8°C
Péče o zahradu přišla až v dospělosti. Dřív jsem to brala jako automatické. O zahradu dřív se starala hlavně moje máma. Na druhém konci zahrady bydlí táta se svojí ženou s mými sestrami. Vypráví, že ten dům koupil rok před mým narozením a že tady se ty buňky potkaly a tady jsem vznikla. Jezdila jsem sem odmalička, každé prázdniny, každý víkend, vánoce, znám tu každý strom, každý kámen.
A táta byl tak hodnej, že se asi před 15 lety rozhodl, že ta zahrada je veliká a že chce mít všechny děti pohromadě a postavil tu pro mě domeček, který mi asi před osmi lety dal. Zeptal se, jestli bych sem chtěla jezdit, tak že by byl hrozně rád. Dělíme si zahradu, nemáme žádný plot, naše děti a naši psi běhají sem a tam. A tady ten teď už můj kousek zahrádky mi strašně přirostl k srdci. I když to tu prošlo změnami. Stával tu obrovský buk, do kterého před dvěma lety praštil blesk a tím, že spadnul, tak se tu otevřela plocha, která byla pořád ve stínu a měli jsme hliněnou zahradu. Teď je tu slunce, konečně tu může být tráva a my se s manželem snažíme sázet sem keře, kytičky, které jsou co nejvíc pro zvířata.
Všimla jsem si – hotel pro motýly.
Ano, je tu spousta keřů pro motýly, část zahrady vůbec nesekáme, kvůli včelám, včely samotářky se tu drží. Chceme, aby tu všechna zvířátka měla kde brát svoji potravu, chceme to mít co nejvíc přirozené. Dokonce přemýšlím, že prořežu kus plotu, aby sem mohli ježci. Máme i domeček pro čmeláky, ale v životě jsem tady čmeláka neviděla, ještě si to nenašli.
A máme jiřičky, ale ty teď odlétly. Mě to baví, sedět tu s kávou a všechno to pozorovat.
Na terase jste se v bezprostřední blízkosti obklopila vším. Je tu i fík.
Ten už jednou plodil, asi dva, tři roky jsme ho měli doma, přes léto na balkóně, ale měla jsem pocit, že není úplně spokojenej. Ale takhle ho tu nemůžu nechat, ještě je v květináči, tak ho asi na zimu zase odvezu domů a do země ho tady zasadím až na jaře. A samozřejmě jsou tu levandule, hortenzie…
A také jídlo – rajčata a jahody.
Jojo, plodí krásně, ale my jsme letos hodně v létě pracovali a méně jsme tu byli, takže doufám, že příští rok to tu budu mít víc „vyňuňané“.
Proč jste si vytvořili ještě terasu za rohem, když na ní nejste?
No, když tu jsme na delší dobu, tak tam jíme. Je tam stůl a gril, ale koukáme do plotu. A taky když prší, tak to všechno hned musíme sklízet. Chtěla bych tam pergolu s tvrdým sklem, abychom tam mohli sedět i v dešti a mastit karty.
Takže většinu času zatím trávíte na terase, která je u vstupu do domu?
Na této straně domu mám výhled do zahrady. Jsem tu radši a taky tu pozoruju jiřičky. Já je miluju, mám je i vytetované. Jsem už takový polo ornitolog, sojka jim letos ničila hnízda a žrala jim mláďata. Já jsem koupila deset umělých hnízd, mají už je tam namontované, takže mají vše připravené pro to, aby jen přiletěly, nemusely si nic stavět a mohly rovnou bydlet. Když tu člověk sedí a vidí je, jak tu krouží. Ten pták přináší štěstí a to, že tu u nás bydlí, mě naplňuje jistotou, že o náš osud je postaráno.
Více o bydlení Marty Jandové, jak zpracovat zásoby dýní, nebo jak zatočit s únavou, se dočtete v aktuálním vydání časopisu Blesk Hobby, které od dnešního dne najdete ve všech trafikách, nebo si ho můžete objednat z pohodlí vašeho domova v našem iKiosku.
