Hráváte zločince i vyšetřovatele. Byl jste někdy svědkem trestného činu?

„Nevím, jestli by se to dalo označit jako trestný čin, ale jednou jsem byl svědkem napadení dívky. Stál jsem v noci na autobusové zastávce v Jeseníkách. Bylo už opravdu pozdě, tma a vedle mě stála asi třináctiletá slečna. Přišel k ní člověk v podnapilém stavu a začal být velmi agresivní a vulgární. Upozornil jsem ho, že pokud toho nenechá, budu ho muset udeřit.“

Jak to dopadlo?

„Nenechal toho. Tak jsem ho praštil. Zavolal jsem policii a jel jsem nejbližším autobusem domů.“

 To bylo poprvé, co jste takto použil sílu?

„Myslím že ano. Obecně nemám násilí rád. Snažím se řešit konflikty v klidu.“

Každopádně jste dívce pomohl. Zachránil jste někdy někomu život?

„Jeden pán měl před pár lety velmi těžké období, kdy propadl hlubokým depresím. A jeho žena ho poprvé v životě vzala do divadla na představení, ve kterém jsem shodou okolností hrál, aby na chvíli na vše zapomněl. Po představení mne zastavil na chodbě a řekl mi: ,Kolego! Děkuji mockrát!' Myslel jsem, že je to také herec, a tak jsem se zeptal: ,V jakém divadle hraješ?' Odpověděl: V žádném, jsem kardiochirurg a ty jsi ode dneška můj kolega. Zachránil jsi mi život.“

Řekl Vám, čím jste ho tak oslovil?

„Ano. Netušil, že může mít divadlo takovou sílu, oprostit člověka od reálného světa. A vytvořit nadhled. Dojalo mě to. Od té doby jsou z nás velcí přátelé.“

Jste přítelem i detektivek. Připadal jste si někdy jako vyšetřovatel?

„To si připadám denně. Při herecké profesi se člověk neustále snaží dostat se postavě pod kůži. Přemýšlí o ní, snaží se ji pochopit, na chvíli se jí tzv. STÁT.  To je velká detektivka.“

Měl jste naopak někdy pocit jako u výslechu?

„Ano. Ve chvíli, kdy se vás režisér ptá: ,Proč to či ono děláte takhle? A proč jste šel zleva a ne zprava? Proč hrajete tak blbě?' No, na to poslední se mne naštěstí ještě nikdo nezeptal.“

V seriálu Místo zločinu Ostrava hrajete ambiciózního kriminalistu. Musel jste se kvůli roli učit zacházet se zbraní?

„Měli jsme na natáčení partu skutečných kriminalistů, kteří nám se vším radili. S jedním z nich jsem se spřátelil a chodil za ním pro rady. Jak držet zbraň, jak fungují výslechy. Zjistil jsem taky, že spousta vyšetřovatelů používá černý humor, jinak by se z té práce asi zbláznili. Tak jsem se snažil dodat své roli určitý vtip a zároveň přímočarost.“

V pondělí se vysílá třetí ze třinácti dílů. Máte v nich nějakou kaskadérskou scénu?

„Měli jsme hodně jízd v autech a sedět vedle Karla Dobrého nebo Standy Majera, když řídí v rolích kriminalistů, byl zážitek.“

Sám neřídíte?

„Vždy jsem byl pouze jako spolujezdec, protože jsem si ještě nestihl udělat řidičský průkaz. Odpor k automobilům nebo můj ekologický postoj za tím nehledejte, jen mám prostě hodně nabitý program.“

Co Vás na natáčení nejvíce bavilo?

„Poslouchat kriminalisty, kteří na place vyprávěli o svých skutečných případech. Obdivuji je, dělají opravdu těžkou práci a patří jim všechna čest! Mimoto ale bylo skvělé seznámení s Pavlou Beretovou, Standou Majerem a Pavlem Křížem, stejně jako bylo fajn opět se po delší době vidět s Karlem Dobrým.“

Předpokládám, že jako rodák z Bohumína máte v krvi ostravský dialekt. V seriálu ale mluvíte bez přízvuku. Proč?

