8°C
Uvědomila jste si, že od té doby už uplynulo deset let?
„Ne, vím to až od vás. Samozřejmě si pamatuju, že to bylo 20. dubna, ale přiznám se, že jsem si neuvědomila, že je to už deset let. Ale vždycky si ten den říkám, že je takové krásné jaro, stromy kvetou, takže člověk přece spíš cítí chuť k životu, než že by chtěl odejít z tohoto světa.“
Myslíte, že tomu šlo zabránit?
„Říkala jsem Markovi, aby vzal tátovi tu pistoli. Ale Marek tvrdil, že nemůže, že by s ním táta pak už nikdy nepromluvil. Měl ji proti zlodějům. Ale i tak by udělal něco jiného, třeba by si podřezal žíly. On měl deprese. Bylo mu úzko, on tomu říkal, že ho bolí žaludek, ale byla to psychika. Já jen nechápu, že to udělal na jaře.“
Asi jaro nevnímal.
„Určitě. Měl mozkovou příhodu a zřejmě ve špitálu rozvíjel své teorie, jak chce umřít. Pan doktor ho kvůli tomu nechal převézt na uzavřené oddělení, odkud nešťastný Bróďa zoufale volal Markovi i mně. Chtěl, abychom ho vysvobodili. Vzali mu prý i tkaničky od bot.“
Ale ty řeči o smrti byla přece jeho image.
„Myslím, že se smrti bál, a proto si z ní celý život dělal legraci.“
Půjdete na výročí na hrob?
„Když on je pohřbený ve Slunečné. Je to daleko, při dnešních cenách to přijde na tisícovku. Marek tam samozřejmě jezdí na Dušičky, loni tam byla i vnučka Bára. Stavujeme se tam taky, když jedeme na chalupu do Kytlice.“
Čím vás kdysi Brodský okouzlil?
„Viděla jsem ho ve Větrníku na jevišti. Otaxovala jsem ho jako chytrého herce. Vypadal strašně nevinně. Prosil mě třeba, abych mu šla do krámu koupit rohlík. Že se stydí. Přitom byl na ženské. Takový střední standard, ne jako třeba Milda Kopecký.“
Ve kterém roce jste se rozvedli?
„To si opravdu nepamatuju. Já ani nevím, kdy jsme se brali, data si do hlavy neberu. V červenci mi bude devadesát.“
Ale vypadáte báječně. A ještě jezdíte autem.
„To jezdím. Učím ještě dějiny baletu na AMU. No vidíte, už tady deset let poskakuju a Bróďa mohl taky.“
Už jste se pak nevdala?
„Ne. Vždyť to nestojí za to. Bróďa pak taky vykládal Markovi, že ženění nemá smysl, většinou to stejně končí rozvodem. Cennější je, když jsou lidi spolu a nemají na to glejt.“
A takového člověka bez glejtu jste měla?
„Ano. Děti jsme už ale neměli.“
Máte jen Marka a vnučku Báru. Chtělo by to přidat.
„Baruška se už snaží. Je v jiném stavu, rodina se rozroste.“
Vypadáte úžasně. Na pětašedesát.
„To je chemie. Za to nemůžu, není to má zásluha. Dlouhověkost v rodině nemáme, maminka mi umřela v 56 letech.“
Jak na Bróďu vzpomínáte?
„Od doby, co se rozešel s Janou Brejchovou, jsme slavili společně Vánoce i Nový rok. Vždycky vařil čočku a zval celou rodinu.“
Stýkáte se s paní Brejchovou doteď?
„Potkávala jsem ji, když ještě bydlela na Malé Straně. Vždycky se ke mně hlásila. Neměly jsme špatné vztahy.“
Hodně se řešilo, že se váš Marek s Terezou hádali o dědictví a že se nemají rádi.
„To je nesmysl. Neměli se oč hádat. Chalupa byla jasně dopředu obou dětí. Jen mně vzal Bróďa, když ode mne odcházel, dvě křesla, která mi svěřili rodiče mé přítelkyně. Žila v Anglii. Počítala jsem, že jí je vrátím. Tak jsem Broďovi jednou, když zase mluvil o smrti, řekla, aby ta křesla na mě napsal. Splnil to, dal dozadu cedulky, že patří mně.“
Žili s velkým hercem
Bíba Brodská, rozená Křepelková a první manželka Vlastimila Brodského, je nadšená tenistka a baletka. Zřejmě i díky celoživotnímu sportování vůbec nevypadá na to, že letos v červenci oslaví devadesátku. Vypadá o dvacet let mladší. Učí dějiny baletu na AMU, čile běhá po schodech a stále jezdí autem. S Vlastimilem Brodským má syna Marka, který se po mnoha hereckých anabázích věnuje nyní převážně výtvarné činnosti.
Bíbina jediná vnučka Bára má taky velký vztah k umění. Momentálně ji nejvíc zajímá fotografie. Podílí se na přípravě akce Prague Photo Festival, která propukne 24. dubna, a jinak se brzy stane matkou.
. 
