Byla jste jednou z prvních signatářek Charty 77. Neměla jste strach?

„Popravdě, byl to hon na čarodějnice, ale chtěli jsme to zkusit. Jediné, co jsme předpokládali, že nás nepostaví ke zdi a neodstřelí, jak se to dělalo v padesátých letech.“

Proč jste se ji rozhodla podepsat?

„Pro mě byla Charta, a dodneška ji tak chápu, především mravní otázka. Bylo potřeba nasadit svůj život a jaksi odhalit, kdo je kdo.“

Komunisté vám zakázali hrát, navíc jste byli jimi dehonestováni.

„Byli jsme pro ně zaprodanci, ztroskotanci, zločinci. Sledovala nás Státní bezpečnost, scházeli jsme se potají a to, co nám nedovolili hrát v divadle, jsme hráli u mne doma. Stejně jsme si našli cestu, i když nám v tom všemožně bránili.“

Po Chartě přišla takzvaná Anticharta. Jak vám bylo, když jste v televizi viděla své kolegy, jak ji podepisují?

„Bylo velmi smutné vidět, jak mnozí podlehli. Když jsem to viděla, vypila jsem lahev whisky chudých, tedy rumu. Ani jsem nehnula brvou, protože jsem věděla, jak a čím je vydírali, zastrašovali, co na koho věděli. Chápala jsem je, i když se naše cesty poté rozešly. Já ale své rozhodnutí zpět nevzala.“

Podle vaší někdejší kamarádky a kolegyně Jiřiny Švorcové, která četla text Anticharty na shromáždění umělců v ND, jste byla také vyvrhel.

„My jsme jako mladí v Divadle na Vinohradech patřili všichni dohromady. Pak, jak život šel, tak se naše cesty rozcházely, až se zcela rozešly, protože jsem byla jeden z těch zločinců, o kterých ona mluvila.“

Švorcová tvrdila, že vás po roce 1989 chtěla znovu kontaktovat. Prý ale neměla odvahu, protože rozkol mezi vámi byl opravdu velký. Kdyby to byla udělala, byla byste s ní mluvila?

„Myslím, že ne. My jsme byly opravdu v tak vyhrocených pozicích, že bychom si ani neměly co říct.“

Ona ale tvrdila, že jste to byla vy a Jiřina Jirásková, kdo ji opustil.

„V divadle jsme všichni drželi pohromadě. Jenomže každý se nějakým způsobe vyvíjí. Někdo naštěstí k lepšímu, někdo k horšímu. Ona si vybrala jinou cestu.“

Odpustila jste jí?

„Já bych Švorcové nezakazovala hrát v divadle a neplivala na ni, jak to dělali její kolegové po revoluci. Vůbec jsem nechápala, že do té doby s ní hráli, a pak nechtěli, protože byla komunistka.“

Co byste vzkázala dnešní mladé generaci?

„V každé době buďte sami sebou! Já jsem tak stará, že pamatuji i válku. Dokud nám nepadají bomby na hlavy, pak žijeme relativně v dobré době. Není to tak zlé. Ale jinak nesouhlasím s ničím, co se teď u nás děje. Vždy jsem byla rebel a už jím zůstanu!“

Co řekla Švorcová před smrtí o Chramostové (a Jiráskové)

„Rozkol mezi námi a Vlastou byl opravdu velký asi i proto, že jsme dlouho byly na jedné lodi… Proč jí nezavolám? Mám dojem, že by jí to nebylo milé. Nehledě k tomu, že já jsem je neopustila. Ony opustily mě. Kdyby ony zavolaly… Víte, já si nejsem jistá, že by přijaly mé zavolání. Jsem si ale jistá, že já bych je přijala. Ony žijí už dlouho každá trošku jiným způsobem a myslím si, že ani vztah mezi Jiřinou a Vlastou není nijak zvlášť přátelský, protože Jiřina čtyřicet let hrála, byla v divadle i filmovala, kdežto Vlasta zvolila cestu absolutního odloučení od oficiální kultury. A nevystavuje na odiv, že byla zakázaná a jak trpěla, jako Jirásková. A že musela trpět. Myslím, že teď je mezi námi třemi moc vysoká zeď.“

(z knihy Jiřina Švorcová osobně 2010)


Fotogalerie
31 fotografií