Třicetiletá Tereza, která už nosí manželovo jméno, ale pro fanoušky je přece jen známější pod dívčím jménem Voříšková, neprozradila, zda má kluka, nebo holku, už před porodem se ale čile spekulovalo o tom, že bude mít chlapečka. Na sociální síti totiž zveřejnila několik fotek z příprav dětského pokojíčku, kde se objevila řada doplňků v modré barvě.

Podle slov, kterými Tereza doprovodila fotografie, je teď herečka jedním slovem šťastná. Ale také nesmírně unavená, když se jako prvorodička potýká s náročnými změnami v životě. Přesto jsou její slova plná něhy a lásky. Podívejte se.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

1/4 •mlíko, láska a mlíko• Už je to několik neděl. Možná šest, možná míň, možná víc. Možná tohle píšu jinak než všechno ostatní. Nezapomínám na čas. Můj čas je pevně ohraničen. Počítám ho na vteřiny, ne na hodiny. Vteřiny tvýho úsměvu. Blaha. Nekoukám se hodiny z okna mezi řádkama a nejsem do psaní zabraná tak, že mi během dvaceti stránek vystydne levandule a za okny se setmí. Pozor. Upřímnost tohoto textu je stoprocentní. Je pro vás, kteří se tím taky prokousáváte. Píšu ho proto, že Kate Middleton je lhářka a před tu porodnici jí určitě postavili až několik týdnů po porodu. Je to tak silný, že je mi jedno, že mi ten článek vykradou nesprávný lidi. Je pro vás, šestinedělky. Aby někdo konečně řekl pravdu. Myslím, že není pro slabý, nebo háklivý povahy. Takže tady můžete přestat číst, jestli se necejtíte. Mám fotku jako důkaz. Jsem na ní oteklá, modřiny pod očima, sloní noha a rudý popraskaný žíly v obličeji i v očích. Jak řekl můj manžel. Porod je něco mezi smrtí a životem, je to zvířecí, pudový a všichni jdou až na dno. Porod. Je kapitola sama o sobě. A pak to začíná.. Nikdy jsem si nemyslela, že budu stát ve čtyři ráno u otevřený lednice a z ledový naběračky vděčně pít studenej vývar od mámy, škraloup tuku neškraloup. Naše americká lednice řve, když jí chvíli nezavřete. Nikdy jsem si nemyslela, že to přestanu slyšet. Nikdy jsem si nemyslela, že budu šťastná za to, že najdou půl jablka ze včera na poličce v chodbě. Bylo sice očernalý, ale mezi vyndáním a nandáním pračky přišlo vhod. Dítě překojit nelze, jak řekl můj neVlastní otec. Mýho zeblitýho trička si nevšímal. Mlíko, láska, mlíko. Řekla naše pediatrička, místo toho, aby říkala: očkování a přijďte jednou týdně a vážíme před a po. Mlíko, láska, mlíko. Přijďte po šesti nedělích, řekla, díru na punčoše. Chtěla jsem jí strašně obejmout, ale měla jsem v ruce Slunce, pleny, batoh, přebalovací tašku a papíry. Tak jsem si aspoň zaslzela. Viděla jsem na Muži, že jí chce taky obejmout, ale měl berle, je to akrobat, těma tlačil kočár a hlavou přidržoval autosedačku naloženou na korbě kočáru. Jestli slzel, není možné říct. ...—> ❤️@matyasramba 📸🙏@vita.ramba

