Poslední měsíce byla Jiřina Švorcová (†83) upoutaná na lůžko v léčebně pro dlohodobě nemocné v Praze v Malvazinkách, kde také 8. srpna 2011 zemřela. Blesk byl poslední deník, se kterým herečka a zastánkyně komunistického režimu mluvila. Špatně dýchala a měla velké bolesti zad. „Víte, dostala jsem obrovskou ránu od kolegů, kteří se ode mě naprosto distancovali,“ řekla Švorcová.

„Vím, že se můj názor mnohým nelíbí, proto se straním společnosti. Tohle jsem ale opravdu nečekala,“ svěřila se. Ránu dostala, když o ní televize Barrandov nedávno natáčela dokument a kvůli němu oslovila aktéry seriálu Žena za pultem. Dostavila se ovšem jenom Lenka Termerová, Jiří Lábus a Hana Maciuchová.

 

Odmítla Simona Stašová, Daniela Kolářová, Jaromír Hanzlík a seriálové děti Jana Boušková a Jan Potměšil. „Úplně mně to vyrazilo dech. Když jsme točili, byli jsme báječní kamarádi. Nikomu nevadilo, že inklinuji ke komunistům,“ svěřovala se Švorcová. Neúčast prý pochopila jen u Josefa Somra, který se nikdy podobných dokumentů neúčastní.

Najednou se jí chvěl hlas. „Víte, moje vyznání, je jen moje. Nikdy jsem ho v herectví neuplatňovala. Pokud mě dnes lidé rádi vidí, jsem šťastná. Ale kolegové, kteří se ode mě distancovali, mě pospíšili do hrobu. To je smutek. Oni se totiž báli říct: Je to komunistka a tak tam nejdem! A to je příšerné. Kdyby řekli pravdu, vážila bych si jich. Takhle mi jich je jenom líto.“

Švorcová pak ještě potichu promluvila o smrti. „Nebojím se jí. Nikomu se tam přece nechce, ale každý ví, že kosatá na něj číhá.“ Nakonec dodala: „Vědomě jsem nikomu neublížila, nikoho neurazila ani nezabila. Klidně můžu umřít…“

Žena za pultem: Milovaná i nenáviděná

V době totality byla jednou z nejpopulárnějších hereček. Jako Annu Holubovou v Dietlově seriálu Žena za pultem znal Jiřinu Švorcovou (†83) každý. Jenže se sametovou revolucí přišel pád! Divadelní a filmová prkna vyměnila za tribuny na komunistických mítincích. Totalitní straně zůstala věrná až do včerejška, kdy zemřela v léčebně dlouhodobě nemocných na pražských Malvazinkách...

Revoluce v roce 1989 zlomila Jiřině Švorcové vaz. „Bylo to jako zlý sen, doufala jsem, že se z něj probudím. První dny po 17. listopadu 1989 jsem prožila v horečce,“ popsala v minulosti v rozhovoru pro Blesk. Odešla z divadla, nabídky do fi lmů ani seriálů pochopitelně nepřicházely. Švorcová se na veřejnosti objevovala pouze na akcích komunistické strany. Zůstala její zapálenou stoupenkyní.

„Kdyby pro nic jiného, tak kvůli těm poctivým komunistům, kteří mi věřili a měli mě rádi. Takovéhle lidi nemůžete zklamat. Komunistická strana se musela obrodit a to se také stalo. Já věřím, že většina těch předsedů a tajemníků to myslela dobře, ale realizace politiky byla špatná,“ nechala se slyšet zaslepená Švorcová, která byla věrnou účastnicí komunistických sjezdů a mítinků. Před revolucí byla oceněna Řádem Vítězného února, dostala titul národní umělkyně, byla předsedkyní Svazu Českých dramatických umělců.

Výčet její filmografie končí revolucí. Pak už bývalou členku ÚV KSČ nikdo neobsadil... „Netajím, vzalo mě to hodně. Hereckou práci jsem měla moc ráda a nechtěla jsem přestat. Zdravotní stav mně to ale nedovolil,“ svěřila se Švorcová v lednu v posledním rozhovoru pro Blesk. Mluvila v něm tehdy o tom, jak ráda chodí na procházky se psem, i o svém chátrajícím zdraví. A také vzpomínala na se riál z prostředí lahůdek Žena za pultem.

„Otevřel mi dveře a oblíbili si mě chlapi. Kolikrát se potkám s nějakou dámou a ta mi říká: Můj muž vás miloval!“ vyprávěla herečka. Nejraději vzpomínala na scénu, kdy v posteli hladí chlupatou hruď Petra Haničince (†77). „Jo, to byl chlap!“ Paradoxně nerada si vybavovala vůni obložených chlebíčků. „Nemusím je. A když mi je náhodou někdo ze slušnosti nabídne, oďobám je seshora a chleba dám slepicím,“ popisovala s entuziasmem. Její zdravotní stav se ale horšil.

Kvůli bolesti zad skončila na neurologii na kapačkách a prodělala zdlouhavá vyšetření. Když byla z nejhoršího venku, pustili ji domů. Dlouhé ležení se ale na Švorcové podepsalo a dostala zápal plic. Skončila opět v nemocnici, kde ji okamžitě uvedli do umělého spánku, aby si organismus odpočinul. V nemocnici ležela od 1. května. V polovině června po dlouhých týdnech otevřela oči. Podle lékařů se její zdravotní stav zlepšoval, začala vnímat okolní svět. Později byla převezena do léčebny dlouhodobě nemocných na Malvazinkách, kde nakonec zemřela.

Fotogalerie
31 fotografií