Ale ani obtížný lékařský zákrok nedokázal změnit básníkův náročný životní styl. Vrba dál psal jako o život, svému zdraví udělal jen jednu úlitbu – přestal kouřit. „Vlastně se divím, že se mnou moje srdce tak dlouho vydrželo,“ žertoval o vážných zdravotních problémech. „Svádí se ve mně boj ducha s tělem, tělo je v oslabení,“ postěžoval si na oslavě 70. narozenin.
Zajímal se o problémy druhých, o svých vlastních nikdy nemluvil, a když už přece, tak jen s nadsázkou a humorem. Verše začal známý textař a básník psát již na základní škole. Ty úplně první vznikly v jeho osmi letech. A nebyly to žádné krátké plytké veršovánky, ale rovnou velkolepý triptych z českých dějin nazvaný Historie v básních. Vrba se v něm věnoval Janu Žižkovi, Janu Roháčovi a Janu Rokycanovi.
„Obdivoval jsem Villona, Nezvala a Seiferta,“ svěřil se Blesku bohem obdařený básník. Už dávno se svou tvorbou postavil po bok svých vzorů. Jedinečné bylo i Vrbovo pojmenovávání lidí indiánským způsobem přídavnými jmény. Své třetí ženě Marii tak například říkal Bystrá, dávným přítelkyním třeba Toulavá, Bláznivá nebo Úsměvná.
