(Ne)svěží

Pátý den – ač je to k nevíře – se cítím poněkud svěží – pominu-li ranní stav, neb jsem spal dobrou půl hodinku po náročné střízlivé noci. Připadám si trochu hubenější, dokonce i sousedi mě přestávají zdravit – buď mě nepoznávají, nebo si pod fousy mrmlají, jak to, že ještě nejsem v Bohnicích.

Pryč se sexem

Ale je to pátý den, co si budeme povídat. Takhle nějak dlouho to vydržela Iveta. A protože se cítím nezvykle dobře, pominuly totiž orosená čela a závratě při pohledu na lahvičku vody, rozhodl jsem se, že si do konce termínu odpustím i všechno ostatní. Cigarety, sex, prostě všechno.

Zvěrstva

Večer jsem ale zase vyrazil do hospody na takovou polo-pracovní schůzku, ze které jsem plynule pokračoval na jiný, diametrálně odlišný večírek – pouze pozdravit přátele. Tam jsem ale zůstal do ranních hodin, o vodě a o čaji. Šlo to vydržet o to spíš, že jsem si připadal jako ve snu – protože zvěrstva, kterých jsem byl svědkem – by nevymyslela ani Jessica Fletcherová. V dobrém slova smyslu.

Medvídci

Když už se rapidně blížila hodina, kdy vychází slunce nad obzor tak jasně, že vám rozlepí vaše ospalé oči, rozhodl jsem se bar opustit. V doprovodu „medvídkové slečny“ (viz páteční blog). U ní doma jsem pak zjistil, že noční pojídání gumových medvídků má zcela jiný rozměr, když je člověk střízlivý. A to platí samozřejmě i o konverzaci a balamutění. Po té noční scénce nevím nevím, jak dodržím ten přidaný slib... Uvidíme.

Voda

Když jsem jel tramvají do práce, poslouchal jsem muziku, shodou okolností se mi tam připletla písnička od Jožo Ráže – Voda, čo ma drží nad vodou. A to se hodí, protože právě ta voda, kterou chlemtám na hektolitry, je docela povzbuzující. Jak jsem se do toho songu zaposlouchal po těch třiceti minutách spánku, připadal jsem si jako Macháček v Samotářích, kdy mu byla povědomá ta instrumentální muzika (hymna).

Výhoda takových večírků je ta, že vám ráno není špatně, pouze jste unavení...

Jedna poznámka na konec

Někdo by měl vymyslet novodobou KPZ. Kabelku poslední záchrany. Pro moderní muže, kteří – jako já – nepijí. Ať se děje, co se děje, měly ty kabelky obsahovat následující: čisté tričko a spodní prádlo, kartáček (zubní pastu má žena doma) a možná samochladící energeťák. V neposlední řadě pak papírek a tužku na stylový vzkaz, který necháme ženě u postele, když jí opouštíme. Jako v těch slaďácích...

Dnes večer mám v plánu načerpat sílu, aby zítřejší deníček byl trochu sofistikovanější. Slibuji.