18°C
Když v roce 1979 Československá televize poprvé vysílala seriál Arabela, Mařence - té zrzavé holce s pihami u nosu bylo co závidět! Vždyť právě ona byla tak blízko krásné princezně Arabele, jakékoliv přání si mohla splnit otočením prstenu, proletět se v kufru a pomocí kouzelného pláště se přenést do pohádkové země.
Někdejší filmová hvězda, žije v panelovém domě na Černém mostě v Praze se dvěma dětmi a bez manžela. Učitelka, která v porovnání s herečkami vydělává žalostně málo, si ale přesto nestěžuje.
Našli si mě doma!
Temperamentní Mařenka ze seriálu Arabela, nebo holčička s prstýnkem z pohádky Kočičí princ - to jsou dvě hlavní role dětské hvězdy Veroniky Týblové, kterou dnes řada dětí zná hlavně jako svou paní učitelku Veroniku Polívkovou. Jako školačku ji tehdy filmařům doporučila její vlastní paní učitelka.
„Nechodila jsem zrovna kvůli nemoci do školy, tak za mnou přišli až domů. Byla jsem docela živel, paní učitelce asi přišlo vhod, že jsem kapku víc chyběla.“ A to se také stalo, celý rok natáčela Veronika seriál Arabela, a do školy docházela jen na přezkoušení. „Měla jsem štěstí, moji spolužáci to brali sportovně a byli rádi, že mají ve třídě Mařenku. Všude se se mnou chlubili, rozhodně se mi nikdo neposmíval.“
Za roli Mařenky tehdy dostala honorář 6000 Kč. „Splnila jsem si svoje největší přání a koupila jsem si lyže Blizzard s kvalitním vázáním. Ještě dlouho jsem je měla schované.“ Po Arabele natočila Veronika ještě několik menších pohádek a příběhů, jenže když začaly být její role příliš angažované, do všeho se vložil tatínek.
Natáčení táta zakázal
„Tatínek byl novinář a po roce 68 nemohl psát. Dokud jsem hrála normální holky, podporoval mě, ale dceru funkcionáře mi hrát nedovolil.“ Když Veronika odmítla několik rolí, z režie se přestali ozývat. „Tehdy mi to vůbec nevadilo, měla jsem i jiné zájmy, hrála jsem závodně házenou a natáčení jsem brala jen jako zábavu.“ Místo na konzervatoř se přihlásila na gymnázium a po maturitě si dala přihlášku na pedagogickou fakultu. A když poprvé vstoupila jako učitelka před svoje žáky, měla jasno. „Okamžitě jsem věděla, že tohle je práce pro mě. Když se děti pro něco nadchnou, jsem fakt šťastná. Učení hrou je zábava pro ně i pro mě. Já si chodím do práce odpočinout.“
Svoje herecké zkušenosti uplatňuje i jako pedagog. Se svou třídou nacvičila Noc na Karlštejně, ve které si zahrály všechny děti. Zatímco při výběru povolání měla velmi šťastnou ruku, v soukromí to občas zaskřípe. „Nevím proč, ale vždycky, když jsem se vdala a měla dítě, následoval rozvod. Hlavně, že jako otcové moji dva ex manželé fungují, takže každé dítě má svého tatínka a já mám aspoň občas volno.“ Když má sama pro sebe celý víkend, oslaví to nejraději sama s knížkou. „Konečně jsem sama se sebou spokojená, jsem soběstačná, nepotřebuju žádného sponzora, jen doufám, že najdu nějakého prima parťáka. Nějakého kvalitního muže“, dodává Veronika.
Na chlapy moc štěstí neměla
Ačkoliv je Veronika alias Mařenka holka do nepohody, na muže zatím příliš štěstí neměla. Chvíli to vypadalo, jakoby si všechno hezké, co měla prožít, vybrala už v dětství. Za studií se na diskotéce seznámila se svým prvním manželem, tátou syna Petra (13). Vzali se, když jí bylo 20 let, brzy se však rozvedli. "S prvním mužem ale vycházíme dobře a Péťovi je dobrým tátou," vypráví.
