14°C
Pane režisére, co vaše kyčel? Už jste se zotavil z totální endoprotézy, kterou jste podstoupil v únoru?
„Už o té operaci ani nevím! Proběhlo to skvěle, hlavně díky panu profesorovi Landorovi z Fakultní nemocnice Motol, který mě řezal a pak dohlížel i na mou rehabilitaci. Jsou to prostě zázraky, v lednu jsem pajdal, dneska už zase skáču jako zajíc! I když, pravda, většinou pouze doma. Koronavir je docela přísný bachař...“
To je. Od února jste vlastně pořád někde zavřený. Nejdřív na JIP, pak na samotce v nemocnici, tři týdny jste byl v rehabilitačním ústavu a teď kvůli karanténě sedíte doma. Všechno zlé ale k něčemu dobré. Určitě jste nezahálel!
„Myslím, že každá operace mi docela slušně zvyšuje pracovní aktivitu. Před čtyřmi lety jsem po operaci první kyčle napsal v nemocnici muzikál Mefisto. A letos jsem po operaci druhé kyčle začal pracovat na muzikálu Láska nebeská, což je pro mě práce nádherná, ale převelice těžká. Protože mám na písničky Waldemara Matušky vystavět muzikálový příběh tak, aby už v lednu mohl mít premiéru v Divadle Broadway. Mám takový pocit, že sousedé si myslí, že jsem se zbláznil, protože si od rána do večera ve své pracovně pouštím docela hlasitě a stále dokola Waldovy písně. Tímto se tedy sousedům upřímně omlouvám!“
Láska nebeská byl váš nápad?
„Velice si vážím toho, že mě k napsání a režírování tohoto muzikálu přizval producent Oldřich Lichtenberg. Dělat tento projekt je jeho nápad, na mě už zbyla taková maličkost jako vymyslet na Matuškovy písničky nějaký atraktivní příběh, ve kterém by ty písně byly logickou součástí děje. Asi tak, jak jsme s kolegou Filipem Renčem dělali kdysi filmový muzikál Rebelové, kdy divák měl mít pocit, že ty staré písničky byly složeny speciálně pro ten nový film. Tak o takovouhle stavbu a o takovýto příběh jsem se pokusil...“
A o čem ten příběh je?
„Snad mnohé napoví podtitul, který zní: Duchařská komedie o lásce až za hrob, ale také o tom, že život se nesmí brát moc vážně. A to ani po smrti! Celý děj se odehrává v současnosti, mezi vysokoškoláky. Víc nemá cenu prozrazovat, ovšem faktem je, že o lásku půjde především.“
Kolik Waldových písniček uslyšíme?
„Samozřejmě se snažím, aby v příběhu zazněly ty největší Matuškovy hity, jako třeba Tereza, Písnička pro Zuzanu, Buď pořád se mnou, lásko sladká, Sbohem, lásko, Slavíci z Madridu, Kladivo, Tisíc mil, Píseň pro Kristýnku a pochopitelně Ach, ta láska nebeská! a spousta dalších. Těch písní tam bude asi třicet a můžu vám říct, že je to jeden hit vedle druhého.“
Nejde o životopisný muzikál, v díle tedy Waldemar Matuška nevystupuje. Proč?
„To je celkem běžný postup, že se připomene dílo, jenže samotný interpret se v něm jako postava neobjevuje. Takhle už vznikla spousta muzikálů, kupříkladu Mamma Mia! je také příběh vystavěný na skladbách skupiny ABBA, ale ta v něm vůbec nevystupuje. Tuhle metodu jsem poprvé použil v roce 1990 v dětském filmu Freonový duch, kdy jsem si vzal několik písniček Suchého a Šlitra a obalil je dějem. A dávno před Mamma Mia! jsme ji použili právě v muzikálu Rebelové, což je mimochodem další libreto, které jsem právě nově dopsal, a to pro Hudební divadlo Karlín, kde by měl mít tenhle muzikál premiéru letos na podzim. Teda když nám to koronavir nějakým způsobem nezhatí.“
Mluví vám do práce vdova po Slavíkovi z Madridu Olga Matušková?
