18°C
Je to romantické bydlení, z jedné strany pole, z druhé potok…
Tam teče Botič a když tu člověk večer sedí a slyší, jak ten potok zurčí, je to uklidňující. Vždycky jsem si přála, abych měla dům, kde jsou vzrostlé stromy, tak mám chatu, kde jsou. A když je vítr, tak se člověk bojí, jak se naklánějí, aby na tu chatu náhodou nespadly :). Ale prý se to nestane.
Měl to být dočasný pronájem, ale už jste tu dva roky, zůstanete tu na trvalo nebo něco hledáte?
Hledáme. Myslím ale, že tu ještě rok zůstaneme. Když jsme sem přijížděli, tak můj muž říkal: Háňo, na rok! No popravdě, vidím to tak na dva na tři. A už máme dva za sebou, ale vypadá to, že ten třetí tu taky strávíme.
Měla jste dům plný nádherného nábytku, co se stěhovalo s vámi?
Vzala jsem si sem dřevěný jídelní stůl, ten jsme si nechali vyrábět už na Točnou od truhláře na míru, protože je nás hodně, i když syn Filip už je s námi míň, ale když přijede tchán, tak je nás pořád šest u stolu. Přivezli jsme si také lampu, která je moje srdeční záležitost. Když jsme jí přivezli, tak byla dlouho v šuplíku. A můj muž se neměl k tomu, aby jí zavěsil. Tak jsem jednoho dne vzala já kleště a sundala jsem původní lustr, který se mi nelíbil a tenhle jsem provokativně položila na stůl s tím, že se nebude snídat, dokud to nebude viset. A najednou viselo :).
Zbytek nábytku se nevešel?
Uskladnili jsme ho na Moravě a pomalinku jsme sem některé věci dováželi. Ten přesun sem opravdu proběhl velmi rychle, během 14 dnů. Chvíli jsme byli v krabicích. Učila jsem se sžít tady s tím mnohem menším prostorem. Třeba komoda pod schody se sem z mého pohledu moc nehodí, ale stejně nebyla kam jinam dát. A v rámci toho, že je tu málo místa, tak jsem ji vzala jako pohotovostní – nahoře mám čelovky a čepice, v dalším šuplíku věci pro holky na tábor, pak je tam nehtové-lakové studio, pod tím ponožkový ráj a poslední šuplík jsou koňské věci, protože holky mají koníka.
Pracovní kout je váš nebo manžela?
Ten je Jindřicha, on je tím článkem v rodině, který má na starosti všechny dokumenty, ví například, kolik máme zálohu na plyn :). My jsme si to takhle rozdělili. Napřed jsem si říkala, že bych měla vědět všechno, ale asi by mi praskla hlava. U rodičů to bylo taky tak. Máma měla na starosti tyhle věci a táta tam musel jen nasypat ty penízky. Vždycky řekl: Pepinko, a ty hospodař. Takže to má na starosti 30 let Jindra a doufám, že to po něm vezme syn Filip a já to nebudu muset řešit.
Kuchyně je velmi, ale velmi červená.
Mě se líbí. Je lakovaná, pravda, každý otisk je na ní vidět. Nevím, jestli bych si jí vybrala, ale když tu byla, tak jsem se s ní sžila. Vlastně ta barva mě zaujala při prohlížení inzerátů na pronájem. A další dominantou tady je velké, ale vzdušné schodiště, které vede nahoru do pokojů. Je takovým ústředním motivem tohoto chato - domečku.
Tři děti- syn a dvojčata dcery a dva pokoje. Přitom mají holky každá svůj. Jak to?
Sofie, Alexandra, Filip. Sofie si přála mít svůj pokojíček, ale ztotožnila se s tím, že ho občas bude sdílet s Alex. Filip si našel svoji Zuzku, takže je částečně u ní. Když sem přijede, tak mu Alex vyklidí jeho prostor a jde k Sofii. Když tu není, má každá svůj pokoj.
Co vám tu chybí?
Přiznám se, že mi tu chybí ta regenerační část. Cvičím, "na stará kolena" víc, než dřív, minimálně vedu čtyři hodiny denně. Když přijdu domů, tak jsem byla zvyklá si dát vanu, nebo si zajít rychle do sauny, to jsme všechno v původním domečku měli. Měla jsem tam všechny regenerační věci, které potřebuji. V létě bazén. To nebylo pozlátko, někdo potřebuje kvalitní židli pro svou práci, já potřebuju regeneraci. A opravdu mi chybí ta vana. Snad se jí jednou zase dočkám.
Zajímají vás další zajímavé články a tipy na téma bydlení? Právě nyní je na stáncích nové vydání BLESKU Hoby! Koupit si ho můžete i v elektronické podobě nebo formou předplatného přímo ZDE!
