V hierarchii tanečního umění odehrávajícího se na prknech zlaté kapličky neexistuje prestižnější titul než primabalerína. Nikola Márová se jím navíc může pyšnit už třináct let. Na pomyslném vrcholu je i půl roku před čtyřicítkou a v době, kdy se drtivá většina jejích spolužáků z konzervatoře už profesionálnímu tanci dávno nevěnuje. Za své výkony na jevišti nejen Národního divadla slýchá téměř denně aplaus a nadšené ovace. Přesto je ale jedna věc, kterou osud drobné baletce nedopřál. Druhé dítě.       

V jednatřiceti letech přivedla Nikola Márová na svět syna Maxe. I po složitém porodu císařským řezem se záhy po šestinedělí vrátila na baletní zkušebnu a dva měsíce po porodu pak na jeviště před diváky. Když to s prvním synem vyšlo, neotálela Nikola s myšlenkami na druhého potomka. „Vždycky jsem si přála dvě děti. V tomhle jsem měla jasno v podstatě odmalička,“ svěřila první sólistka baletu Národního divadla. Když ale do požehnaného stavu přišla, netušila, jaká tragédie ji potká.    

„Jelikož už je to nějaká doba, zvládám o tom mluvit. Byla jsem těhotná i podruhé, ale bohužel to nevyšlo. O miminko jsem přišla. Bylo to velmi smutné období, protože jsem se na druhé dítě moc těšila. Naštěstí jsem ale nebyla v těhotenství daleko,“ přiznala poprvé Márová internetovému pořadu DialogF. I s časovým odstupem je ale na mimořádně talentované tanečnici patrné, jak těžko se jí o bolestném zážitku mluví. Svěření bolestné události navíc zakončila smutnou úvahou: „Ačkoli jsem byla teprve na začátku, byl to příšerný zážitek. Neustále jsem myslela na kolegyně, které podobnou situaci zažily v pozdějších měsících těhotenství. Absolutně jsem nechápala, jak to mohly psychicky zvládnout, když jsem sama měla tu zkušenost.“  

Maminka osmiletého Maxe je tak smířená, že se jí sudé číslo potomků už nepodaří. „Jsem šťastná a vděčná, že mám zdravého zlobivého osmiletého kluka,“ uzavřela hvězda Národního divadla.