9°C
Vaše postava v seriálu Ulice, Anička Lišková, prožívá teď velmi dramatické chvíle. Jak se vám hrají?
Já bych to dokonce označila za temné chvíle… Určitě je to náročnější než hrát nějakou pohodovou dějovou linku. Na druhou stranu, my herci jsme v tomhle trochu zvláštní a rádi hrajeme padouchy a různé složitější situace. Takže mě to vlastně celkem baví. (směje se) Navíc jsem velmi ráda, že se tohle téma do Ulice dostalo, protože jde podle mě o něco, co je v naší společnosti pořád ještě docela tabu. Když máte chřipku, jdete si pro léky, když zlomenou nohu, jdete k doktorovi… Ale když jste duševně nemocný, máte mnohem větší problém se s tím někomu svěřit, bojíte se to naplno přiznat sám sobě, natož vyhledat lékařskou pomoc. My jsme tou Aniččinou linkou chtěli lidem v podobné situaci ukázat tak trochu návod, že pokud věci přesáhnou únosnou mez, je opravdu dobré odborníka vyhledat, a že se není za co stydět.
Máte na to od diváků nějakou zpětnou vazbu?
Mám a docela hodně, Ulice má poměrně věrnou diváckou základnu, lidi si pamatují z Aniččiny minulosti i věci, které já už jsem dávno zapomněla. (směje se) A myslím, že to, kam se věci okolo ní vyvinuly, že to vyústilo až v duševní chorobu, spoustu diváků zaskočilo, něco tak temného od Ulice možná nečekali. Ale je dobré ukázat, že život není vždycky jenom veselý, že právě obsahuje i ty odvrácené stránky a je potřeba s nimi bojovat.
VIDEO: Dramatické scény Ljuby Krbové v seriálu Ulice
Drama v Ulici: Anička Ljuby Krbové se zblázní, chytne ji amok! TV Nova
Když přijdete domů po natáčení, dokážete se od toho úplně oprostit?
Tak ne, že bych přišla domů a tam začala balit nože do utěrky. (směje se) Ale určitě mě to víc vyčerpává, jsem unavenější než obvykle. Protože když chcete, aby ten váš výkon působil věrohodně, musíte si to prostě pustit dovnitř a evokovat v sobě pocity, které nejsou zrovna příjemné.
Musela jste se na tyhle scény nějak speciálně připravovat?
Požádala jsem o odbornou konzultaci paní psycholožku Karolinu Diallo. Protože když jsem dřív coby Anička řešila třeba s dětmi jejich školu, vysvědčení, tak to bylo v pohodě, to jsou situace, které důvěrně znám z vlastního života. Ale tohle pro mě bylo něco nového, nepoznaného a chtěla jsem působit co nejreálněji. Jsem ráda, že jsem si to mohla vyzkoušet, ale upřímně mě těší, že už začíná zase svítat a bude to snad zase veselejší. A taky mi udělalo radost, že mě paní doktorka na základě našich schůzek ujistila, že mně osobně podobná nemoc určitě nehrozí. V tom jsem pevně rozhodnutá jí věřit! (směje se)
Vy sama jste někdy přišla do kontaktu s nějakou psychickou chorobou, například depresí? Ať už sama u sebe, nebo u někoho blízkého?
Musím zaklepat, že naštěstí ne. Jen tedy v době, kdy jsem hodně jezdila do dětských domovů s občanským sdružením Múzy dětem, jsem se setkala s mnoha dětmi, které na tom psychicky nebyly nejlépe, to pak bylo docela náročné i na mou vlastní psychiku.
Ty problémy Aničky Liškové odstartovaly nevěrou manžela. Jak se na nevěru dívá Ljuba Krbová? Je pro vás taky tak fatální?
Mám pocit, že dnešní doba nevěře nahrává a lidi mají sklon si její dopad příliš nepřipouštět. Řekla bych ale, že má vždycky devastující účinek, i když se o ní třeba ten druhý ani nedozví. Nikdo totiž nejsme odlitek z betonu a s každým asi svědomí trochu zamává. Ale jestli je pro vztah fatální… To je asi hodně individuální. Záleží na tom, jak se to stane, co přesně se stane. Každý vztah někdy prochází slabší fází a pak k něčemu takovému může dojít. Pokud to nemá nějaký ošklivý dopad na rodinu a děti, tak… Ať si každý žije, jak umí.
VIDEO: V Ulici šla Ljuba v roli Aničky na nevěrného manžela s nožem!
