„Byl jsem si zaběhat jako obyčejně. V noci přišly bolesti a ráno jsem nebyl schopen pohybu,“ prozradil až nyní životní partner Jitky Molavcové (69) Strejček o tom, co ho potkalo v roce 2018. Za jeho zdravotní problémy mohla nemoc zvaná Guillain-Barré syndrom, kterou trpí momentálně v Česku asi sto pacientů. „Přichází bez avíza. Tři čtvrtě roku jsem nemohl dýchat, byl jsem napojený na ventilátor,“ popisuje Alfred alias Fred.
Ten kvůli zákeřnému viru nemohl mluvit, a byl tak odříznut od normálního života. „Beru to jako životní úděl. Nepokládám se za nemocného, je to životní úkol. Mám ve svých osmasedmdesáti letech oč usilovat. Život je pro mne o cestě,“ promluvil optimisticky herec, dabér a recitátor v rozhlasovém pořadu Terezy Kostkové (43) Blízká setkání. Konečně už může zase mluvit a také s chůzí je to prý lepší – s chodítkem udělá krok směr k oknu.
Poslední dva roky přitom strávil především po špitálech, nejprve byl hospitalizován v motolské nemocnici a za několik měsíců byl převezen do Rehabilitačního ústavu v Kladrubech. Právě tam se mu podařilo postavit na nohy. Po půl roce putoval do sanatoria Charlotte v Prosečné, kde je dodnes. „Mám se z čeho radovat. Můj stav se zlepšuje, přestože prognózy byly původně nemilosrdné. Jen mě mrzí, že je neříkali jen mně, ale i mým dcerám a Jitce,“ dodal v rozhlasovém pořadu Strejček s tím, že prognózy byly hrozné.
„Trošku jsem se děsil těch křečovitých výrazů svých dcer, když říkaly: Tatínku, musíš bojovat. Zpětně jsem se dozvěděl, že jim bylo řečeno, že nevydržím, že je to fatální, konec pro mě,“ líčí muž, kterého v sanatoriu často navštěvuje kamarádka Jaroslava Obermaierová (73) a někdy mu i něco dobrého uvaří. I přes děsivé vyhlídky se Alfred nikdy nevzdal a zatím se mu to vyplácí. „A teď mám ve svých letech radost, když pohnu prstem, udělám krok…“
Útočí na míchu
Guillain-Barré syndrom je vzácné zánětlivé onemocnění, které postihuje nervovou soustavu, především periferní nervy vycházející z míchy. Postižení nervů a jejich obalů má za následek těžký výpadek jejich funkce, ztrátu pohyblivosti i citlivosti v postiženém úseku. Nemoc má tendenci postupovat odzdola nahoru, a tak ochrnutí dolních končetin přechází v poruchu citlivosti kůže trupu a míří stále výš. Člověk může ochrnout na všechny čtyři končetiny a největším ohrožením je riziko udušení kvůli ochrnutí bránice a mezižeberních svalů.