7°C
Na otázku: Kdyby se udělal seznam vašich omylů, byl by to málo popsaný list, nebo celá kniha? zpěvák odpovídá šalamounsky: „Kdybych dělal chyby, tak bych si je nechal pro sebe a nevydával je knižně!“ Pak se ale božský Karel přece jen rozpovídal.
„Za jednou věcí si stát nemohu. To, když se mnou někteří lidé mistrně manipulovali, a já jsem tomu důrazně nečelil. Třeba takzvaná Anticharta, to byl vrchol manipulace,“ tvrdí Gott o podpisové kampani významných osobností české a slovenské kultury odsuzující prohlášení Charty 77.
„Prostě nás tam nahnali, poslali před tím za mnou lidi, kteří mi neřekli celou pravdu. Slovo Anticharta nikdy předtím nezaznělo,“ hájí Slavík svou účast na shromáždění umělců v Divadle hudby 4. února 1977, kde byl vybrán, aby na pódiu přečetl kolegům prohlášení nazvané »Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru«.
Promluvil i o krátké emigraci, ke které se odhodlal na počátku sedmdesátých let, i o svém návratu na naléhání tehdejších mocných. „Místo pozitivního hodnocení, že jsem zůstal doma v Praze, kde nás lidé potřebovali, a neemigroval jsem, mi to bylo někdy vyčítáno. Nebylo to hodně lidí, co mě kritizovali, ale bylo je v nové době nejvíc slyšet. Nespravedlnost jsem cítil v tom, že jsem podle nich vlastně udělal chybu, že jsem se vrátil. A tím jsem dostal nálepku, že jsem byl zpěvákem systému, který tu byl. Kdybych býval zůstal v západní Evropě a šel tam jako někteří za lepším, a pak se vrátil z emigrace s vítězným gestem, byl bych asi uvítán v těch dnech lépe, než jak mi to dávali někteří najevo. Mnoho lidí se ale rádo vymezilo v té době proti Gottovi a čekali, jak to s ním dopadne.“ říká Gott.
