„Jestliže Marek měl víkendového tatínka, Terezka měla víkendové oba rodiče“ přiznával Brodský. Ke stáru však k tátovi obě děti přece jen přilnuly a stály při něm i v těžkých okamžicích.
O Brodském se však tradovalo, že byl hypochondrem. I Terezka Brodská o něm tak v žertu hovořila. Skutečností však je, že Bróďa měl za sebou řadu vážných nemocí a absolvoval i těžké operace.
Broďův černý humor
Všechno však Vlastimil Brodský zdárně překonal a tak se mu kolegové mohli dál smát. Třeba Jiří Sovák o něm říkal, že „má odoperováno tolik orgánů, že by z toho zručný doktor mohl složit ještě jednoho toho samého.“ Sám Bróďa si kolem svého zdánlivého bolestinství vybudoval obranou stěnu humoru. Velmi rád a dávno před skutečnou smrtí vtipkoval o svém konci.
Syn Marek například vzpomíná, že tátovi asi v patnácti řekl, že má pro něj dlouhohrající desku: „Odpověděl mi, jen ať to není ta dlouhohrající, protože tu už by nestihl.“ Říkal také, že rád sedává u kamen „aby si zvykl na teplo kremačních pecí“ a když se ho ptali, proč chodí v černém, tvrdil, že je to proto, „aby ho nemuseli do rakve převlékat.“ Jeden z hostů zase jednou dorazil na chalupu a tam zjistil, že je na domě cedule. „Jsem na hřbitově, doufám že zatím jen dočasně.“
Láska jménem Hugo
Nepochybnou láskou poslední části Broďova života byl jezevčík Hugo. Pes to byl pěkný, ale značně nevychovaný. Nebylo divu, Vlastimil jej systematicky rozmazloval. To vše ale z lásky. Psal mu dopisy, pekl narozeninové dorty...
Když musel Hugo na procházku s někým jiným, věštilo to při jeho nevychovanosti průšvih. „Jednou měl Broďa chřipku a tak mě vyslal se psem ven. Nechtěla jsem, neměli jsme se s Hugem rádi. Bróďa ale řekl to zvládneš a klidně ho venku pusť, “ vzpomíná jedna z jeho hereckých kolegyň Kopecká. „Hugo samozřejmě hned zmizel a neukázal se až do večera. Vlastimil na oznámení, že se Hugo ztratil, zareagoval tím, že se mnou přestal mluvit. V tu chvíli šla z toho milého člověka hrůza. Naštěstí večer se Hugo objevil a Broďa pronesl výhrůžně: Dobrá, tak tě nezastřelíme.“
Sebevražda u Božích muk
Vlastimil Brodský však po zbrani sáhl. Zastřelil se v dubnu 2002 na své chatě ve Slunečné, u Božích muk, která stojí pár kroků od domu. Pistoli měl dlouho a netajil se s ní, tvrdil však, že ji má na svou obranu před nezvanými návštěvníky.
O sebevraždě mnohokrát vtipkoval, nikdo to však nebral vážně. Možná že ani on ne - až do chvíle, kdy odjel navštívit chřadnoucího kamaráda Mirka Horníčka do nemocnice v Liberci a zjistil, že tento brilantní mozek už skoro nemluví a nehýbe se.
Šokovalo ho to, nechtěl se dožít takového konce. Taky ho děsilo, že by byl na těžkosti s tím spojené sám. „Mirek má Bělu, Sovča Andulku, a já jen Huga,“ stěžoval si přátelům. Výstřel padl, když byl doma sám. Jeho dobrá duše, kamarád a »osobní řidič« Kvaki mu zrovna jel pro rohlíky.
Jeho nejbližší o sebevraždě nepochybují, našli se však i lidé, kteří této verzi nevěří. Fotograf Josef Kuděla říká: „Byl to noblesní chlap, jeho estetika nekoresponduje se sebevraždou.“ Pitva i vyšetřování ovšem potvrdily, že Vlastimil Brodský opravdu odešel ze života dobrovolně. A Slávka Kopecká namítá, že právě proto, že byl estét, zmáčkl spoušť: „Proč to udělal, ví jen on. Já o něm vím, že byl až nesnesitelný pedant, úzkostlivě dbal na čistotu – jak osobní, tak všude kolem. Byl vždy dokonale upravený a stáří ho začalo v mnoha ohledech omezovat. Děsil se především nemohoucnosti. Také samoty. A závislosti. Ztráty svobody. … Jeho sebevraždu vnímám jako hrdinný projev jeho silné vůle a naprosto svobodného chlapského rozhodnutí.“
Vlastimil Brodský
• Narodil se 15. prosince 1920 v Hrušově nad Odrou
• Začínal v Herecké škole při D40 E. F. Buriana
• Prošel několika scénami (Větrník,Divadlo Satiry, E.F.Buriana a dalšími nakonec zakotvil ve Vinohradském divadle (1948 – 1984), hostoval v Národním divadle
• Na plátně začínal v komedii V+W Svět patří nám, zahrál si významné role v v devadesáti filmech, např. Světáci, Rozmarné léto, Skřivánci na niti, Noc na Karlštejně, Ať žijí duchové, Hodíme se k sobě miláčku, Smrt černého krále,Babí léto.
• V televizi nadchl v seriálech jako Dnes v jednom domě, Arabela, Návštěvnici a v inscenacích (například Uspořená libra, Tažní Ptáci)
• Světovou popularitu mu zajistila role v německém filmu Jakub lhář nominovaném na Oskara a vyznamenaném na festivalu Berlinale. Proslul i jako vyprávěč pohádek a rozhlasový Hajaja.