Po rozvodu byla Veronika dva roky sama a pak poznala dalšího muže svého života. Z druhého manželství se jí narodila dcera Viktorka (7), nicméně svazek vydržel jen chvíli. Teď se především na plný úvazek věnuje domácnosti a dětem. "Den, když nejsem s nimi, mi připadá promarněný. Děláme všechno spolu a baví mě to," svěřila se. Ani by se nebránila ještě třetímu dítěti, ale to by se konečně už musel najít ten správný chlap na celý život.
Na natáčení vzpomínám ráda
To, že Mařenku ztvární právě ona, bylo jasné hned, ale ještě nějakou dobu trvalo, než k ní našli kluka do dvojice. Jím se stal syn herečky Gabriely Vránové Ondřej Kepka. "Pro mě to byl krásný rok prázdnin a nezapomenutelných zážitků. Přála bych všem dětem, aby to mohly zažít také. Točilo se skoro pořád, bydleli jsme po hotelích a byli bez rodičů, tak si to asi umíte představit," vzpomíná Mařenka.
"Na Barrandově jsme běhali mezi ateliéry, kde jsme s Ondrou prošmejdili kdeco. Zastavilo nás pouze červené svítící světlo, to jsme věděli, že do ateliéru nesmíme, protože se tam natáčí. Pan režisér Vorlíček byl skvělý, protože nám vždycky vysvětlil, o čem ve scéně půjde a pak nás nechal, ať to řekneme svými slovy," vzpomíná Mařenka, kterou vlastním jménem oslovuje snad pouze její táta.
"Nejhorší pro mě snad bylo říct v perníkové chaloupce větu: Nezapomeň se zeptat, jak se na tu lopatu sedá," vzpomíná. Jinak šlo všechno jako po másle. "Asi jsme ale zlobili. Pamatuju si, jak jsme se jednou v pauze při natáčení s Ondrou dali do loupání ořechů a pak jsme měli úplně černé ruce. Další scénu jsme proto museli hrát s rukama za zády. Jindy jsme už večer před natáčením dostali kostýmy na příští den a nás nenapadlo nic lepšího, než si je večer ještě přeprat, aby nám to ráno opravdu slušelo. Ještě mokré jsme je pak zabalili do ručníků. Ráno bylo oblečení vlhké a zmuchlané, ale točit se muselo, a tak jsme se do něj nasoukat museli i tak," usmívá se nad vzpomínkami.
S Ondřejem si i po letech máme stále co říct
S představitelem Honzíka, Ondřejem Kepkou, strávila rok života a když se po letech potkali při natáčení pořadu Osudy hvězd, bylo to prý i po patnácti letech, kdy se neviděli, stejné, jakoby se rozešli den předtím. Jejich další životní cesty se ale po dotočení Arabely rozdělily. Po odvysílání seriálu spolu navštívili několik besed. Pak se představitelka Mařenky ještě objevila v televizním kabaretu a v seriálu Kousek nebe. Její poslední rolí byl televizní příběh Petra a Pavla, který natočila ve 14 letech.
Když se natáčela Arabela dvojka, po boku dospělého Ondřeje stanula místo ní Hana Ševčíková, "Bylo mi to líto, protože mi nedali ani šanci. Chápu, že herečka nejsem, ale kdyby se mělo natáčet ještě třetí pokračování Arabely, o tu možnost vyzkoušet si, jak by mi to před kamerou šlo, i když nejsem herečka, bych stála. Žádnou zásluhu na tehdejším bombastickém úspěchu seriálu si ale nedělám, byla to především skvělá práce všech tvůrců, já byla jen v pravý čas na pravém místě a vlastně jsem nic hrát nemusela. Taková jako v seriálu jsem opravdu byla," tvrdí Veronika dnes.
ZÍTRA PŘINESEM DALŠÍ PŘÍBĚH DĚTSKÉ FILMOVÉ HVĚZDY!
