14°C
Co myslíte, můžete o sobě říci, že jste svého otce znal dobře?
„Jak se to vezme. Když se naši rozvedli, bylo mi pět let a neměl jsem z toho rozum. Vím, že jsme se stěhovali z Prahy do Brna a žili pár let u babičky. Rozvod našich se mě tehdy nijak nedotkl, on byl táta pořád někde v luftě, na vystoupeních, estrádách nebo natáčení, a tak jsem ho ani předtím moc neviděl. Pamatuji si ho hlavně podle dárků na Vánoce. Dostával jsem nádherné knihy – foglarovky, mayovky a tak.“
Změnilo se to někdy?
„Ano, když jsem studoval na strojní průmyslovce jako kdysi on. To už jsem byl v pubertě a z dřívějších mikrosetkání s tátou byl najednou víc než měsíc skoro společného života. On tehdy jezdil po Moravě se šňůrou pořadu Křeslo pro hosta, bydlel u nás a hodně jsme se sblížili.“
Dala jeho popularita něco i vám?
„Spíš naopak. Na té průmyslovce mě učilo pár profesorů, co ji kdysi vystudovali s tátou, a ti mi dávali zakouřit. Já byl takový třídní klaun, nic moc jsem si nepřipouštěl a oni říkali – no jo, šašek jako táta. To bolelo.“
Vzpomenete si, jak váš otec relaxoval?
„Koníčků moc neměl, jako kluk chodil se svým tátou na Brněnskou přehradu rybařit, rád četl i maloval. A taky, a tomu jsem ani nechtěl věřit, dokonce šil. Udělal si třeba pouzdro na brýle, na zapalovač. Byl šikovný.“
Vedete Kavárnu Vladimíra Menšíka. Jak na něj vzpomínají lidé?
„Když jsem ji otevřel, byl to boom. Lidí byly mraky, jeho spolužáci, kamarádi z vojny a spousta dalších. A protože všichni věděli, že byl členem Klubu přátel Slavie, založili jsme na jeho počest Menšíkovu jedenáctku. Všechny peníze, které vykopeme, dáme koncem roku Dětské nemocnici na Černých Polích pro děti postižené astmatem. Nedávno jsme přispěli na rehabilitační středisko, a mám tak pocit, že táta pořád žije.“
Kdy jste ho viděl naposledy?
„V květnu 1988, když jsem ho s bráchou vezl v noci do Fakultní nemocnice U svaté Anny. O dva dny později tam umřel.“
Jak ho máte zapsaného v paměti?
„Na to, jaký byl táta borec, to byl pořád obyčejný člověk. Nevyvyšoval se, nemachroval. Čišela z něj člověčina a lidskost. To si z něj pamatuji nejvíc.“