„Přízvuk jsme řešili s režiséry - Danem Wlodarczykem, Janem Hřebejkem i Jiřím Chlumským. Shodli jsme se, že bude nejlepší mluvit neutrálně, bez zkracování. Navíc v Ostravě už se tak mluví jen v určitých částech.“

Co máte rád na Ostravě?

„Lidi. Mám tu přátele, hraji tu divadlo. Mám pocit, že lidé na Moravě jsou velmi upřímní, méně kalkulují a jednají, jak se opravdu cítí.“

Dnes se vysílá druhá závěrečná část filmu Stockholmský syndrom, v němž hrajete člena zločinecké bandy, který je schopen i zabíjet. Měl jste někdy s nadsázkou chuť někoho zabít?

„Pokud se bavíme v nadsázce, tak ano. Ale reálně určitě ne. Nevím, co by mi musel člověk provést, abych takhle uvažoval.“

Vaše uvažování se líbí mnoha lidem v internetových videích, která se jmenují Luptákův vlogísek. Jak tento pořad vznikl?

„Zavolal mi výkonný producent, se kterým jsem se seznámil při natáčení seriálu Lajna, jestli bychom s postavou Luptáka nemohli něco vymyslet. Navrhl udělat Luptákův vlogísek. Popsal mi, jak by to mohlo vypadat, a že mi dá volnou ruku. Nadchlo mě to, a tak jsme si bez váhání plácli.“

Díly mají statisíce zhlédnutí. Jak si vysvětlujete takový ohlas?

„Často nad tím přemýšlím, ale nejsem schopný najít odpověď. Snažím se dělat svou práci poctivě. A to, že se lidem líbí, je pro mě ideální zpětná vazba.“

Lupták místo žití říká živobytí, místo klimatické změny klimatizační změny, místo každý život má nějaký paradox říká paraplex. Píšete si scénář sám?

„Vždycky vím, o čem chci mluvit, ale z 95 % se jedná o čistou improvizaci. Mimo záběr většinou stojí můj kolega Albert Čuba, který mi s videy pomáhá, hlídá mi čas, který mám vyhrazený, a kameru.“

Kromě toho na YouTube máte kanál Tři tygři, kam s kolegy z  divadla Mír nahráváte zábavné scénky…

„To mě moc baví. Tři tygři existují už několik let, ale až teď se nám podařilo dostat se do povědomí více lidí. A to mě těší. Snažíme se ulevit jim skrze legraci, osobně to vnímám jako určité poslání.“

Jaký jste byl jako dítě?

„Byl jsem klidné dítě. Malý obézní kluk, kterého si ostatní děti dobíraly. Neučil jsem se nejlíp a někteří učitelé na základní škole mi předhazovali, že ničeho velkého pravděpodobně nedosáhnu. Myslím, že právě nedůvěra okolí mě motivovala a nutila k aktivitě něco umět, někam směřovat. Rodiče mě ovšem vždy podporovali ve všem, co jsem dělal.“

Co Vás přivedlo k herectví?

„V šesté třídě jsem zjistil, že umím rozesmát učitelku češtiny takovým způsobem, že jsem to nakonec dělal celou hodinu. Stál jsem před tabulí, učitelka seděla v lavici na mém místě a já parodoval ostatní pedagogy nebo spolužáky. Všichni se bavili a zjistil jsem, že mě to baví taky. Pak mi učitelka výtvarné výchovy poradila, ať zkusím dramatický kroužek. Odtamtud byla už přirozená cesta ke studiu na konzervatoři.“

Poznávají Vás lidé na ulici?

„Poslední dobou hodně. Většinou je to příjemné. Prohodíme pár slov, vyfotíme se a jdeme každý svou cestou. Lidé si mě přirozeně spojují s rolemi, ve kterých mě viděli. To je někdy složité, protože jsem Štěpán Kozub a ne Lupták nebo vrah z kriminálky. Ale to už k té profesi bohužel patří.“

VIDEO: Pavla Beretová: Vést chlapský policejní tým je pro mě nový průzkum 

Video
délka: 02:01.60

Pavla Beretová: Vést chlapský policejní tým je pro mě nový průzkum. Adam Balažovič/BPŽ

Fotogalerie
37 fotografií