Kdy jste se do místa, kde bydlíte, zamilovali?
Katka: Já jsem to tu znala od dětství, jezdila jsem se sem na rybník koupat, ale když jsme hledali, že bychom koupili vzrostlou zahradu, což pro nás bylo důležité, tak tohle místo našel Honza.
Honza: A měli jsme takovou podmínku, že se v budoucnosti odstěhujeme někam, kde bude vlak, tak jsme se odstěhovali na Vyžlovku, kde vlak nejezdíJ.
Původní domeček, co tu na zahradě stál, jste za covidu využívali k bydlení.
Katka: Vařili jsme tu na kamnech, kolem jsme sušili prádlo.
Honza: Byl to domek z 50. let, bylo to takové v těch letech zakonzervované. Katka rozhodla, že tu všechno natřeme nabílo, a bylo to moc pěkné, praskal tu oheň v kamnech a žilo se nám tady skvěle.
A když jste si tu zvykli, tak jste se pustili do rekonstrukce?
Katka: Jak říkala moje máma, trošku to tady oprašte, udělejte okna a elektriku… A my jsme to oprášili úplně. Vzali jsme to zgruntu.
Honza: A pak už jsme do toho dali tolik peněz, že abychom sem jezdili jednou za týden nebo za měsíc jako na chatu, tak to nám přišlo škoda. A řekli jsme si, že do toho jdeme na plné pecky, a přestěhovali jsme se. Takový deadline pro nás byl nástup staršího syna do první třídy právě tady na Vyžlovce, má to jen přes louku, mladší chodí do školky, to je jen přes les.
Láska k bílé barvě vás pojí, nebo jste se přetahovali?
Honza: Katka má tendenci se mnou ty věci konzultovat, ale mám pocit, že si to vždycky jen odškrtne: Zeptala jsem se. :)
Ale ona vás ctí, protože obýváku vévodí hudební okénko.
Honza: Ano, to funguje, gramofon hraje skoro denně, ještě na to okno naváže komoda s knihovnou, která skryje kabely ze zdi, a ta díra vlevo od něj, tam budou buď kamna, nebo pianino.
Za sedačkou je velká zeď, a na ní nic. Vy nemáte rádi obrázky?
Honza: Plocha tady je a měla už být dávno zakrytá. Já jsem si od našeho souseda Tomáše Třeštíka objednal fotku holuba na římse mrakodrapu, za kterým je vidět celý Manhattan. Já miluju New York, jezdíme tam poměrně často, teď jsem tam natáčel novou desku. Zatím to pan Třeštík nestihl, ale jednou tu ta fotka bude, do té doby se na ni budeme těšit.
Ve vaší ložnici jste si sebrali kus prostoru, aby se tam vešla soukromá lázeň.
Katka: Je tam pidi koupelna, táta – stavař – říkal, že se to tam nevejde. Ale všechno se tam vešlo skvěle, je to takový náš malý hotelový pokoj.
S výstupem na terasu, s výhledem na zahradu. Ta se bude nějak upravovat?
Honza: Já myslím, že v zásadě ne, protože my jsme si ji koupili z toho důvodu, že na ní jsou nádherné staré ovocné stromy, je tam ořešák, ta zahrada se celý rok tak nádherně mění, mění barvy a podobu, že zasahovat do toho přírodního rázu by byla škoda. Já tedy nejsem a nikdy jsem nebyl žádný zahradník, ale našel jsem se v sázení hortenzií, tak doufám, že by se jim tu mohlo dařit.
Katka: Tak jsme tu u lesa, kyselá půda, je to severní svah, na podzim méně slunce, ta zahrada je mechová zahrádka, nic moc se tu pěstovat nedá, je to tu tak na ty hortenzie, kapradiny a rododendrony.
V rohu zahrady je domeček, taková trucovnička – tu budete opravovat?
Honza: Ne ne, ta půjde k zemi, chceme tam vybudovat saunu, tím, jak už Katka říkala, že je to severní svah, je tu dlouho zima, když už sousedům kvetou šeříky, tady jsou pořád zbytky sněhu. Tedy ideální na saunu, vyjdete a všude okolo ochlazovací jezírko. Na to se těšíme moc.
