Bydlení na pražských Vinohradech je něco jako výhra v loterii. Zvlášť pokud se vám podaří najít byt v domě, kterému zůstal zachován původní genius loci. To pak vezmete absenci výtahu jako výzvu ke zvyšování kondice a cestou po schodech si užíváte pohledy na původní vitráže nebo nádherně modré obklady, jejichž odstín je tak odvážný, že by se dnes možná ani neprosadil do výroby.
Kadeřník Tomáš Szymik má kromě toho ještě výhled na dům s citlivě zrekonstruovanou fasádou a z druhé strany bytu se dívá do zahrady ve vnitrobloku, kde pod velkým stromem stojí jeho oblíbené relaxační křeslo. Ke spokojenosti nepotřebuje auto. Gurmánské nákupy pořídí na Jiřáku za rohem a do svého kadeřnického salonu to má z domova přesně 20 metrů, prostě jen přejde do vedlejšího domu.
„Předchozí byt byl podkrovní a vypadal úplně jinak,“ odpovídá Tomáš na otázku, jestli se při zařizování interiéru drží stále jednoho stylu, který mu nejvíce vyhovuje. „Tak to není, řekl bych, že se spíš snažím naslouchat prostoru a sladit ho se svým životem tak, abychom se navzájem respektovali a ani jeden nebyl upozaděný,“ dodává. „Podkroví bylo ideální na velké party, kterými jsem v té době žil, tento byt má více soukromí, je to svědek mého dozrání, nebo možná zklidnění,“ usmívá se.
„Líbily se mi vysoké stropy, kosmopolitní a neformální styl s přesahem k ekologii, který oslovuje spoustu mladých lidí, navštěvujících stylové kavárny a galerie v bývalých industriálních čtvrtích. Tomáš si například kuchyňskou linku vyhlédl v Ikea, líbilo se mu, že je celá z recyklovaného materiálu a její uspořádání mohl rozvrhnout podle potřeby sám.
Fazetové obklady v kuchyni, známé z pařížského metra, jsou z Hornbachu, stoličky kolem baru každý pes jiná ves a deska na něm je na míru vyrobená z parádní masivní fošny. Jediné, na co si netroufl, jsou závěsy,které pro něho ušila maminka. V každé místnosti najdete suvenýr z cest – jsou to ale pečlivě vybrané solitéry, které dostaly svůj prostor.
Článek vznikl ve spolupráci s časopisem Nové Proměny Bydlení.
