyšel i názory, že jsme bulvární komedianti. Na to má samozřejmě každý právo – myslet si to a nesouhlasit s námi. Ale já nerad věci hodnotím tak, že bych je rovnou odsoudil...“
To slovo bulvár na vás působí jak?
„Nejpodstatnější je divák, ať on si vybere, co ho baví. Já jenom chci mít pocit, že jsem svou práci odvedl dobře, herectví prostě nijak nekastuji. Buď se z něj těším, nebo ne. Nic mezi tím není.“
Jak moc je seriál inspirovaný skutečností a nakolik je to fikce?
„Řekl bych, že tak padesát na padesát. Spousta věcí, které se tam objeví, se nám skutečně staly nebo je známe z doslechu od kolegů. Ale co jsme si poupravili, jsou naše charaktery. Ani já, ani Albert, Robin nebo Vladimír ve skutečnosti nejsme takoví cvoci, to bychom spolu asi moc dlouho nevydrželi. (smích) My jsme si ty svoje postavy tak trochu vyextremizovali, aby byly pro diváka přitažlivější a aby měl chuť je pozorovat v různých situacích.“
A co ta historka se Zdeňkem Bakalou? Vážně vám poslal peníze na chod divadla?
„To ne. To tedy opravdu ne.“ (smích)
Takže budete muset natočit další díly, aby Divadlo Mír vlivem lockdownu nepadlo...
„Tak snad můžu prozradit, že v současné době připravujeme další dva, možná tři díly. Právě chystáme scénáře. Ale není to už projekt Divadla Mír, spíš režiséra Vladimíra Skorky.“
Když už jsme u toho, jak vy osobně pandemii vnímáte? Podle toho, kolik práce máte, to totiž vypadá, jako by se vás skoro netýkala.
„Tak práce, zaplať pánbůh, je, ale moc mi chybí takové ty běžné věci. Rád jsem si před prací vždycky zašel do svojí oblíbené kavárny, kde se mi v hlavě mnohdy urodily i zajímavé nápady. To teď nemůžu. Chybí mi hraní pro živé publikum. A taky bych byl rád, kdyby moje žena mohla chodit s dcerou do bazénu a učila ji plavat – to teď taky nejde. Takže asi tak.“
No ano, vždyť vy jste vlastně od léta tatínek!
„To jsem. Díky dceři mám úplně nový smysl života. Je mým hnacím motorem, největší štěstí, které mě potkalo.“
Neinspirovala vás tahle nová životní role i k napsání scénáře filmu Volným pádem, který jste taky režíroval? Tam je totiž vztah otec – dítě jedním z ústředních témat...
„Ten nápad se ve mně rodil už delší dobu, asi neexistuje jeden konkrétní impuls, který by mě nějak výrazněji přesvědčil... Ale je fakt, že ten film vychází ze skutečných prožitků, ať už mých, nebo mých přátel. Hezky balancuje na hraně tragédie a komedie.“
A je velmi dojemný. Alespoň mě tedy dojal.
„To mě taky. I když u mě to není nic zvláštního, já se dojímám často a rád. (smích) Možná to bude i tím, že jsem chtěl divákovi podprahově předat takovou skrytou zprávu. Naznačit mu, že poslouchat se není úplně špatně. Já osobně mám totiž v životě velký problém s lidmi, kteří se neposlouchají... Z toho pak pramení problémy.“
Ještě by mě zajímala vaše televizní tvorba. V seriálu Případy 1. oddělení jste totiž hrál vraha a váš výkon pak odborníci ohodnotili jako nejdokonalejší ztvárnění násilníka za poslední dobu. Jak se na role podobného ražení připravujete?
„Snažím se být důsledný, samozřejmě. A pokud nějaká role vyžaduje informace, které jako herec nemám, snažím se je z důvěryhodných zdrojů obstarat. Jsou role – a ta, kterou zmiňujete, byla jedna z nich – které vyžadují větší přípravy nebo jiný druh koncentrace. Nad takovými postavami pak dlouze přemýšlím, rozebírám si je sám v sobě, a ony pak na diváka působí autenticky. To je pro mě pak takové malé osobní vítězství.“
A z druhé strany jste si v Místě zločinu Ostrava střihl i vyšetřovatele, možná jako vůbec nejmladší herec.
„Což ovšem nebylo poznat, protože vypadám starší, že?“ (smích)
Říkají vám to lidé často?
„Teď už míň, protože většinou vědí, kolik mi je. Ale dřív to bylo skoro na denním pořádku.“
A kolik vám tipovali nejvíc?
„Můj rekord je třicet sedm. Na druhou stranu to ten člověk, který mi těch pár let přidal, celkem vylepšil, když dodal: „Ale na sedmatřicet vypadáš výborně, vole!“ (smích)
Narodil se v Bohumíně, vyrůstal v Javorníku a studoval konzervatoř v Ostravě. Hostoval v Národním divadle moravskoslezském a Komorní scéně Aréna. Později začal působit v Divadle Mír, kde je aktuálně uměleckým šéfem – tím vůbec nejmladším v historii. Získal nominaci na Cenu Thálie, v roce 2018 byl rovněž oceněn jako nejlepší herec na festivalu nezávislých hororových filmů v Las Vegas (za snímek Ruchoth). Známý je i z televize, hrál v dvoudílné minisérii Dukla 61, seriálech Případy 1.oddělení, Místo zločinu Ostrava, Lajna nebo Stockholmský syndrom. S kolegy z Divadla stojí za improvizační show Tři tygři i seriálem sKORO NA mizině. Od roku 2019 je ženatý, s manželkou Bárou má dceru Anežku.
Při pohledu na Štěpánovu šlank postavu se dá jen stěží uvěřit tomu, že ještě před pár lety vážil víc než metrák! „Bylo mi 15 let a vypadal jsem opravdu hrozně. Jednoho večera jsem se fakt naštval a šel jsem oběhnout náš dům. Zjistil jsem, že toho v podstatě nejsem schopen, což mě naštvalo ještě víc. Tehdy jsem si řekl, že s tím musím něco dělat,“ vysvětluje herec. „Vytrénoval jsem se tak, že jsem za pár měsíců uběhl i několik kilometrů. Zpevnil jsem se, začal se jinak stravovat a vlastně se z toho stal takový můj nový životní styl.“ Štěpán si váhovým úbytkem také zvedl do té doby chabé sebevědomí, což považuje za své další velké životní vítězství. „Tehdy jsem to opravdu dost potřeboval. Jednak jsem poznal svou ženu, a pak – jako herec bych to bez zdravé dávky sebevědomí v branži asi neměl moc lehké.“
VIDEO: Hlaváčová odmítá očkování. Vnuk Hegerové o pohřbu. A Rosák do zpráv!
Hlaváčová odmítá očkování. Vnuk Hegerové o pohřbu. A Rosák do zpráv! Bára Horáková, Lukáš Červený
Jen nechápu, proč píšete, že "Kontroverzní herec". Nechápu v čem je dle plesku kontroverzní... může to někdo vysvětlit?? Děkuji
