Zářijový rozhovor s Pavlem Landovským mě zaskočil. Chtěla jsem mu popřát a zároveň mu připomenout jednu zábavnou historku, o které se psalo. Šlo o to, že on – nepřítel komunistů a estébáků, a navíc tak trochu držgrešle – jednoho takového udavače kdysi dokonce hostil v hospodě. Pavel ale vůbec nenadával, jak měl celá léta ve zvyku, nekřičel na mě. Byl vlastně milý jako nikdy.
Dobrý den, pamatujete se, že jste jednou zaplatil panáky zelené bývalému příslušníkovi StB?
„Ani mi o tom nemluvte. Já to ale nevěděl, copak jsem blbec? Hučeli do mě, abych dal rundu, a já vůl to zacáloval. Asi jsem už byl vožralej.“
Protože vás mám ráda, chci vám popřát k dnešním narozeninám. Tak ještě aspoň deset let.
„To mě teda moc ráda nemáte. To je málo. Aspoň dvacet.“
Landovský v jeho nejznámější roli:
Pavel Landovský jako major Terazky YouTube.com
Chcete tu být do stovky? To mě překvapujete.
„Ne, stačí do 98. Neumíte počítat?“
Stovka je kulatější. Navíc váš způsob života nesvědčí o tom, že byste se nějak šetřil.
„Chci ještě vidět, kam to ti blbci doženou. Co odešel Vašek, je to jen jeden velkej bordel. Ale to bych jim lichotil, protože, co si pamatuju, je v bordelu fajn.“
Takže si konečně víc hledíte svého zdraví?
„Žiju, jak jsem zvyklej. Vono už mi to stejně tak nebere. Počkejte, až vám umřou všichni kamarádi. A doktoři mi furt na všechno raděj procházky. Dyť ale já vůbec nemůžu chodit, to ta zatracená cukrovka. Ani vejlet do Rakouska bych už nesved. Stejně tam všechno stojí 250 euro a vejš. Kde bych na to vzal.“
Tak proč tady chcete být ještě 20 let, když je všechno špatně?
„Abych viděl, jak jsou blbí. Víš, co? Přijeď za mnou, protože nemocný se hodí navštěvovati. A přivez flašku. A neukazuj ji mý hospodyni.“
