Koho jste si představovala jako partnera Ornelly? Předpokládám, že Pepa Kokta ten ideál nebyl.

„S manželem jsme měli samozřejmě o jejím partnerovi úplně odlišnou představu. Proto jsme jí třeba platili i výborné školy. Počítali jsme, že si najde kluka plus minus svého věku. Někoho z dobré rodiny, pracovitého a s čistým štítem, nepoznamenaného rozvodem, dětmi z předešlých vztahů. Bylo by to všechno jednodušší. Ona má plno kamarádů, kteří by s ní chodili rádi, ale rozhodla se takhle.“ 

Takže jste radostí nešílela, když vám řekla, že chodí s Koktou.

„Ona ale na začátku ani sama nevěděla, kdo ten Kokta je. My jsme o existenci jeho ženy věděli jen mlhavě. Vlastně jen to, že je to snad nějaká moderátorka. Kdo je její manžel, jsme netušili.“ 

Předchozí známosti Ornelly jste znala?

„Znali jsme každého, ale moc jich nebylo, vždyť je mladá. Její první kluk byl taky o něco starší, ale zároveň daleko mladší než Pepa. Byl to hodně úspěšný podnikatel z Liberce, moc prima. Ale podle Ornelly to prostě nebylo ono. To se u prvních lásek stává. Pak měla ještě jeden vážný vztah, to byl vrstevník, studoval vysokou. Byl to syn velmi známého českého politika. Ten ji strašně miloval, ale byl chorobně žárlivý. Na tom vztah ztroskotal.“

A co Tomio Okamura?

„To byl jen takový krátký románek. Nikdy jsem ale nepochopila, jak ji to vůbec mohlo napadnout. To je prostě střet kultur.“

Pamatujete si, kdy vám o Koktovi řekla?

„Vím, že ho poznala, ještě když randila s Okamurou. Ale to si jen povídali. Nespali spolu. Oťukávali se tak čtyři měsíce, než vůbec k něčemu došlo. Psali si hodně na Facebooku a Ornella dlouho vůbec netušila, že je to něčí manžel. Až asi po půl roce se svěřila své nejlepší kamarádce, a ta věděla, kdo to Pepa Kokta je.“ 

A nepřišlo vám divné, že si dcera intenzivně píše s tak starým mužem?

„Já se tím nezabývala, brala jsem to tak, že si chatují a nepřikládala jsem tomu význam. Myslela jsem, že je to jeden z mnoha lidí, se kterými si povídá. Zmínila se o něm na začátku. Říkala mi, že je to nějaký blázínek, protože jí oslovuje princezno. Jinak o něm nemluvila, svěřila se mi s tím vztahem až mnohem později.

Takže o jejich vztahu jste věděla dřív, než Ornella otěhotněla?

„Ano. Přiznala mi ho, když spolu byli asi půl roku.“ 

Jak jste reagovala, když vám řekla, o koho jde?

„Hned jsem jí říkala, že je ten vtah problematický. A když mi navíc přizanala, že je to manžel Gábiny Partyšové, nadšená jsem nebyla. Nešlo o ní šlo o to, že je prostě ženatý. A to je vždycky problém. Snažila jsem se jí otevřít oči, varovala ji, že to neskončí tak, jak si představuje. Dali jsme jí přednášku a doufali, že se vybouří a přejde ji to. Jenže časem to bylo horší a horší.“

Proč myslíte, že si vybrala zrovna jeho?

„Říkala, že je zábavný...On je v něčem podobný mému manželovi, tak jí asi přišlo, že když to funguje nám, mohlo by i jim. Pak to přerostlo v něco víc a už v tom bruslila.

Kdy jste viděla Pepu poprvé? Na festivalu?

„Ne, už předtím jsme se asi třikrát viděli. Ornella nás představila. On věděl, že já vím, ale dělali jsme jakoby nic.“

Jak se vám jevil?

„Je to sympaťák. Má charisma, umí mluvit, je zábavný, chytrý, má přehled. To mu nelze upřít. A musím se zastat Ornelly, protože já bych z jeho projevu taky v devatenácti jasně nabyla dojmu, že jeho manželství končí.“

Jak to u vás doma probíhalo, když Ornella oznámila, že je těhotná?

„Zrovna jsme se chystali na chatu. Ještě jsem si žehlila pár věcí, když mi Ornella začala vykládat o tom, jak jsem jí já měla ve dvaceti a moje máma mě asi ve dvaadvaceti. vůbec jsem to nechápala, říkala jsem si, že je asi fakt cáklá. Nedocházelo mi to, protože to byla asi ta úplně poslední varianta, co by mě napadla. Především proto, že brala antikoncepci. Jinak by mi to asi sepnulo dřív, ale takhle mi to přišlo vyloučené.

Jaká byla vaše reakce?

„I když jsem nekuřák, tak jsem si šla před dům zapálit a tam jsem brečela. V tu chvíli šla sousedka do garáže pro auto a ptala se: Mony, kdo umřel? A já odpověděla: Nám nikdo neumřel, nám se někdo narodí. Ona se začala smát a mně se hned udělalo přece jen o trošku líp."

