Se sarkasmem sobě vlastním prohlašovala: „Ano, dětství jsem měla, to nepopírám, ale nebylo na něm nic zvláštního, nic výjimečného.“
Nepopírala ani, že to bylo dětství šťastné až do té doby, kdy byla v pubertě a rodiče se rozváděli.
O mamince vyprávěla neskutečné historky. Pocházela prý z jižních Čech a už příjmení Hebedová bylo podle Jiřiny terčem posměchu, protože znamenalo cosi nemotorného. O mamince se ovšem nic takového říct nedalo, byla v mnoha směrech nadaná – obzvlášť ve sportu.
Tatínek
Tatínek byl krasavec a pocházel ze šlechtické rodiny s přídomkem von Pstross z Kolína. Po něm zřejmě zdědila náklonnost k divadlu, protože tatínek stejně jako dědeček byli zanícení ochotníci.
„Tatínek byl masarykovec a také byl šarmantní a strašně na ženské. Je potřeba ovšem dodat, že za to nemohl, protože ženské byly strašně na tatínka...“ vyprávěla Jiřina Jirásková v knize O sobě. Přestože se s maminkou nakonec rozvedl, byla na něj hrdá a říkala, že celý život se choval dost slušně. Když po jeho smrti navštívila hlavní poštu, kde pracoval, všechny ženy o něm mluvily s obzvláštní něhou...
Mamička
Samostatnou kapitolou bylo soužití Jiřinky s její maminkou, kterou milovala. Žily spolu 68 let, ať už byla herečka vdaná nebo měla přítele... Heslo paní Jiráskové starší bylo – vykašli se na to, dej si cigáro!
„Maminka měla na můj život zásadní vliv. Pamatuju se, jak už coby dítě mě zachraňovala. Zapomněla jsem napsat úkol z němčiny a ona na to v noci přišla. Napsala ho tedy za mě. Ovšem místo die napsala das Milch a já dostala sardel...“
Fotbal
Maminka, které Jiřina zásadně říkala mamička, byla velkou fotbalovou fanynkou, a v mládí dokonce fotbalovou brankářkou.
„Mám její fotky, jak sedí v bráně, kolem ní skoro celá jedenáctka. Pamatuju se, že jsem často přicházela domů a ona mi referovala, co se přihodilo v lize – představ si, že dal ten gól z velkýho vápna! Takhle sledovala vývoj ve fotbale až do svých bezmála sta let. A já nevěděla, o čem je řeč...“ smála se Jiřina.
Klášter
Maminka byla slávistka, tatínek sparťan, někdy to prý bylo doma opravdu vzrušující. Ale abychom nezúžili její koníčky jen na fotbal, ona byla i vášnivá čtenářka, uměla výborně šít, počítat bez kalkulačky, profesí byla úřednice.
Doma mezi rodiči začalo přituhovat a Jiřina, která byla ve škole premiantkou, se zhoršovala. „V pětačtyřicátém mě k řešení té situace naši nutně nepotřebovali doma, a tak mě dali na gymnázium do klášterní školy voršilek v Kutné Hoře,“ trpce vzpomínala. Jenže ani tady jí škola moc dobře nešla, Jiřina propadala z latiny. Tatínek, který si představoval, že jeho dcera bude studovat medicínu, z toho byl nešťastný, a tak zašel za matkou představenou.
Ta naštěstí měla skvělý nápad: „O Vánocích jsme tu měli besídku a vaše dcera hrála výtečně prince...“
Jiřina se toho chytla a prohlásila, že půjde dělat zkoušky na konzervatoř. Za čtrnáct dní je udělala.
První manžel
Už během studia hrála profesionálně, dokonce ve svém celoživotním vinohradském divadle, například vedle Dany Medřické, ale po škole nejdřív, nastoupila do divadla v Hradci Králové.
Po cestě vlakem do divadla se seznámila s nadějným hercem Jiřím Pleskotem. Prý mu připadala tlustá, on jí subtilní. Přesto si padli do oka a za tři roky se vzali. Byla to ovšem na tu dobu svatba dost bohémská.
„Její závěr nebyl nejtradičnější. K ránu usnul můj novomanžel na válendě vedle Jiřiny Čiperové a mě doprovodil domů Bohoušek Čipera. Celou noc jsme prokecali...“
Jak manželství začalo, tak po pár letech skončilo. Jirásková a Pleskot ovšem zůstali kamarády.
