Kolik let je zapotřebí k tomu, aby z ničeho vznikla taková krása.
Nám to zabralo 4 roky od „základního kamene“.
Ve vašem případě slovo základní neplatí, když jste měli hotovo, tak jste všechno rozkopali.
Je to tak. Měli jsme všechno zasázené, všude obrubníčky, kůru, tráva byla hotová a já se jednou ráno probudil a u kávy si řekl: Já chci kamenné zídky.
Takže všechno znovu? Od začátku?
Jo. Jako zahradník vím, že uprostřed léta je přesazování velmi složité, ale všechno muselo ven, protože ta vášeň a ta touha po těch kamenných zídkách byla veliká.
Není úplně obvyklé, aby si člověk udělal vodní plochu tak říkajíc ve vzduchu.
To asi ne, ale terén je trošičku z kopce a nechtělo se nám kopat moc do hloubky, takže bylo jednodušší vysunout to výš.
Jezírko má spoustu obyvatel.
Jsou to koi kapři, je to jedna z mých velkých vášní, občas si říkám, že tu budu stát až do důchodu a krmit sýkorky nebo kapry. Oni už jsou na nás zvyklí, žerou z ruky, už jsou vychovaný.
Neděláte věci tak, jak je obvyklé. Uděláte si zahradu a rozkopete ji, jezírko je ve vzduchu, stejné je to se skleníkem – nejdříve byla okna a pak základy?
Našel jsem na bazaru čtyři stará okna, která mě zaujala a teprve podle jejich rozměrů jsme kreslili, jak bude ten domeček vypadat. Takže vždycky začínáme vlastně od konce.
Máte zahradu opravdu hojně osázenou, kombinujete jehličnany s rozkvetlými věcmi…
Původně jsem chtěl, aby na zahradě byly jen jehličiny a neopadavé věci, protože co mě opravdu bytostně nebaví, je hrabání listí. Ale pak, když jsem listoval na internetu, tak mě to dohnalo. Ty květy jsou na zahradě potřeba.
Vy jste chtěl tu bezúdržbovou zahradu, ale ona neexistuje.
Neexistuje, ale musím říct, že v tomto stavu, jak to teď je, tak to vyžaduje jen jarní sestřih, a pak už je to skoro bez práce. Jak je tu všeho hodně, tak nemáme problém s plevelem. Je tu toho tolika, že nemá šanci. Prostě se mezi rostlinami neprodere.
A co když se objeví nějaká kytka, která se vám bude líbit, budete jí sem chtít a ona už se nevejde.
Já doufám, že na to vymyslí nějaké léky, je to určitě nějaká nemoc, protože já, jak vlezu do zahradnictví, vždycky si říkám, že nic nepotřebuju, že se jdu jen podívat a vždycky si něco přinesu.
Kde tu je kousíček místa, tam je nějaká socha nebo stojan na květinu.
Miluju staré věci, antiky a vetešnictví. Hledám, nakupuju, užívám si, vyměňuju….
Ve skleníku pěstujete zeleninu jen na jedné polovině, druhá je úložná.
Je tu spousta kytek osazená v koších a ty je zapotřebí na zimu někam uložit. Takže ten skleník slouží i jako takové moje skladiště.
Máte tu asi čtvero sezení, to je pro různé denní doby, příležitosti, formy relaxu? Sedíte tu někdy?
Ne. Nebo naprosto minimálně. Když děláme rodinné sešlosti, tak tu pohodlně usadíme 40 lidí, a to tu bydlíme dva. Ale vypadá to útulně, sezení do zahrad patří, do těch zákoutí. Je to skvěle využitý prostor, který je bez práce.
Floristu Pavla a jeho Ateliér můžete sledovat i na Instagramu, kde najdete nepřeberné množství inspirace a tipů na zahradničení i tvorbu krásných dekorací pro každé roční období.
