Představte si, že jste mladá a krásná dívka v rozpuku, po které letí polovina sociálních sítí, a vaši rodiče se rozhodnou, že si vezmete movitého a o patnáct let staršího pantátu. Dnes byste je s tímto nápadem poslali nejspíš k šípku a vaši followeři by je vypískali, ale za Boženiných časů se rodiče museli ctít a poslouchat. Takže namísto s pohledným mladým čeledínem skončila se starým nudným Josefem Němcem.
Boženu milovali všichni. Ve spisovatelských kruzích byla oblíbená nejen pro svůj bystrý mozek, ale i pro zcela jiné půvaby! Dokonce i její ženská rivalka Karolina Světlá uznala, že Božena měla jakousi spalující jiskru, že byla zkrátka úchvatná. Zamotala hlavu nejednomu mladíkovi. Měla štěstí, kolem roku 1848 byla společnost značně liberální, a manželství se proto nepovažovalo za vadu na kráse. Kromě toho si manželé Němcovi zrovna dvakrát nerozuměli. Božena nebyla žádná puťka, kterou by Josef upoutal k plotně a čtyřem dětem, které spolu měli. Dnes by jejich (mnohdy dokonce fyzické!) neshody řešila terapie, tenkrát to řešily její milostné pletky mimo jejich svazek.
Němcová „chodila“ tu s bohatým Václavem Štucem, tu s chudým medikem Hanušem Jurenkou, porozumění hledala i u básníka Václava Bolemíra Nebeského… Mužů potkala opravdu hodně, s Josefem totiž často cestovali, takže se krom prohlubování znalosti lidových tradic vzdělávala i v jiných oborech.
Manželství bylo divoké, existují důkazy v jejích dopisech milencům, že ji Josef tloukl a byl věčně v nenáladě. Líbit si to nechala, ale přeprat ho samozřejmě nemohla. Bránili ji i její synové. Měli rozdílné představy o životě, výchově dětí a nejvíce si paradoxně rozuměli, když si psali dopisy a byli v odloučení. Oficiálně se však nikdy nerozvedli a zůstali spolu až do její smrti.
