„Když se naši rozvedli, byla jsem hodně malá. Pamatuji si ho až z doby, kdy jsem za ním začala jezdit do Těptína. Paradoxně si ale z této doby pamatuji víc Soňu, než tátu. Měl buď představením anebo točil, když byl doma, dost často spal,“ vzpomíná v knize Jiří Kodet: Na miskách vah, kterou napsala druhá hercova manželka Soňa Kodetová.

A pokračuje: „Byl to báječný herec, výrazná osobnost, ale jako táta moc nefungoval. Rozchod mých rodičů neproběhl zrovna v dobrém, dlouho si nedokázali odpustit a žít mezi nimi nebylo zrovna snadné.

Pro mámu jsem byla příliš složitá a nevyzpytatelná, jako je táta, pro tátu zas hloupá, obyčejná a netalentovaná, jako máma. Domov jsem měla i babičky, maminky mé matky. U té jsem vyrůstala, tam mi bylo dobře.

Tátu jsem milovala a obdivovala, ale bylo pro mě těžké s ním komunikovat. Jako bychom spolu mluvili přes vysokou, tlustou zeď.

Vzpomínám si na historku, která je pro můj vztah s tátou charakteristická. Jednou mi pustil píseň Edith Piaf a křičel na mě: Ty, ty – neslyšíš ten její vnitřní nářek?!

Bezpečně vím, že táta neměl hudební sluch, nikdy na žádný hudební nástroj nehrál a rozhodně neuměl zpívat, ale seděla jsem jako trubka a nedokázala mu říct: Co mi to vykládáš, já v té hudbě slyším mnohem víc než jen nářek. Vnímám hudbu, sama ji skládám, hraju na pět hudebních nástrojů. Ne, já jen seděla, mlčela a tvářila se jako ovce…“ vzpomíná Kodetová. Jiří Kodet zemřel 25. června 2005, v těchto dnech by oslavil 82. narozeniny.

K divadlu jsem nakonec přičichla i já, napsala jsem scénář, složila hudbu a písničky, vyrobila kostýmy, manžel udělal nádherné dekorace. Táta se toho nedožil a mě to mrzí, přestože vím, že by mě za to nijak výrazně nepochválil. Když jsem ho navštěvovala v nemocnici, věděla jsem, že je na tom zle už z toho, že se nezlobil, nekřičel a nekritizoval, jak vypadám. Moc mi to chybělo.

Fotogalerie
22 fotografií