7°C
Listinu podepsaly stovky osobností. Proč vy ne?
„Já jsem nikdy v životě nic nepodepsal a podepisovat nebudu. Můj dědeček mi vždycky říkal: Podepisuj jedině výplatní pásku.“
To byl moudrý muž…
„Děda se dožil devadesáti let, pálilo mu to do smrti. Byl chytrej a říkal: Co chceš dělat v zemi, kde za život prožiješ pět režimů? To zasvětíš život jedné ideologii?“
Spousta vašich kolegů v Národním divadle vyjádřila věrnost tehdejšímu režimu. Vy jste tam ten den nebyl?
„Nebyl a netajil jsem se tím. Všichni mě přesvědčovali, že když to podepsali ostatní, měl bych také, a já jsem jim odpověděl: Co dělají ostatní, je mi smrtelně ukradený. A těm, co si prý mysleli, že podepisují prezenční listinu, moc nevěřím. Chcete říct, že by byl Jan Werich tak blbej?“
On to podepsal, ale hned poté prý dělal všechno pro to, aby jeho podpis vymazali. Pozdě. Pro ně byl jeho podpis moc důležitý…
„No a to je právě ten důvod, proč jsem se takovým věcem vyhýbal.“
Nebál jste se, že byste si tím mohl zničit kariéru?
„Ne.“
Ovlivnila tato revolta nějak vaši uměleckou činnost?
„Filmy jsem točil dál. Všichni se pak na mě akorát tvářili divně. Jeden režisér mi ukázal obsazení svého filmu, kde jsem byl sice napsaný, ale moje jméno bylo škrtnuté silným červeným fixem, že tam rozhodně hrát nesmím.“
Takže to přece jenom mělo dopad…
„Někdy jo, ale bylo to hnusné vydírání. Já chápu, proč hodně lidí podepsalo. Většina kolegů měla děti a potřebovala uživit rodiny.“
Vy taky. Manželka vám neříkala, abyste se k nim přidal?
„To mi říkala řada lidí. Varovali mě, ale nic se mi nestalo. Jsem rád, že jsem to neudělal. Kdyby přišli s čímkoliv, tak bych nepodepsal.“
Co kdybyste pak nemohl uživit rodinu?
„Abych řekl upřímně, v té době jsem to moc neřešil. Točil jsem stále filmy, ty honoráře byly komické, ale nic moc jsem nepotřeboval, protože jsme chodili do laciné vinárny a jedli normální jídla. Žádné nóbl restaurace.“
Čím by vám museli hrozit, abyste podepsal? Vězením?
„Podívejte se, k čemu bych jim byl dobrej? Já jsem se o tom bavil s jedním policajtem, dlouholetým kamarádem, a říkal jsem mu: Co jim asi tam můžu prásknout? Že nějaký kolega v šatně prohlásil: Husák je vůl? On se smál a povídá: Takové lidi, jako jsi ty, opravdu nepotřebujeme. Potom, když proběhla sametová revoluce a zveřejnili, kdo spolupracoval s StB, zjistilo se, že to byli lidi, do kterých by to nikdo neřekl.“
Jak jste spokojený se současným režimem?
„Když jsme na Václaváku zvonili klíči, tak jsem si to představoval trochu jinak. Nenapadalo mě, že jednou bude tolik lidí na ulici, nebude na léky a že budou vyhazovat nájemníky z bytu. Já sám se teď musím stěhovat, protože nám zdražili nájem o dvacet tisíc.“
