22°C
Návrat zpátky na pódia byl pro Buriana těžký. Ale nedal se, bojoval a nakonec se ke svému kumštu vrátil. První skutečné vystoupení po svém propuštění z vězení a ještě k tomu před vyprodaným sálem si Burian vychutnal počátkem roku 1952 v pražské Lucerně. Jenže kdo stál za tím, že byl Burian vůbec s nacisty spojován? Je možné, že kromě jeho sousedů i herečtí kolegové.
Jaroslav Marvan – přítel i intrikán?
Není totiž vyloučeno, že důvodem Burianovy perzekuce po roce 1945 byla hlavně závist, nepřejícnost a intriky jeho kolegů herců. Jaroslav Marvan, Jindřich Plachta a také někteří další herci s ním v období protektorátu Böhmen und Mähren odehráli ve filmech desítky hodin. A také na pódiu jeho Divadla Vlasty Buriana. Někteří z nich přitom mohli dostat po válce zálusk na tuto divadelní scénu a Burianovi na »patřičných místech« zatopili.
Legendární český tenista Josef Síba, Burianův pravidelný partner na kurtech (†1991), se po pětačtyřicátém roce vyjadřoval k Burianově odsouzení a následné rehabilitaci takto: „Někteří herci, kterým V. Burian pomohl k umělecké kariéře, se mu nepěkně odvděčili tím, že po válce proti němu vystoupili s úmyslem získat jeho divadlo pro sebe. Byl mezi nimi, bohužel, i tak významný herec, jakým byl Jaroslav Marvan. Ten proti Burianovi intrikoval už za protektorátu.“ Ne tedy kolaborace s Němci, ale lidská závist stála za osočením Buriana z kolaborace. Jak smutné!
Potrestaný Burian: Znovu mezi lidi
Další z pamětníků, úspěšný zpěvák Richard Adam, který v době Burianova působení vystupoval pravidelně v Lucerně, popisuje, jak vypadal komikův návrat na scénu: „Všechno to spískal její tehdejší ředitel František Spurný. Přišel za mnou a prý že ohlášený pořad Patnáct komiků nemá kdo konferovat a že to tedy musím vzít já.“
Spurný přitom prosadil, aby se na plakátech kromě řady dalších komiků poprvé od své »aféry« objevil i Vlasta Burian a to byla v té době senzace. Lístky zmizely z předprodeje za pár hodin. Burian přišel pár minut před svým výstupem, postával v zákulisí a na Adamův dotaz, jak si přeje být ohlášen, řekl: „Jak chceš, chlapče.“
A tak Adam pouze řekl – Vlasta Burian. „Takovou bouři potlesku Lucerně snad ještě nezažila. Lidé doslova křičeli nadšením a skandovali jeho jméno. Burian snad pět minut mlčky stál a slzel.“ Odrecitoval báseň Polednice, se svojí typickou mimikou i výslovností, a diváci se mohli utleskat.
Na venkov Adamův manažer Mirko Dostál (občanským jménem Miroslav Günsberger) pak odkudsi z »vyšších míst« přinesl zprávu, že Burian může znovu vystupovat. Ale ne nějak moc veřejně, spíš tak trochu při zdi. A navrhl Adamovi, aby dal dohromady pár muzikantů, sám že by zpíval a s Vlastou Burianem jako hlavní hvězdou objížděli venkov.
Hvězdný Burian září na venkově
„Myšlenka to byla dobrá a Dostál ji už párkrát zrealizoval i se Zitou Kabátovou a Hanou Vítovou. Dnes by se tomu řeklo recitál, tehdy to byla estráda,“ vzpomíná Richard Adam.
Jezdilo se vždycky dvěma taxíky a jen do vzdálenosti asi čtyřiceti kilometrů od Prahy. Burian odmítal nocovat jinde než u sebe doma, a tak se po každém vystoupení jelo zpátky. „Jeho jméno ohromně táhlo, vždycky bylo nabito a lidi se mačkali v uličkách i před sálem, kde jsme vystupovali.“ Začátek obstaral nějakou svojí písničkou Richard Adam, nejvíce táhla jeho Kristýnka nebo Tina Mari. „Ale musím přiznat,“ říká zpěvák dnes, „že lidi mě a ty tři nebo čtyři moje hudebníky brali jenom jako stafáž. Všichni se těšili hlavně na Buriana, on byl ten tahoun a hvězda, na kterou se přišli podívat.“
Všude, na všech štacích, lidé projevovali Burianovi obrovskou úctu. Stalo se skoro pravidlem, že taxíky s umělci se do Prahy vracely doslova nabité potravinami, kterých v té době bylo pořád málo.
„Lidi nám strkali králíky, slepice i kuřata a párkrát dokonce i vykrmené husy,“ pochvaluje si přilepšení k jídelníčku zpěvák. Vlasta Burian se ostatními poctivě dělil a každý dostal svůj díl, bez ohledu na to, jak populární byl. Celá herecko-hudební parta vystupovala dvakrát i třikrát týdně.
Za večer se vybraly tři a půl i čtyři tisíce korun, a to nebyly v té době (ještě před měnovou reformou) nijak malé peníze. „Žít a vyžít se z toho dalo,“ tvrdí Richard Adam. „Já a moje kapela jsme z toho měli tak dva až dva a půl tisíce, ostatní připadlo podle smlouvy Burianovi.“
„Jezdili jsme spolu takhle po štacích přes dva měsíce a bylo to nádherné období mého života,“ shrnuje Richard Adam. „Burian byl mistr a lidi ho měli tak rádi, že si to dnes nikdo nedovede ani představit.“
Burian a Němci: Udal ho jeden ze sousedů
„Ke mně do divadla Němci chodili tak, jako chodili i do hospod,“ řekl jednou Burian Adamovi. „Koupili si lístky a já je vyhodit nemohl, stejně jako je nemohl vyprovodit číšník.“ Ve vile Buriana také byli – ale jen jednou, na domovní prohlídce a kvůli překopání zahrady. „Udal mě jeden ze sousedů, že prý tam mám zakopané zbraně. Vím, kdo to byl, ale mstít se mu nebudu,“ dodal jednou, když spolu s Adamem jeli vozem právě na jednu estrádu na venkov.
Souhlasím s tebou, též jsem se hodně vyptávala a zajímalo mě,ale i pamatuji jaký měla moje babička strach z komunistů jelikož zažila 50léta.Moje známá, zase bydlela v Plzni vedle škodovky a jako dítě zažila bombardování Plzně vyprávěla jaké to bylo několikrát za noc do krytu, je nebombardovali, ale dům vedle. Sama si to neumím představit ty hrůzy a znám je též z vyprávění. 
