Dům, ve kterém bydlí znamý mecenáš Karel Janeček se svou partnerkou Liliou a dětmi Leem a Isabellou, spadá pod UNESCO. I proto je v jejich bytě zachováno mnoho původních prvků včetně trámů, které jsou velkou dominantou, ale i například nádherný historický ornament nad oknem ložnice.
„V bytě jsme s Liliou začali společně žít nepravidelně předloni v létě, od loňského května tu ale oba máme společný a jediný domov. Vtipné je, že je to skutečně nejmenší nemovitost z těch, co vlastním – 2+kk. Jenže byt je bezkonkurenčně nejkrásnější a vybrali jsme si ho i přes mnohá praktická omezení,“ říká Karel. Lilia dlouho řešila dilema, že se dvěma dětmi nebude mít dostatek místa ani soukromí, ale nakonec se vše vyřešilo. Sousedé se totiž rozhodli prodat vedlejší byt, a tak se rodina těší, až se jejich pole působnosti rozšíří.
Karel si pochvaluje, že společné bydlení se sdíleným šuplíkem na ponožky jejich vztah jistě posílilo. Je překvapivé, že si pár do bytu nepozval bytového designéra, všechno je v něm totiž vyladěné do posledního detailu. „Když už navrhuji šaty a šperky, tak by byla škoda neodvážit se navrhnout vlastní domov. Dělám to ráda, dovoluji si experimentovat,“ říká Lilia a Karel přidává na adresu své partnerky originální pochvalu. „Nedovedu si představit jakoukoli odbornou práci, která by mohla dosáhnout alespoň 61,8 % hodnoty toho, co vytváří Lilia.“
Podle Lilie nese téměř každý předmět, který doma mají, svůj příběh. V bytě najdete starožitnosti z celého světa, malby, artefakty a zajímavosti z cest. Pro Liliu je favoritem rituální bhútánská dýka, jejíž stáří se prý nedalo spolehlivě určit. „Pochází z chrámu v údolí Bumthang, tedy místa, kde jsme později počali Isabellku,“ přiznává s úsměvem. Pro Karla má neocenitelnou hodnotu postel mezi trámy, kterou vlastní už spoustu let a nese v sobě mnoho vzpomínek. Tu dnes využívají spíš hosté.
„Naši společnou postel jsem pořizovala hned na začátku, vlastně to byl první kus nábytku v našem bytě. Ta Karlova postel má téměř historickou hodnotu a je to jediný kus nábytku, který jsem nevyměnila,“ říká Lilia. Třetím doplňkem, ke kterému se váže pro oba ten nejkrásnější příběh, je zdánlivě obyčejná vana v koupelně. Právě v ní se totiž narodila malá Isabella.
„Praha je pro mě s velkým náskokem nejlepší město na světě pro život,“ říká Karel. „Doma se cítím tady, na Malé Straně. Vlastně tu poprvé za mnoho let cítím skutečný pocit domova a rád tady trávím čas. Do velké míry je to samozřejmě díky mé ženě. Kdybych musel, dovedl bych si představit bydlet v San Francisku, ve Francii nebo v Asii, ale to spíš jen na kratší dobu.“
Lilia dodává: „Já se doma cítím tam, kde mám rodinu, kde cítím lásku. Díky Karlovi jsem se tedy přestěhovala i se synem do Prahy, a cítím se tady nádherně. Bydlela jsem v mnoha zemích včetně Indie, Anglie, Bhútánského království nebo Tuniska, a všude jsem dokázala vytvořit domov. Ráda bych ještě chvíli žila v Barmě nebo se vrátila do Bhútánu, ale dokážu si představit, že bych bydlela v podstatě téměř kdekoli. Důležité je ale pro mě, s kým žiju.“
Článek připravil časopis Blesk Bydlení. Aktuální číslo koupíte v novinových stáncích nebo si ho můžete v tištěné či elektronické podobě objednat v našem iKiosku ZDE.