Drama v Ulici! Podvedená Anička půjde na nevěrníka s nožem! TV Nova
Vás naštěstí v reálu takové věci jako vaši postavu netrápí. Prý vás ale trápí něco jiného, a to, že ještě nejste babičkou.
Ale ne, to mě netrápí. Ano, mám dceru ve věku, kdy se předpokládá, že by měla založit rodinu. Ale já jsem ta poslední, která by na ni nějak naléhala, protože vím, že to nemá smysl. Já si do těchhle věcí od našich taky kecat nenechala. (směje se) Kdy bude mít děti, je výhradně její věc, i když nepopírám, že se na to těším a že budu jednou nadšeně hlídající babička. Mám děti moc ráda, baví mě.
Vy sama jste nejstarší z pěti dětí, tak rozvětvené rodiny už se dneska nevidí. Jaké to bylo v jedné takové vyrůstat? Nevzalo vám to kus dětství?
No samozřejmě že ano. Ale mělo to svá pozitiva, například jsem se díky tomu nenaučila kouřit. Protože v době, kdy jsem nastoupila na konzervatoř a tam se všichni spolužáci učili pít a kouřit, já jsem seděla s mými sourozenci a bandou důchodců na pískovišti. A když moje kamarádky chodily na rande, já chodila ven s kočárem. (směje se) O spoustu věcí jsem tak přišla a byly chvíle, kdy mě to dost štvalo, kdy bych radši šla s kamarády do hospody, než hlídala děti. Ale zpětně toho vůbec nelituju, sourozenci mi to vrchovatě vrátili. Já se pak sama stala rodičem logicky jako první z nich a oni mi s dcerou dost pomáhali. Hlídali a hráli si s ní docela často, takže mi to všechno vynahradili.
Vy jste prý sama po tak velké rodině toužila…
No… To se mi nepovedlo, nějak jsem to nestihla. Je to věc, která mě mrzí, ale člověk holt nemůže mít všechno. Asi to tak mělo být, zase jsem na dceru měla spoustu času a máme dodnes velmi blízký vztah, i když už je dospělá. Denně jsme v kontaktu, a když se nevidíme, aspoň si voláme. Všechno zlé je pro něco dobré.
To mě zas vrací k Ulici – Anička má dvě děti adoptované, to jste vy sama nezvažovala?
Já bych s adopcí problém neměla. Ale je to zásadní krok a je naprosto nezbytné, aby v něm byli oba partneři stoprocentně zajedno. Protože děti nejsou morčata, nemůžete je vrátit. Víc bych to nerozpitvávala.
Dobře. Ještě k vaší dceři – říkáte, že do toho, kdy by měla mít děti, jí nemluvíte. Ani do výběru potenciálních tatínků jste nikdy nezasahovala?
No to už vůbec ne! Protože jsem o ni nechtěla nikdy přijít. Ne že by můj muž potom doma neslyšel nějaké peprné komentáře na adresu některých jejích partnerů, to je jiná kapitola. (směje se) Ale před ní jsem vždycky emoce držela na uzdě. Když vidíte, že se vaše dítě rozplývá štěstím a má obrovské růžové brýle, tak nemůžete přijít a kopnout mu do toho. To nejde.
Měly jste takhle hezký vztah vždycky, nebo to třeba v období puberty bylo náročnější?
Já se v Ánině pubertě zrovna rozváděla a prožívala jsem docela těžké období. No a ona měla pocit, že mě musí tak nějak před vším chránit, tudíž se ke mně chovala hrozně hezky a žádnými typickými pubertálními excesy jsme si spolu neprošly. Nepřidělávala mi starosti, naopak, byla mi oporou a hýčkala mě. A jak jsem říkala, máme skvělý vztah stále, třeba teď o prázdninách spolu jedeme na dovolenou do Barmy a Kambodže.
Vy máte vlastně slabost pro tyhle dobrodružné cesty po exotických zemích, většinou jezdíte na vlastní pěst. Už jste někdy někde měla namále?
