9°C
Česká televize má kodex o jazykovém projevu svých moderátorů a já bych se dnes ráda v této souvislosti zaměřila na zpravodajský program ČT24. S tvářemi »čtyřiadvacítky« jsem v zásadě spokojená, občas bych jim vytkla maličkosti typu špatně vyslovené číslovky.
Třeba Daniel Takáč (43) vždy vysloví jednu větu zvukově silně a v další větě zvuk tak utáhne, že ho skoro neslyším. To je takový jeho tik. A když zase slyším Jiřího Václavka (39), tak na mě sice působí jako milý, vzdělaný, důvěryhodný kluk, ale má bohužel vadu řeči – neumí říkat »M« a »L«. Jemu to ale odpouštím, jinak mi slouží dobře.
Co mi ale dlouhodobě vadí, že onen kodex neobsahuje jednu důležitou věc – verbální projev výrazový! To znamená sdělovat divákovi informaci nejen obsahem, ale i tím, JAK ji říkám. Nejviditelnější je to na zpravodajských příspěvcích, namluvených anonymními editory, kteří se střídají s profesionálními moderátory, o nichž jsem mluvila.
Přijde mi, jako by tyto příspěvky namlouvaly snad děti ze střední školy! Nevědí, co je to verbální projev, mají špatné sykavky, dýchání, nevědí, kam se ve větě dává důraz, jakou má věta logiku nebo jak ji říct do tečky. Je to jako dva vlaky vedle sebe – jeden perfektní a druhý nevědoucí, zmatený... To mi dokáže natolik zkazit dojem, že beru ovladač a přepínám!
