Havlův svatební svědek Tříska: Hrál jsem jen v jeho Odcházení
Psal se rok 1997 a bylo 4. ledna. Je 11:47 hodin a Václav Havel říká své ano roztomilé »holce z porcelánu«, Dagmar Veškrnové. Oddací list podepisuje nevěstina svědkyně, herečka Táňa Fišerová, a ženichův svědek, herec Jan Tříska (77). O svatbě nikdo neví, odehrává se v naprosté tajnosti v místě nevěstina bydliště, na žižkovské radnici v Praze 3. Tam, kde se ženil básník Seifert, herci Marvan a Burian a kde svou první svatbu měl i Václav Havel.
Na Havlovo přání nezněl tentokrát obvyklý svatební pochod, ale Vivaldiho Čtvero ročních období. A Havel se v tu chvíli šibalsky usmívá. Pár přátel pozval k sobě domů na novoroční posezení. Nikdo ale netušil, že přijde se snubním prstýnkem a ruku v ruce s Dášou.
Jasno měl jen Tříska. „Věděl jsem to už dlouho předtím. Nikomu jsem to ale neřekl,“ přiznal Blesku Tříska. Dokonce i své manželce Karle Chadimové to zamlčel. Jí svěřil Tříska tajemství až těsně před svatbou. To už musel. „Jinak bych nevysvětlil, že mám dvě letenky z Los Angeles do Prahy,“ vysvětlil. A potom Blesku poskytl pár vět o svém velkém příteli Vaškovi. A šlo mu to velice těžko.
V roce 1969 vám Václav Havel svědčil na svatbě s Karlou Chadimovou. Jak dlouho jste se vlastně znali?
„S Vaškem jsme se znali od poloviny padesátých let. Oba dva jsme byli blázni do poezie, a tak se stalo, že nám svědčil. On s Olgou a potom ještě Josef a Jiřina Topolovi. A přinesli nám všichni štěstí. Vždyť za několik dní s Karlou oslavíme už třiačtyřicet let od svatby.“
Václavu Havlovi jste roli svědka oplatil, když si bral za manželku Dagmar Veškrnovou. Mnozí lidé Havlovi tehdy zazlívali, že se žení příliš brzy po smrti Olgy – co jste si myslel vy?
„Olgu jsme s Karlou milovali a budeme milovat vždycky. I hrnky v naší kalifornské kuchyni jsou srovnané tak, jak je měla srovnané Olga na Hrádečku. Václav Dášu po operaci plic ale nutně potřeboval.“
Znal jste Dagmar už předtím?
„Hrál jsem s Dášou ve filmu Jak se točí Rozmarýny. To bylo těsně předtím, než jsme s Karlou emigrovali.“
V čem jste si s Václavem Havlem nejvíc rozuměli?
„Ve všem. Smáli jsme se stejným věcem. A tenkrát jsme se hodně smáli. Ach, kdeže loňské sněhy jsou! jak praví básník. A oba dva jsme byli také velicí pedanti.“
Kdy jste se s Havlem viděl naposledy?
„Byl jsem za ním v létě, u něj doma v Dělostřelecké. Tenkrát mu už nebylo dobře. Jedli jsme na zahrádce jahody a zmrzlinu, samozřejmě pod přísným dozorem sestry - jeptišky. Snažili jsme se celou situaci zlehčovat. Avšak dařilo se nám to jen chvílemi.“
Začátkem prosince jste přijel do Prahy znovu, abyste se zúčastnil premiéry filmu Hranaři, kde máte hlavní roli. S Václavem jste se už ale nesetkal...
„To už byl na Hrádečku. Několikrát jsme spolu dlouze telefonovali. Bohužel, kašlal hrozně a téměř bez přestání.“
Kolikrát jste byl vlastně Havlovi hercem a on vám divadelním autorem?
„To jsou velmi snadné počty. Jednou. Hrál jsem jen v jedné jediné jeho divadelní hře, v Odcházení. Jak krutě symbolický název.“
Proč jste nehrál také ve filmu Odcházení, který Havel režíroval, a splnil si tím tak svůj sen?
„Divadelní a filmové obsazení bývá většinou zcela odlišné. To je běžná a vítaná praxe.“
A když jste ztvárňoval hrdinu divadelního Odcházení, mluvil vám Havel do role?
„Kdepak. David Radok, Václav a já jsme spolupracovali nesmírně harmonicky. Václav se s Davidem vzájemně obdivovali. Tento respekt pocházel ještě z dob, kdy byl naživu režisér Alfred Radok, Davidův tatínek.“
Pohádali jste se někdy?
„Naštěstí nikdy ne. S Vaškem bych stejně žádný argument nikdy nevyhrál.“
Jak jste se s Václavem stýkali po revoluci?
„Po revoluci jsme se vídali pravidelně na několika kontinentech. V mnoha zemích, v mnoha městech a na mnoha místech.“
Do Prahy přijíždíte v létě na Letní Shakespearovské slavnosti, chodil se na vás Václav dívat?
„Hrál jsem jen ve dvou inscenacích. Král Lear a Bouře. Václav byl na premiérách obou her.“
A jak jste spolu udržovali styk poté, co jste emigroval?
„Těžko, samozřejmě. Nemohli jsme si psát ani telefonovat. V roce 1986 mne tajnými cestami požádal, abych anglicky přednesl jeho emocionální projev v rotterdamské katedrále, na slavnostním předávání Mezinárodní ceny knihkupců. Projev jsem potom natočil také česky. Několikrát ho vysílal Hlas Ameriky a Svobodná Evropa.“
Chodíte denně po ránu běhat. Nemyslíte si, že kdyby Václav dbal alespoň trochu na fyzickou kondici, mohl tu ještě s námi chvíli být?
„Ano, já běhám a cvičím denně, ať jsem kdekoliv na světě. Václav na tělesnou schránku příliš nedbal. Ale každý z nás má jiný životní režim a jiný styl. To nemůžete nikomu vyčítat.“
Kde vás zpráva o smrti Václava Havla zastihla?
„Doma v Kalifornii. Bylo 4:15 ráno. Mezi Prahou a Los Angeles je devítihodinový časový rozdíl. Nebylo to pěkné ráno, možná moje zatím nejhorší. I když vyšlo slunce a obloha byla modrá.“
