Krom jeho díla je s jeho jménem pevně spojena i snoubenka Eleonora „Lori“ Šomková. Mladičká dívka, která milovala ochotnické divadlo, se právě při zkoušení jedné hry seznámila s tajuplným mladíkem. Slovo dalo slovo, víno dalo víno a vznikl z toho jeden z nejpropíranějších vztahů celé české literatury.
Mácha nebyl žádný ušlápnutý mladíček. Naopak, sedmnáctiletá Lori se mu plně podřizovala. Viděno dnešní optikou rozhodně nešlo o rovnocenný svazek. Mácha ji měl pod despotickým palcem, jak ostatně dokazují i jeho šifrované intimní deníky. Tu ji „pical“ na stolicích u okna, tu ji „fikal“ u kamen. Rozhodně nepromarnil ani minutu, vše si (až příliš) věcně a přesně poznamenával na papír.
Lori si od něj nechala líbit naprosto vše, dokonce i to, co se jí samotné nelíbilo. Mácha ji týral a omezoval, nesměla se stýkat s přítelkyněmi, ani s rodinou. Nutil ji k sexu, kdykoliv se mu zamanulo, její názor jej dle stylu, jakým jsou deníky psány, vůbec nezajímal. Na tu dobu netradiční vztah. Dnes by se na něj nejspíš přilípl hashtag #metoo a Máchova osobnost a celé jeho dílo by pomalu, ale jistě zmizelo z povrchu zemského, jako se to stalo jiným umělcům.
Přesto s ním tato svatá žena vydržela skoro tři roky, dokonce mu porodila nemanželského syna Ludvíka. Nejspíš by v jeho spárech zůstala mnohem déle, kdyby jejich vztah náhle nepřerušila Máchova smrt (6. listopadu 1836).
Ironií osudu je, že jej pohřbili přesně v den, kdy měli mít společnou svatbu. O pár měsíců později zemřel i jejich syn.
Miloval ji Mácha vůbec? Nebo pro něj byla jen zdrojem inspirace a hromosvodem pro jeho duševní problémy a úzkostné nejistoty? Kým by však byl Mácha bez své ponižované Lori? Nejspíš jen obyčejným řadovým autorem.
