Málokdo ví, že mladého Marvana přivedla do divadelní branže jeho práce českého vládního úředníka na Podkarpatské Rusi.
Ochotník
Narodil se a vyrostl v Praze na Žižkově, v rodině poštovního úředníka. Po maturitě na reálném gymnáziu začal kreslit mapy v Kartografickém ústavu. Otcovské geny asi zapracovaly, protože zanedlouho přešel na Ředitelství pošt, které ho v roce 1920 vyslalo na tři roky na Podkarpatskou Rus, součást tehdejšího Československa. Úředníci z Čech tam tehdy velkou možnost rozptýlení neměli – buď pití, lov nebo ochotničení v místním divadelním spolku. Marvan zvolil třetí možnost a projevil se zejména jako charakterní herec postav z českých dějin.
Návrat
V herecké kariéře pokračoval po návratu do Prahy, když téměř tři roky hostoval ve smíchovském Švandově divadle. Už tehdy se prý projevil výrazný rys jeho charakteru – nikdy si moc nevěřil, proto se znovu vracel k naučenému textu i rolím a piloval je do dtailu mnohonásobným opakováním. Možná i proto v divadle odmítl nabídku na stálé účinkování a zřejmě od té doby se traduje jeho pověst nespolečenského bručouna a suchara, zahleděného jen do sebe a své práce. Odešel i od pošty a v roce 1925 začal pracovat jako výběrčí nedoplatků v Úvěrovém ústavu.
Ale připravovat lidi o peníze a mnohdy být fakticky i exekutorem dlouho nevydržel. Josef Čapek, jeho kamarád a spolužák z gymnázia (bratr spisovatele Karla Čapka), který byl osobním přítelem Vlasty Buriana, mu sjednal angažmá v jeho divadle. Netrvalo ani rok a ředitel Burian přijal Jaroslava Marvana nastálo
Profesionál
Osmnáct let pak byl Burianovým spoluhráčem, on sám o něm říkal, že lepšího "nahrávače" by v životě nenašel. Marvan skutečně stál celou tu dobu v Burianově stínu, ale škodný nebyl. Nicméně odejít chtěl několikrát – jednou ho Burian dokonce přemluvil bednou francouzského koňaku a smlouvou na statisícovou částku. Marvan až za okupace přestoupil do vinohradského divadla, pak přešel do Městských divadel pražských a v roce 1954 do Národního divadla, kde zůstal až do roku 1972. Pak odešel do penze, na vlastní žádost.
Tajemství
Za svůj život ztvárnil desítky rolí v divadlech a natočil nejméně 250 filmů a televizních inscenací. Nikdo tehdy netušil, že – ač ženatý – prožil osudovou lásku se svojí o pětadvacet let mladší kolegyní z Národního divadla. Měl s ní dokonce nemanželskou dceru a svědomitě dělil svůj čas i život mezi svoji oficiální ženu Marii a rodinu své milenky. Roli vášnivého milence v divadle ani ve filmu nesehrál, v reálném životě jím byl.