Brodský
Nějakou dobu chodila s Vlastimilem Brodským. „Jednou jsme už měli vyplněné dokumenty a zadaný termín k svatbě. Bróďa ale dostal strach. Vymyslel si, že mu umírá milovaná babička, a proto se nemůže oženit. A pak mi nechal na stole odvážně dopis na rozloučenou, že se loučí, neboť si uvědomil, že stále miluji Pleskota...“
Pianistka
Jenže by to nebyla Jirásková, aby mu to neosladila. Předstírala, že je klavíristka Anna, která se do něj zamilovala, a volala mu každý den. Bróďa jí začal psát romantické dopisy poste restante, které si schovávala.
Až po nějakém čase se mu přiznala. „Bróďa nemohl pochopit, že ta Anna jsem vlastně já. On byl totiž romantik,“ vyprávěla herečka.
Podskalský
Režisér Zdeněk Podskalský se objevil, když měla za sebou další vztah, který ji vyčerpával. Chtěla být nezávislá a novou lásku ze začátku tajila.
A opět zasáhla téměř divadelní zápletka. Jejich kolegové Vlastimil Brodský a Jana Brejchová se rozhodli, že je dají dohromady.
Vystrojili večírek, na kterém Podskalský s Jiráskovou předstírali, že spolu kdysi něco měli, ale že by do toho už nešli.
Teprve na konci večera, kdy už to jejich kuplíři vzdávali, prozradili, jak to opravdu je. Od té doby se stali režisér a herečka na veřejnosti nerozlučnou dvojicí, která měla společný především chytrý humor.
Ostatně, když se podíváte na nejslavnější Podskalského film Světáky, pochopíte, jak souzněli.
Klatba
Rok 1968 a normalizace Jiráskové, stejně jako mnoha kolegům včetně Podskalského, přinesly postupné odstavení na vedlejší kolej. Vrátila stranickou knížku, což se neodpouštěly.
V divadle sice zůstala, ale její kolegyně Jiřina Švorcová a další ji příliš na jeviště nepouštěli.
Dostávala malé a nezajímavé role. V televizi měla také zákaz, a tak se víceméně na třináct let přesunula do jihočeských Malenic, kde zahradničila a sbírala lidový nábytek, na který malovala.
Později začali s Podskalským a skupinou herců jezdit po štacích. Říkala často: „Já panáčkuju ráda!“
Ředitelka
Už polovina osmdesátých let přinesla uvolnění, a tak se pomalu opět dostávala do povědomí diváků.
Kapitolou samo o sobě bylo její ředitelování v Divadle na Vinohradech, kde prožila víc než půlstoletí. Je třeba říct, že za ně sklidila chválu i kritiku. Naposledy po smrti Radka Brzobohatého se rozvinula diskuze o tom, zda ho z divadla nevypudila...
Jiní její kolegové, jako Tomáš Töpfer nebo Veronika Žilková, ovšem na ni vzpomínají jako na hereckou mámu.
Slavný film Sestřičky: Jana Mihulová vzpomíná...
Zkušená matadorka a nesmělá začínající herečka. Dvojice Jirásková-Mihulová ve filmu Sestřičky zazářila a Kachyňův film patří ke klasice žánru.
Jana Mihulová se nikdy netajila tím, že od Jiráskové leccos »odkoukala «. Ráda vzpomíná na scénu z filmu, kdy obě herečky ukázaly svá obnažená pozadí. Tehdy si prý, tak jako její starší kolegyně a podle jejího příkladu, nechala zadeček vylepšit tělkou, i když to nepotřebovala.
Mihulová se »opičila« po Jiráskové i jinak. Díky ní se přestala stydět dávat najevo emoce. Když odmítla poslechnout režiséra, aby obnažila prsa a zpívala, Jirásková předvedla její scénu »nahoře bez« sama a Mihulová ji následovala.
Jirásková připravila Alenu Mihulovou i na Janáčkovu akademii. „Byla přísná, i vlídná,“ řekla o paní Jiřině její žačka.
Světáci 1969
Skopec, Prouza, Petrtýl jsou tři venkovští fasádníci, kteří pracují v Praze. Láká je noční život a chtějí si alespoň jednou v životě užít večer v nóbl podniku jako opravdoví gentlemani. První návštěva luxusního podniku Diplomat Grill skončí požárem. Oni se však nevzdávají. Dají si ušít ty nejkvalitnější obleky a najmou si na výuku společenské výchovy bývalého učitele tance Dvorského. Když jsou připraveni, opět vyrazí do Grill baru. Tady se seznámí s třemi mladými dámami. Netuší, že jsou to dívky poněkud lehčího ražení, které hledají bohaté pány, aby je mohly patřičně oškubat..
Doporucuji to omrknout rychle, brzy to uz nebude mozne!