Párkrát už došlo na nějaká ta dramata, ale ony tyhle situace většinou vyplynou z vlastní blbosti. Třeba jsme s mužem byli fotit na Srí Lance v době, kdy tam má být nádherně. Jenže my máme dost často smůlu na počasí, takže byly zrovna šedesátileté povodně. Když konečně na chvilku přestalo pršet, tak jsme se konečně vypravili udělat nějaké fotky do nedalekých zahrad, bylo mokro, nikde nikdo… Já si tam fotím a najednou periferně vidím nějaký pohyb. Otočím se a vedle mě had a dost velký. Tak jsem se pomalu dala na ústup a říkám Ondřejovi, ať tam nechodí. No a on samozřejmě že si ho půjde vyfotit. (směje se) Had už o nás v tu chvíli věděl a byl celkem popuzený, že ho tam otravujeme. Nicméně fotka vznikla a pak jsem ji doma ukazovala známému lékaři, který je odborník právě přes plazy a jejich uštknutí. No a ten se na ni podíval a říká: Tak to už byste nemuseli nic řešit. Bylo by po vás za šestadvacet vteřin.
VIDEO: Ljuba prozradila, že jednou jí na cestách zavařil také slon! Co se stalo?
Ljuba Krbová ze seriálu Ulice: Málem ji udupal slon! Mirka Dvořáková, Lukáš Červený
Na tyhle cesty vyrážíte většinou s manželem. To jste se v té vášni pro exotiku tak našli, nebo jste ho na to musela přivést?
My když jsme se s Ondřejem seznámili a bavili se o svých koníčcích, tak já začala hned barvitě mluvit o cestování. A on na to: Cestování? Tak to úplně nesnáším! V tu chvíli mi zatrnulo a říkala jsem si, že tohle bude ještě problém. On pak ale dodal, že to nenávidí, protože to je pořád dokola to balení a vybalování kufrů. No a od té doby balím i vybaluju kufry já a všechno je v pohodě. (směje se) Myslím, že jsem ho naučila mít to rád a bývá to často on, kdo přijde a říká: Už jsme dlouho nikde nebyli, všimla sis?
Tak to máte dva parťáky na cesty, dcera to po vás asi podědila, když teď vyrážíte spolu.
Běžně spolu na tyhle typy dovolených právě nejezdíme, děláme si holčičí víkendy, občas i holčičí týden, ale tohle bude naše první velká cesta. A Áňa si o ni dokonce sama řekla, což mi udělalo velkou radost. Nedávno totiž udělala advokátní zkoušky a já přemýšlela, jaký jí dát dárek. Bylo mi jasné, že s žádnýma kabelkama nebo šperkama neuspěju, v tomhle je po mně, nás tyhle věci neberou. Tak jsem se jí zeptala, co by chtěla, a ona říká: Mami, budeš mít radost! Pojeďme spolu na nějakou pořádnou dovolenou! Tak se moc těším, protože pak už s ní bude jezdit její chlap, to je jasný. Musíme si to spolu do té doby užít. (směje se)
Dcera je právnička, to je takový splněný rodičovský sen. Nikdy nechtěla být herečkou?
Chtěla, ale nemá na to povahu. Je perfekcionistka a ráda má věci ve svých rukou, což je u herectví utopie. To je povolání, kde pořád čekáte, kdy, kdo a jestli se ozve a obsadí vás. To by nebylo pro ni. Ale když se rozhodla pro práva, moc jsem tomu nevěřila. Myslela jsem si, že po dvou semestrech přijde s tím, že to asi nebyl zas tak dobrý nápad. Ale očividně jsem se spletla. To je asi taky věc, kterou má po mně – my, když už se do něčeho dáme, tak pak dlouho vydržíme.
To je vidět, vždyť vy hrajete v Ulici od začátku, což už je dvanáct let! Nikdy jste si neříkala, že už to stačilo?
Já mám hroznou výhodu, že lidi, se kterými tady v Ulici pracuju, jsou dnes už mí dobří přátelé. A kdybych skončila, bylo by mi opravdu, ale opravdu smutno. Já byla před Ulicí na volné noze a chyběl mi ten pocit, že někam patřím. A ten mi Ulice dala, mám v ní zázemí, je to jako pracovat s rodinou. Kdyby mě to nebavilo, tak už to dávno nedělám, ale mě to baví moc. Takže doufám, že Anička Lišková z obrazovek jen tak nezmizí!
VIDEO: Ljuba Krbová hraje Aničku již od začátku seriálu. V poslední době ale o náročné scény neměla nouzi.
Anička se nedokázala vyrovnat s tíživou životní situací a propukla u ní psychická porucha Nova tv
Očima autorky
S Ljubou Krbovou jsem dělala rozhovor už podruhé a znovu to byla velmi příjemná zkušenost. Herečka má totiž neustále nefalšovaný úsměv na tváři, působí pozitivně a vyrovnaně. A rozhodně byste do ní neřekli, že už je ve věku, kdy by mohla být babičkou.