„S paní Matuškovou se zatím osobně vůbec neznám, i když ji velice často slyším zpívat ve své pracovně! Vím ale, že jí producent poslal můj text, a velice mě potěšilo, že prý byla velmi spokojena. Dokonce prý řekla, že tohle by se Waldovi líbilo, tohle že by ho prý rozesmálo. Tak se těším na setkání s ní a doufám, že jí přízeň vydrží i po premiéře!“
Jste především scenárista a režisér filmový a televizní. Jak jste se dostal k muzikálům?
„Sám to nechápu, ale do dnešních dnů jsem napsal libreta devíti muzikálů, z toho tři čekají na realizaci. Věc je kuriózní i v tom, že jsem léta nebyl nikterak vášnivým návštěvníkem divadel, přece jen jsem byl zvyklý na filmové vyprávění. A najednou se jako autor a režisér cítím v divadle jako doma. Ono tam neprší, nepadá světlo, jako režisér nejsem limitován filmovým rozpočtem a při zkouškách netrpím stresem, jak tomu často bývá při natáčení filmů. Prostě jsem si divadelní prostředí přímo zamiloval. A i když vůbec nejsem pověrčivý, myslím si dokonce, že osudovou roli sehrála v mém životě i pražská ulice Na Příkopě.“
Jak tomu mám rozumět?
„Maturoval jsem na elektrotechnické průmyslovce, která sídlí v ulici Na Příkopě 16. Naprosto přesně si pamatuji, jak jsem jako středoškolák stál na chodbě u okna a se svým spolužákem Tomášem Sokolem, dnes obávaným advokátem, jsme se dívali oknem přes ulici na kino Sevastopol, dnes Divadlo Broadway, kde mnoho týdnů promítali v premiéře Tři oříšky pro Popelku. Povídal jsem tehdy Tomášovi – to by se mi teda líbilo, kdybych v tom kině měl jednou taky takhle slavnou premiéru, a tolik týdnů!“
Dopadlo to?
„V roce 1993 jsem v tom kině měl premiéru svého filmu Nesmrtelná teta, která se tam promítala ještě o nějaký ten týden déle. Pak se kino předělalo na divadlo a přesně za deset let jsem tam stál na témže pódiu a na stejném místě jsem se jako scenárista klaněl publiku při premiéře divadelního muzikálu Rebelové. To byl rok 2003. A za dva roky přišel producent Olda Lichtenberg s dotazem, zda bych nenapsal libreto muzikálu, kterým by se slavnostně otevřelo nové muzikálové Divadlo Hybernia, které stojí na konci ulice Na Příkopě. Tak vznikl Golem s hudbou Karla Svobody.“
Krom Lásky nebeské, jaké dva muzikály čekají ještě na uvedení?
„Tak nejdál je muzikál z dob, kdy ženy milovaly muže, ať stáli na jakékoli straně zákona. Muzikál se jmenuje Al Capone, vězeň starosty Čermáka a je o nesmiřitelném konfliktu šéfa chicagského podsvětí s tehdejším českým starostou Chicaga, který svým hrdinským činem zachránil život americkému prezidentovi Rooseveltovi. Nádherný, silný příběh o českém hrdinovi, kterého u nás málokdo zná. U tohohle muzikálu pracujeme na poslední písničce, pak ho vyšleme do světa. No a posledním kouskem je pohádková komedie Nesmrtelná teta znovu řádí, která by se měla hrát od příštího podzimu. Kdo bude v divadle hrát Závist, to ještě nevím, Jiřinka Bohdalová to ale určitě nebude. A Al Caponeho, doufám, si střihne Pepa Vojtek z Kabátů! Při psaní jsem na něho velice myslel.“
VIDEO: Zdeněk Zelenka: Už 25 let trávím svátky s Jiřinou Bohdalovou!
Zdeněk Zelenka: Už 25 let trávím svátky s Jiřinou Bohdalovou! Pavlína Horáková, Lukáš Červený
Zmínil jste Jiřinu Bohdalovou. Česká televize teď reprízuje sedmidílný cyklus vašich celovečerních detektivek Ach, ty vraždy! s úžasnou sledovaností. Jak vůbec vznikl?
