Herečka tam začala chodit za manželem někdy v roce 1998. Její Pepa totiž pracoval v Lidovém bytovém družstvu Podolí, a protože razil zásadu, že v hospodě se nejlíp sežene cokoliv, včetně řemeslníků, čas od času U Horů »úřadoval«.
„Milena tady byla tak dvakrát týdně,“ vzpomínají Pavel s Jendou (příjmení říci nechtěli). „Pravidelně si dala malé pivo a – jak říkala – zdravotní fernet a popovídala si s námi, dokud Pepa nebyl hotov.“
Zklamaná
Byla schopná hovořit na jakékoliv téma, ale filmu a herectví se vyhýbala, vzpomínala prý nerada. „Hodně ji taky mrzelo, jak se to po listopadu 1989 zvrtlo, byla zklamaná tím vývojem,“ dodává Jenda, někdejší boxer za Pragovku a teď strojník plaveckého bazénu v Podolí. „Ale dovedla nádherně mluvit, ta měla tak krásný hlas. Říkala, že díky Janu Werichovi, který ji odnaučil brněnský hantec.“
Zoufalá
Podle Jendy i Pavla herečku Dvorskou zlomilo hlavně to, že nemohla být se svými vnoučaty. „Měla jich od Lucie a toho kreténa Parsifala osm, ale nesměla k nim, to ji nakonec zabilo, srdíčko jí nevydrželo,“ říkají oba.
Strojník Jenda spolu s Pavlem hlídali, když požádala, jejího malého Jakuba. „Se svými vnoučaty jsem k nim chodil i na Vánoce, aby měla kolem sebe hodně dětí. Pak byla šťastná,“ vzpomíná Pavel.
Zlomená
Jenda své kamarádce Mileně Dvorské také chodil nakupovat. „Většinou máslo, chleba, nějaký sýr, brambory a těstoviny. A taky lahvičku červeného, to měla ráda, a někdy i fernet.“ Tvrdí ale, že herečku, kterou dobře a léta znal, nikdy neviděl »pod vlivem«. „Ty kecy o ní šířila Lucie se svým Mesiášem, aby měli důvod nepustit ji k vnoučatům,“ tvrdí rezolutně.
Jenda byl také poslední, kdo Milenu Dvorskou viděl večer před její smrtí. „Přišel jsem k ní kolem osmé večer s nákupem, nesl jsem jí potraviny a lahev vína. Poděkovala, a řekla, že půjde dřív spát. Že prý ji nějak pobolívá hlava. Ještě se smála, že je to prý proto, že už špatně chodí a bývá málo na vzduchu. A v noci umřela,“ smutně krčí rameny Jenda. „Mohla tady ještě být, na dálku ji zabil ten blázen, co jí ukradl dceru a vnoučata.“
