Až do příchodu nemoci byl Lindin život nabitý zážitky. Zvládla sjezd Colorada v Grand Canyonu, prozkoumávala neznámé řeky, milovala liduprázdnou divočinu a jízdu na koni po oceánském pobřeží. S manželem vychovala dceru a těšila se na další cesty.
Před rokem se jí však udělalo špatně. Lékaři vyřkli neúprosnou diagnózu rakoviny. Linda se do boje s nemocí vrhla se svou typickou odvahou a s plnou podporou manžela. Když už klasická medicína neměla další možnosti, hledala pomoc u alternativní kliniky. Její stav se výrazně zlepšil, zvládla přečkat podzim i zimu, letos na jaře jí ale síly začaly docházet. „Vezmi mě domů umřít,“ poprosila manžela. Martin ji převezl domů a ihned kontaktoval Domácí hospic sv. Veroniky v Českých Budějovicích.
Linda své slábnutí nesla těžce. Prosila, aby její trápení skončilo. Tým hospice jí ale nenabídl žádnou zkratku. Nabídl jí úlevu od bolesti, podporu, dotek, přítomnost a jistotu, že na to není sama. Martinovi zase dal něco, co v té chvíli potřeboval možná stejně jako Linda – jistotu, že v péči o svou ženu není sám.
Nechtěla, aby ji dcera viděla umírat…
Linda původně nechtěla, aby u jejího odchodu byla dcera, která žila v zahraničí. Nechtěla jí předat bolestnou vzpomínku, jakou si sama nesla z odcházení vlastní maminky. Pracovnice hospice jí ale opatrně řekla, ať toto rozhodnutí raději přenechá na samotné dceři. Ta nezaváhala, druhý den už seděla v letadle a večer už se obě ženy šťastně objímaly u Lindy doma. Následující čtyři dny byly intenzivní. Čas se zkrátil na hodiny. Byly v něm vzpomínky, slzy, doteky, humor i loučení.
Poslední fotka jako vzpomínka
Linda odešla doma a obklopená lidmi, které nejvíc milovala. Tvář měla natolik klidnou, že se zdálo, jako by se jí všechny vrásky rázem vyhladily. Martin si ji tehdy dokonce vyfotil, aby měl pro chvíle případných pochybností důkaz, jak pokojný její odchod nakonec byl. Sestřičku zavolal až po rozednění, a tak rodina získala čas na tiché rozloučení u ranní kávy na terase, při kterém nechyběla hudba, smích i pláč.
Oslava života u konvalinek
Tradiční tryznu rodina odmítla. Venku pod stromem uspořádali oslavu Lindina života, kde se zpívalo a hrálo. Část jejího popela pak rodina odvezla na Lindino tajné místo k meandrujícímu potůčku, kde kvetou konvalinky.
Po smrti své ženy Martin zjistil, jak velkou oporu kolem sebe má. Přátelé, kterým dříve štědře věnoval svůj čas, tu najednou byli pro něj. Na život s Lindou vzpomíná sice s bolestí, ale s nesmírnou vděčností a bez hořkosti. „Žili jsme naplno svůj sen o životě. Jediného lituju, že jsem s ní víc netancoval. Protože jsem vždycky všude hrál…“ uzavírá smířeně příběh celoživotní lásky.
Zapojte se do Papučového dne
Příběh paní Lindy je úzce spjatý s kampaní Dožít doma, která ukazuje, že s podporou odborníků je možné pečovat o těžce nemocné v jejich přirozeném prostředí. Mobilní hospice zajišťují veškerou zdravotní péči, půjčují pomůcky a rodině pomáhají vyřídit příspěvky i poskytnout psychologickou oporu. Podmínkou této péče je, aby doma s pacientem byl nonstop někdo blízký/příbuzný, který zajišťuje základní péči a může kontaktovat mobilní hospic v případě zhoršení stavu.
Nepostradatelnou práci hospiců můžete podpořit i vy v rámci Papučového dne, který letos připadá na středu 14. října. Jak na to?
- Nazujte si ve středu papuče a vezměte si je tam, kam byste s nimi normálně nešli.
- Vyfoťte se v nich a sdílejte snímek na sociálních sítích s označením @dozitdoma.
- Připojte pár slov o tom, co se vám při slově papuče vybaví.
Veškeré podrobnosti o péči i mapu dostupných hospiců ve vašem okolí najdete na webu www.dozitdoma.cz.
