Na pražskou konzervatoř byl přijat na první pokus, protože zkušební komise tehdy – v souladu se vzpomínkami na válku a její oběti – přihlédla k tomu, co Karel Hála a jeho rodina za německé okupace přetrpěli. A pak – nový student měl nesporný talent.
Poprava otce
Když mu bylo devět let, zatkli jeho otce Němci za odbojovou činnost. „Moc o tom nevím, byl jsem tehdy malý a rodina se bála, abych se třeba někde nepodřekl. Tak jen vím, že tatínka zastřelili v Kobylisích v roce 1942,“ řekl Karel Hála v jednom ze svých rozhovorů.
O dva roky později ale gestapo zatklo i jeho maminku. Zbytek války prožila v koncentračním táboře Mauthausen a v roce 1947 zemřela na následky věznění.
O jedenáctiletého Karla se starala starší sestra Regina, která ho na konzervatoř připravila jako hráče na kytaru. Členové komise si ale všimli jeho pohybového nadání, a tak byl přijat na tanec.
Po dvou letech studia tance ale Karel Hála přešel ze zdravotních důvodů na obor zpěv. Ten mu šel podstatně lépe, jeho sametový baryton a sklon ke swingování ho ke zpívání předurčily.
Opera
I proto sehnal hned po absolvování konzervatoře bez problémů angažmá. Stala se jím Armádní opera, kde se prosadil hlavně díky perfektně zazpívanému partu Figara v Lazebníku sevillském.
V opeře účinkoval necelé tři roky, pak byla scéna zrušena a on přešel do pražského Hudebního divadla Karlín. Účinkoval ale i na jevištích pražských Divadel ABC a v Rokoku i Apollu.
Z té doby pocházejí jeho hity Já žil, jak jsem žil, Můj otčenáš, Dej mi pár okovů a spousta dalších.
Milenky
Karel Hála si vzhledem ke své úspěšnosti a proslulosti – zpíval s orchestrem Gustava Broma, Karla Krautgartnera, orchestry Českého rozhlasu i Československé televize – mohl dovolit v roce 1972 odejít na volnou nohu. Jako jeden z prvních se stal příslušníkem svobodného povolání a šlo mu to k duhu. Miloval ženy.
Jeho kolega Antonín Gondolán o jeho vášni k něžnému pohlaví prohlásil: „Fanynky ho milovaly, a protože jich bylo hodně, mohl si vybírat. Jednou si na hotelový pokoj dovedl před koncertem slečnu a řekl, ať tam na něj zatím počká. Když dozpíval, potkal jinou holku, kterou si do hotelu odvedl. Chudák totiž zapomněl, že už tam jednu má.“
Ženy ohromoval nejen svou statnou postavou, ale také sametovým zpěvem. Bezpečně vyzpíval dvě oktávy a proslul přezdívkou »král swingu«, jeho další přezdívkou bylo kvůli holé hlavě označení první český skinhead.
Kamarádi
Měl neuvěřitelnou spoustu kamarádů a přátel v umělecké sféře. I díky tomu se často objevoval v epizodních filmových rolích. Hrál v legendárním muzikálu Kdyby tisíc klarinetů, Světácích, Nebeských jezdcích i Noci na Karlštejně. „Mojí životní rolí byly asi tři minuty v Nebeských jezdcích, kde jsem hrál uhořelého pilota,“ svěřil se jednou.
Rusko
Hála, stejně jako ostatní českoslovenští umělci, jezdil koncertovat i do Sovětského svazu. Svojí oholenou hlavou tam vždycky spolehlivě na ulicích vzbudil velký rozruch. Jeden z Rusů se ho před koncertem zeptal: „U vás taky?“ Hála netušil, o co se jedná. Až později se dozvěděl, že v SSSR vyholují opilcům před propuštěním ze záchytky hlavy dohola.
Alkohol
Karel Hála se kladným vztahem k alkoholu netajil. Když si dal panáka, byl hned veselejší a rozsvítil v oku tu potřebnou jiskru, kterou okouzloval svoje publikum. Vždycky však měl svoje pití pod kontrolou a nikdy se nestalo, že by kvůli tomu neodvedl profesionální výkon.
Hůř na tom byla jeho rodina. Jeho nevlastní syn vzpomíná na soužití s ním s hořkým úsměvem: „O Vánocích vždycky hledal nějakou záminku, jak se dostat z domu. Třeba šel koupit rohlíky a ke stromku se vrátil úplně opilý.“
Na venkov
Ke konci své kariéry se rozhodl změnit život, se ženou Irenou prodali pražskou vilu a koupili domek v obci Předonín. „Po listopadu, po devadesátém roce už vlastně nebylo nic, co by mě v Praze drželo. Nebyla práce, rozhlas a televize už o mě tolik nestály, a tak jsme se odstěhovali,“ řekl po koncertu Pocta Karlu Hálovi, který se konal v Národním domě na Vinohradech k jeho sedmdesátinám.
V Předoníně zahradničil, kuchtil, občas si zazpíval s venkovskou kapelou a bylo mu dobře.
Zemřel 6. července v Nemocnici Na Homolce, kam ho převezli vrtulníkem s prasklou výdutí aorty v břiše. Nebylo mu ještě ani sedmdesát pět let.
V Rakousku si ho pletli s Kojakem
Na koncertním turné v Rakousku zpíval Karel Hála se skupinou Apollo. Jednou odpoledne se procházel s tlumočnicí po vídeňské Maria Hilfe Strasse a spousta lidí ho zdravila, někteří dokonce tleskali. Hála se zdvořile ukláněl a divil se, kolik fanoušků tady má. Tlumočnice mu pak vysvětlila, že ho Vídeňáci pokládají za Tellyho Savalase, který hrál inspektora Kojaka v populárním americkém seriálu.
Rád chodil střílet
Dokázal hodiny sedět u dobré knihy. Rád četl historické nebo vojenské knížky. Když jel na dovolenou, nikdy nedokázal ležet jen tak u moře. Vždycky vyhledal nějaké památky, které mohl navštívit. Taky rád střílel. Měl zbrojní pas a chodil na střelnici. Z jídel si nejvíce pochutnával na svíčkové.
