14°C
Kdo jiný by se měl k slavnému gestu Karla Gotta vyjádřit než konzultant v oboru komunikace a etikety Ladislav Špaček. Překvapivé ale je, jak razantně a jednoznačně Gottův úlet jindy opatrný a vysoce diplomatický Špaček komentuje. I když svou obhajobu posléze ředí dalšími větami, které pronesl v rozhovoru pro iDNES.
„Karel Gott je člověk, který je schopen se obětovat se pro druhé. Je nesmírně laskavý a jestli se odhodlal k takovému – dnes už můžeme říci státnickému gestu, tak je to výraz opravdové beznaděje nad tím, co řeší,“ nechal se slyšet Špaček a vysvětloval dál: „Nejsem pro žádná silná gesta, ale v tomto případě se na to dívám tolerantněji. Tento jednoznačný a záměrný exces měl ukázat všem lidem: Už mi dejte pokoj. I prezident republiky uznal, že si snad nějaké uznání za svou kariéru zasloužím…“
O tom, že si mistr Gott za svou práci v showbyznysu zaslouží uznání nemůže být sporu. A on se ho také po právu dočkal a stále dočkává. Od diváků léta sbírá dříve zlaté, nyní české slavíky. S železnou pravidelností se víc než dvě generace objevuje mezi nejlepšími v anketách popularity. Totalitní prezident Husák mu udělil titul Národní umělec, současný prezident Klaus zase Medaili za zásluhy prvního stupně.
Taková je realita. Umělecká výjimečnost Karla Gotta je nezpochybnitelná. Nehledě na to, že lid v každé době potřebuje chléb a hry... Jiná věc je tzv. vyšší princip mravní, který je různě vnímaný. A také tu je odvěké rčení: Nevinný ať hodí kamenem.
Čtěte také: Gott dal dělovou ránu >>
Vtipy na internetu: Karel Gott je mimozemšťan! >>
Gottův prostředníček komentují nejen finalisté SuperStar >>
Mistr Gott? Prezidentskou poctu neustál! >>
Fakta jsou jasná, nicméně formu, jakou zvolil Ladislav Špaček, nechápu. Přijde mi unáhlená, dosti kontroverzní, naprosto nedomyšlená. To, že onen významně vztyčený prostředník označil pan Špaček za státnické gesto, nelze v jeho případě brát jen jako vtipnou nadsázku. On tím coby odborník na etiketu, jenž přednáší studentům UK, otevřel problém, co je a není ve společenské komunikaci vlastně únosné.
Nemá cenu moralizovat. Všichni víme, že etiketa by neměla být svěrací kazajkou. A všichni se jistě shodneme, že je normou chování. Souborem historicky vytvářených a tradicí ustálených pravidel, které se vývojem mění. Státníci plus jiné veřejně činné osoby ale snad mají být vzorem. A pokud se onen propíraný vztyčný prst stane oficiální formou protestu, tak co pak dál? Fuck you, jako posvěcená forma komunikace v případě bezmocné zhrzenosti?
Ladislav Špaček, symbol škrobeného džentlmena vypadl z role i v okamžiku, kdy pateticky tvrdil: „Karel Gott, jak říkal Václav Havel, je hora Říp. To je prostě něco, co tu bylo, je a bude. Pod tím Řípem se střídají dějiny, režimy i prezidenti. A všichni si ho předcházejí, on si nepředchází nikoho. On nikoho nepotřebuje. On se nemusí kamarádit se Standou Grossem nebo Topolánkem…“
Tato slova byla zbytečná. Použití osobnosti Václava Havla dosti účelové a na hraně. Argumentace jmény Gross a Topolánek poněkud primitivně prvoplánová. Konzultant v oboru komunikace, Ladislav Špaček podle mne zpochybnil svůj kredit profesionála. Mimochodem – proč tedy Václav Havel metaforickému Řípu Medaili za zásluhy prvního stupně neudělil? Nepostavil jej do řady s jinými hrdiny?
