Po Milanu Lasicovi (76), kterému kolegové řekli, že akci organizoval Slavík (Blesk informoval), se objevila další klíčová informace! „Antichartu měl donést na ÚV KSČ sám Karel Gott,“ napsal ve svém blogu na iDnes.cz pamětník Jan Šesták s tím, že ji předal do rukou vedoucího oddělení kultury Ústředního výboru Komunistické strany Československa Miroslava Müllera (†71). Připustil zároveň, že ale mohlo jít i o fámu.

Tři měsíce poté, co Gott 4. února 1977 přečetl v tehdejším pražském Divadle hudby (dnešní Divadlo Radka Brzobohatého) takzvanou Antichartu a s úsměvem se pod ni s řadou kolegů podepsal, Slavík dostal titul Zasloužilý umělec. A vzápětí zapěl na padesátinách už zmíněného normalizačního kulturního bosse Müllera.

Gott nebyl jediným hostem na narozeninové party. Müllerovi tehdy zazpívala také Eva Pilarová (77), která na Antichartě seděla vedle Karla na jevišti Divadla hudby.

Na narozeninách muže, kterého nenáviděl skoro celý showbyznys, se Karel potkal i s tehdejším prezidentem Gustávem Husákem (†78), jenž z něj pak v roce 1985 udělal na Pražském hradě Národního umělce.

Sáhodlouhý projev… a teď mlčí

„Třebaže si Gott zdánlivě vyřešil problém s tzv. cvičnou emigrací a mohl pak dál jezdit na Západ a vydělávat pro stát devizy (které stejně shrábli kágébáci z Pragokoncertu), nemohl nepochopit, že se upsal satanovi. Dodatečné pohádky kolem slouhovského projevu při Antichartě v Divadle hudby může vyprávět leda nejmladší z dcer…“ uvedl Jan Rejžek, MF DNES (2009).

Ke 40. výročí Anticharty se zpěvák nechce vyjadřovat. Na otázky odmítl odpovědět nejen Blesku, ale také ostatním médiím. V rozhovoru pro MF Dnes v roce 2001 k Antichartě Gott řekl:

„A u takzvané Anticharty, to jsme skočili na špek, zneužili nás, o tom jsem vyprávěl už mnohokrát. A to zase taková tragédie snad nebyla, já jsem nikdy nesloužil ani nezpíval za tyranů. Jestliže tady byla tyranie, tak začátkem padesátých let, a to jsem byl malý kluk.“

Myslíte si, že se Gott angažoval v antichartě dobrovolně?
Celkem 3400 hlasujících

Karel na Antichartě

„Patřím mezi ty, a není jich v tom sále málo, kteří raději zpívají, než mluví. Jsou však chvíle a situace, kdy pouze zpívat nestačí. Tak je tomu i dnes. Budu tedy mluvit. (…)

Bude-li dostatek pohody a klidu, nenarušovaného osočováním, pomluvami a nenávistí, pak bude možno hodně, hodně zpívat a méně mluvit. Pak bude platit naplno jedna z mých písniček, kterou mám rád, protože tak prostě vyjadřuji krédo našeho povolání: Nač to skrývat? Ne, to se ti zdálo. Hrát a zpívat? Ne, to není málo! Nemějte mi za zlé, odvolávám-li se na vlastní pocity, ale ty vlastní jsou právě pro umělce ty nejsilnější a nejpřesvědčivější. (…)

Zpíváme a hrajeme lidem všech věkových profesí, všech věkových vrstev, a snad nejvíce těm mladým. Jejich myšlení, morálka a vkus je pro naši budoucnost tak rozhodující. V tom je význam, ale i síla písně. Proto mohla sehrát svou úlohu všude, kde šlo o pokrok, o svobodu, o mír. My však chceme také dobře reprezentovat naši vlast, umělecky i celým naším vystupováním, s vědomím, že tím i přispíváme ke klidnému ovzduší ve světě, který k naší práci tolik potřebujeme. Domnívám se, přátelé, že nám v této chvíli nejde o to, abychom rozebírali vše kladné, co se v našem žánru zrodilo, a co dosud chybí. (…)

Myslím, že mohu jménem vás všech říct, že k tomu všemu máme doma dobré podmínky, a proto bych chtěl za sebe, a nejen za sebe, poděkovat našemu stranickému a státnímu vedení za příznivou dobrou atmosféru, za prostor pro naši tvůrčí uměleckou činnost, kterou s takovým potěšením děláme pro naše posluchače. A já osobně si ani nedovedu představit lepší a vznešenější cíl než přinášet náruč růží, rozdávat květiny lásky, krásy, pohody a štěstí a potěšení všem, a lidu této překrásné socialistické země především. Proto připojuji svůj hlas k mohutnému proudu vyznání umělců ve jménu socialismu a míru, za ještě krásnější písně a melodie, za ještě šťastnější a radostnější život lidu této země.“ (redakčně kráceno)

VŠE O KARLU GOTTOVI NA BLESK.CZ ZDE>>

Fotogalerie
47 fotografií