Vy jste dům koupil z minuty na minutu, a to jste byl pátý v pořadí.
Nám už se sem ten den ani nechtělo zajet, už jsme viděli několik domů. Byla tady fronta, ale mě se ten dům strašně líbil. Ten barák byl v nějakém finančním dluhu a majitel ho musel prodat. Já byl bohužel až pátej, ale ty čtyři přede mnou by mu to dali na splátky. A já měl obrovskou výhodu, že jsem majiteli řekl, že mu to dám hned. Já to neměl, jenže mě se to tak líbilo, ale nevěděl jsem, kde to vezmu. Ale mám zeťáčka, který hrál za Liverpool, tak jsem hned k němu šel a druhý den jsme udělali tu transakci, já dal majiteli peníze, on mi dal klíčky a já měl takhle krásný barák.
Pak jste se do toho s vaší paní pustili, udělali jste novou kuchyni. Vy ale nevaříte.
Ne, já vůbec nevařím, ale to všechno pak už byla záležitost manželky Simony, která to všechno udělala, je vybíleno, nový obývák, prostě všechno.
V obýváku je posvátná televize, na kterou se nesmí sáhnout, jinak je opravdu zle.
Televize, to je můj život, ta jak nejde, tak já nežiju. Sleduju sport, na všech kanálech, v ložnici mám druhu, v děcáku třetí, v kuchyni čtvrtou. Já jsem prostě televizní maniak.
Také milujete kytky, živé i květinové vzory, ale vaše žena vůbec.
Ty já mám rád, je z nich cítit příroda, manželka pro to moc není, každý má jiný vkus, ona má ráda bílou, já černou, my jsme protiklady…
Když vystoupáme po schodech nahoru, tam je ložnice, prý spíte v dresu Dukly?
Ano, já spím v dresech, které jsem odkopal, jsou mi tedy jenom akorát, duklácký je mi teda festový :).
Jediná místnost, kterou jste nechali, jak byla, je koupelna.
Tam jsou ty italské dlaždičky, které byly ve své době hrozně v módě, je to strašný retro, ale ono se to vrací. Manželka to chtěla předělat, ale já jsem to uhájil. Mně se líbí doteď.
Nahoře má ještě dcera Viktorka své království.
Má svůj pokoj, to je ideální. Má tam už svoje diplomy, hraje beach volejbal, baví jí to, hraje tenis, od všeho něco, na sporty je šikovná, což dává vědět, že je do našeho rodu.
A na piano hraje po kom?
To ji honí manželka, i do učení, ona spíš teď tíhne k mámě. Simona se jí věnuje po té umělecké stránce, chce, aby z ní něco bylo. Já jenom v tom sportu, já jsem takovej lajdák na ni, mně nevadí, když přinese trojku, Simona to nemůže vidět. Měla samé jedničky, na to si potrpí, já jsem úplně jinej.
Inu ,,lajdák“, když se podívám do vaší klubovny, tam není moc důkazů lajdáctví, je tam pohár na poháru a titul na titulu.
Tam je můj sportovní život, ale co se týče mimosportovních aktivit, tak jsem opravdu špatnej, technický antitalent, nic moc doma nedělám, to všechno jde za manželkou. Dokopali mě teď do bazénu…
Ale vy jste ten bazén opravdu kopal.
Kopal, ale za 3 minuty vás bolí záda. Ještě že mám hodně kamarádů, ti mi pomohli, chtěli jsme ho zapustit celý, ale už jsem to vzdal, polovina kouká. Zjara se s tím popereme a uděláme to trošku úhlednější, myslím, že už v létě se budeme koupat.
Když se ještě vrátíme do klubovny, tam mastíte svoje oblíbené karty?
Ano, tam jdou v zimě kluci na mariášek, máme tam kamínka, ta se rozpálí, dáme si chlebíčky, objednáme si pizzu. Takže si debužírujeme. To vidíte, z toho, jak mluvím, že jsem velmi spokojenej, že to stárnutí mám takhle hezký s mladýma holkama doma a malým psíkem. Jsem prostě spokojenej.