„Na tom je nejzajímavější, že to vůbec neměl být cyklus, ale jen jedna detektivka! Napsal jsem tu první o bezdomovcích, mezi které se připlete bývalá advokátka, aby vyšetřila vraždu. Paní Bohdalová si to tehdy přečetla a řekla – dobrý, ale chtělo by to pokračování! Tak jsem připsal druhou detektivku, to byla ta s Viktorem Preissem. Na to zase Jiřina pravila, že je to výborné, ale že by ty detektivky měly být tři. Měl by to být takový triptych, protože termín dvojpich nezná. Tak jsem připsal třetí, natočili jsme tedy triptych. Když to vidělo vedení televize, hned si u mě objednali další dva díly, takže se to poprvé odvysílalo jako pětidílný cyklus původních českých detektivek. Po odvysílání se ale stalo něco neuvěřitelného, sledovanost a divácká spokojenost byla tak vysoká, že mě všichni přiměli, abych napsal další dva díly. Jiřině prostě neutečete!“
Nechystáte zase něco pro svou herečku?
„A to víte, že jo, jenže ten blbý koronavir všechno strašně zkomplikoval. Příští rok to bude už třicet let, co s Jiřinou spolupracujeme, navíc bude mít významné životní jubileum. A tak by se mi líbilo uspořádat jí jako jedné z nejvýznamnějších českých hereček obrovskou show, což už jsem rozjednal s Českou televizí a s doktorem Františkem Janečkem, který razí myšlenku, že devadesátiny největší české herečky se musí oslavit v největší české hale! Všem se nápad zalíbil, ovšem vlítnul do toho koronavir, takže uvidíme, jestli se nám tuhle megaakci podaří včas zorganizovat. Doufám, že ano. Jiřina by tak byla vůbec prvním hercem, který by vyprodal O2 arenu.“
Nevrátíte se také k filmu?
„Film budu psát v létě a myslím, že téma mnohé překvapí. Víte, já patřím ke generaci, která ještě pamatuje rok 1968, mně bylo tehdy čtrnáct let a byl to pro mě otřesný zážitek. Napsal jsem o tomhle období sedmidílný seriál, který se ale kvůli finanční náročnosti zatím nepodařilo dostat do výroby. Už ale nechci čekat, tak jsem se rozhodl napsat celovečerní film. Na příběhu mladého kriminalisty ukážu vývoj naší společnosti od srpnového vpádu »spřátelených« vojsk až do uzavření hranic v roce 1969. Nějak cítím, že tenhle příběh napsat musím, obzvlášť když vidím, jak se v současnosti opět začíná žonglovat s naší historií. No a hned potom chci dopsat komedii Inspektoři ze záhrobí, ve které tři obyvatelé domova seniorů vyšetřují nejednu záhadu, čímž naprosto komplikují práci skutečné kriminálce.“
Že by zase Bohdalová?
„A jak jinak! Nejenom ona, ale také Viktor Preiss a František Němec.“
Je ještě vůbec nějaký žánr, který jste nezkusil?
„Myslím, že o sci-fi se nepokusím, takové příběhy mě nikdy nebavily. Občas mám ale pocit, že právě v nějaké sci-fi žijeme, ten malý vir dokázal zastavit život na skoro celé planetě! Při takovéhle příležitosti si vždycky vzpomenu na Jiřinu, která mi vyprávěla, že jí kdysi kdosi položil otázku, co by dělala, kdyby se blížil konec světa. A ona odpověděla – a mně je to jedno, já vezmu vnuky a pojedu s nima na chalupu! Tak občas mám k téhle situaci podobný přístup, jen bych si na tu chalupu vzal ještě psací stroj!“
VIDEO: Už aby byl konec! Jiřina Bohdalová promluvila o utrpení kvůli novému pořadu
Už aby byl konec! Jiřina Bohdalová (88) trpí kvůli novému pořadu. Pavlína Horáková, Aleš Brunclík