Příspěvek sdílený Tereza Ramba (@tereza.voriskova),

Zobrazit příspěvek na Instagramu

2/4 ,,Do Mordoru jdeme já, máma, tví tři králíčci, tvůj Husky,, vzbudí mě ve 4:30 a usnu smíchy. Další manželova pohádka, ve 6:21 : ,,Zabíjeli a plenili.. ,, mi už tak vhodná nepřijde, ale rozhodnu se ho upozornit až při příští rundě. V dalším kole mě ovšem Mužovo zoufalé: ,,Slunce a jak to bude s tím spinkáním? Proč máš tak bdělý očička?,, dojme natolik, že si hodnocení kvality jeho vyprávění odpustím. V 8:02 mě probudí: ,,Vopovaž se vzbudit,, a pochopím, že noc už je den. Umřít láskou. Popisujete jedné z vašich nejlepších přítelkyň, že vypadáte opravdu zle. Říkáte jí o sloní noze a modřinách. Já ti nevěřím, ty vždycky vypadáš krásně. Pošlete jí tedy to foto s tím, že ho okamžitě smaže. Bože!!! Přichází odpověď vzápětí. Bože chudáčku. Sice vypadáte fakt blbě, ale zase už se nikdy nevyspíte. Sice má pro vás každej zaručenou radu, ale zase vaše dítě pořád řve. Sice už nikdy v klidu nedočůráte, ale zase vám trikem pořád prosakuje mateřský mlíko. Nikdy bych nevěřila, že si dýl než 14 dní, nebudu moct sednout. Taky že uslyším doktory při šití říkat, tohle patří sem. No, já bych to dal spíše nahoru. Naštěstí můj lékař je i polárník a ničeho se nebojí. Nebo že budu celý noci náměsíčně kojit kojící polštář. A hledat ze spaní dítě v peřinách. Svěřte se kamarádkám s nejčernějšíma myšlenkama. Mají je taky. Není morbidní posílat si s nimi videa vašich řvoucích dětí. Je to terapie sdílením. Bez babiček by nebylo nic. Jenom hlad a nervy. Děkuju všem babičkám světa. Úzkosti jsou úplně normální. A pláč. Vy jste miminko a miminko je vy. Byli jste jeden a teď jste dva. Proč mi nikdo kurva neřekl, co je to za masakr? Euforická radost a návaly štěstí jsou úplně normální. A pláč. Vy jste miminko a miminko je vy. Byli jste jeden a teď jste dva. Proč mi nikdo kurva neřekl, co je to za masakr? Na nočním stolku mám teď vložky do podprsenky, plenu, dudlík a kojící čaj. Můj Muž ignoruje jednorázový kalhotky, hladí mi břicho a říká: Je taák kraasný. Z něj furt jde energie!!! Nejpodezřelejší osoba na světě je vyladěná super matka. Neexistujou vyladěný super matky. @matyasramba 📸@vita.ramba

Příspěvek sdílený Tereza Ramba (@tereza.voriskova),

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

3/4 Po třech týdnech vás vaše mamá pozoruje v chodbě a pak prohlásí: No, teď bychom tě s přivřenýma očima mohli přEd tu porodnici postavit, že byste také udělali pár fotografií s čerstvým miminkem. Hypno porod je báječnej, v kombinaci s epiduralem. Někdy se bojím, že mi praskne srdce tou křehkostí, kterou v sobě Slunce nese. A taky vím, že už nikdy nepřestanu mít strach. Doufám, že mi aspoň odejde ten tik v levým oku. První den sama. První záchvat dáte. Druhej dáte. Pak je patnáct minut pauza, stihnete sprchu, uklidit, a skoro si strkáte kartáček do pusy, nevadí, dneska taky ne.. A ten třetí vás dostane. Takže manžel přijde domů a vás najde v posteli, vy brečíte, dítě brečí, oba nahatý, mlíko teče všude, dítě vás počůralo. Muž vezme Slunce do ruky a to usne. Muži a jejich veliký ruce.. Koliky. Prdíky. Srdcervoucí pláč. Udělala bych COKOLIV, aby tě nic nebolelo. Myslím na všechny miminka na světě. Na všechny maminky a tatínky plný strachu. Umazlit.. Unosit.. Uhoupat.. Nechat se občas vystřídat. Myslím na vás. Nejste sami. A jednou to přejde. Vy nemůžete chodit. On nemůže chodit. A tak jste v posteli. A když se potřebujete přemístit, on táhne dítě chodbou v košíku po čtyřech. Tlačí ho před sebou. Spolu zvládnete všechno. Důležitý je sjednotit se. Spojit se a nechat harmonii, aby vás provedla tímhle šíleným, novým, lákavým, strašně náročným a úžasným dobrodružstvím. Jsi zdravý jedinec po matce. Zhodnotí vaše mamá, když se jí po pár týdnech zeptáte na ženské, choulostivé věci, které ženám můžou poradit jenom maminky. Poporodní psycho-laktózu můžeš tedy vyloučit. Řekne, a myslí to zcela vážně. Nikdy bych nevěřila, že po tom nádherném, protančeném těhotenství, kdy jsme stihli projet jižní Ameriku, natočit pár filmů, udělat miliardu výletů a napsat knihu mě něco takhle překvapí. Šokuje. Odrovná. Té lásky je tolik. Té zodpovědnosti je tolik. Těch myšlenek. Je to náročný a překrásný. Na světě je tolik lásky. A všechna se vejde do čtyř a půl kilo. Přesně do mezery mezi moje a tvoje čelo v noci. @matyasramba 📸@vita.ramba

Příspěvek sdílený Tereza Ramba (@tereza.voriskova),

Fotogalerie
58 fotografií