Manžel to bral hůř?

„Jemu jsem to pak volala. Věděla jsem, že mu to musím říct, než přijede domů, aby cestou stihnul trochu vychladnout. On nebývá vzteklý, ale tehdy v tom šoku do telefonu dokonce křičel. Místy i nevybíravě.“

Neměli jste tendenci Ornellu poslat na potrat?

„Na to nemám právo. Jen jsme jí předeslali možnosti, které existovaly, a nastínili, jak to bude dál, když si dítě nechá nebo nenechá. Jak se jí změní život, co jí to přinese a co vezme. Nic jsem jí nepřikazovala, ale řekla jsem, že já bych se na jejím místě asi rozhodla těhotenství ukončit, ale skálopevně přesvědčená jsem o tom nebyla. Můj muž byl v tomhle ohledu radikálnější, zastával názor, že by ho ukončit měla.“ 

Vy jste váhala zřejmě i proto, že jste sama přišla o dítě…

„Přišla jsem o dvě děti, a máte pravdu, to mě samozřejmě ovlivnilo, uvažovala jsem nad tím už z trochu jiného úhlu. Navíc jsme věřící rodina, žádní fanatici, ale katolíci. Proto jsem ji na potrat neposílala. Myslím si, že dítě není nikdy hřích. Ale člověk musí nést následky a zachovat se dospěle.“

Jak to bylo dál?

„Přišla s tím, že se rozhodla a řekla nám, jaký má plán. Měla to promyšlené, takže jsme se pak postavili za ní."

Je podle vás připravená stát se matkou?

"Příroda je v tomhle chytřejší než my. Zařídila to tak, že je žena střevo jen do té doby, než otěhotní. Pak hormony pracují, ona se zklidní a začne to do sebe všechno zapadat jako puzzle. I Ornella se z neuvážlivé studentky mění v dospělou ženu. Je to na ní vidět, zajímají ji jiné pořady v televizi, sama od sebe si kompletuje výbavičku… Myslím si, že bude dobrá máma.“

Jak se díváte na Pepův postoj k celé věci? Mně se zdá zbabělý...

„Já si myslím, že opravdoví muži, praví hrdinové, vymřeli během druhé světové války. Chlapi se stávají úspěšnými obchodníky, manažery, umí vydělat peníze. Ale aby měli koule postavit se k reálnému životu, to už se moc nevidí. Morálka se změnila. Dnešní muži byli jinak vychovávaní, snad jim to nelze ani vyčítat, tak to prostě je. Mámy synáčkům vyžehlily, uklidily, navařily… On to přece neumí, vždyť je to chlap. Jaký neumí? Copak nemá ruce, nohy a mozek? Málokdy se vidí mužský, co by byl soběstačný.“ 

A ten Pepův postoj?

„Samozřejmě se mi nelíbil, čekala jsem, že se k tomu postaví čelem. Ale co nebylo, může být. Není všem dnům konec a mužům musíme umět odpouštět.“ 

Přes noc se z celé vaší rodiny staly nejsledovanější celebrity v Česku. Nevadí vám to?

„Tahle kauza je podle mě pro lidi atraktivní tím, že se v různých obměnách odehrála takřka v každé rodině. Skoro každý se s naším příběhem umí ztotožnit. Ze začátku to byl samozřejmě šok – vždycky jsme žili společensky, ale aby nás najednou znala celá republika, to je zvláštní. Když ale člověk žije slušný život, měl by se s tím vyrovnat a brát to sportovně. Nežijeme v Americe, aby nám paparazzi lehávali před brankou, tak hrozné to není.“

Jaké jsou reakce lidí?

„Z reakcí na internetu jsem byla zpočátku rozhozená. Četla jsem všechny a zamýšlela se, jestli jsme vážně někde neudělali chybu. Pak jsem ale pochopila, že na internetu se útočí na každou celebritu, i na ty úplně nekonfl iktní. Přišla jsem na to, že shluk několika Ornelliných exspolužaček, hlouček nezaměstnaných a pár deviantů z ústavu zřejmě ráno vstane a zatímco já si jdu vyčistit zuby a namalovat obličej, oni sednou k počítači a pozuráží všechny celebrity, o kterých se ten den píše. Tímto bych ty úchyly ráda pozdravila a doporučila jim zvýšit denní dávku léků nebo se jít po ránu proběhnout, aby ze sebe tu frustraci dostali.“

Máte i pozitivní reakce?

„Máme jich hodně. Třeba když proti nám šla po ulici taková velmi upravená dáma s dcerou, obě na úrovni. Mířily přímo k nám. Já už se předem děsila, že mi ta paní vynadá, co jsem to za matku, už jsem viděla, jak se nadechuje a já omdlévám. Jenže ona řekla, že nám přeje hodně štěstí, že nám fandí a ze závistivců si nemáme dělat hlavu. To bylo moc příjemné.“ 

Jste i po tom všem ochotná přijmout Pepu do rodiny?

„Momentálně na to nedokážu odpovědět. Uvidíme, jak se to časem vyvine.“

Fotogalerie

11 fotografií

Ornella má termín porodu v červnu.

Autor: Blesk - Jan Tůma