Soutěž má patnáct semifinálových kol. V každém kole proti sobě stojí dva výčepní. Ti si nejprve mají možnost načepovat jedno zkušební pivo, aby si kohout osahali a vyzkoušeli průtok. Po odstartování a spuštění časomíry už se jede naostro. Výčepní si připraví šest piv a vyráží na trať dlouhou asi 60 metrů. Vybíhá se od dveří do restaurace kolem kubistické lampy a zpět. Piva zpět do cíle musí dorazit v co nejlepším stavu. Porota za to uděluje trestné body, které se přičítají k času. Rychlejší z dvojice postupuje do finále.
Finále se už odehrává uvnitř restaurace. Ve finále soutěžící vybíhají od sklepního výčepu do prvního patra, po cestě musí zdolat 41 schodů piv navíc musí načepovat deset.
Letošní ročník Pinkasovy noční můry je už 16. Pouze na jeden rok její konání přerušila covidová pandemie. Duchovním otcem soutěže je pan Karel Doubek, majitel společnosti, která Restauraci U Pinkasů provozuje. „V té době se adorovaly různé profese, ať už to byli lékaři, učitelé… V žádném případě nechci říct, že by jejich práce byla lehká, ale chtěli jsme ukázat, že i práce výčepního je těžká a náročná. Chtěli jsme to zviditelnit,“ říká Doubek.
Pro výčepní má Karel Doubek Velký obdiv, ale také se někdy bojí o jejich zdraví. „Moje osobní noční můra je, že se tady někdo zraní. Všem to zdůrazňujeme, že je to oslava jejich práce, nikoliv olympijský závod. Přesto tomu ale propadají a běhají jako o život. Několikrát se stalo, že nám tady soutěžící padali, nebo pivo dokonce vylili na porotu. Nic vážného se nám tu nikdy ale naštěstí nestalo,“ říká Karel Doubek.
Soutěžícím fandí nejen štamgasti a kolegové z jejich kšeftů, do fandění se před Restaurací U Pinkasů zapojují i náhodní kolemjdoucí a turisté. Nachomýtnout se k této akci má nepochybně své kouzlo ale i jednu velkou výhodu. Soutěžní piva totiž musí někdo vypít! Vzhledem k tomu, že se v každém kole načepuje 14 hladinek (každý soutěžící šest závodních a jednu zkušební), na suchu jen tak nikdo nezůstane.
Z finálového souboje vyšel jako vítěz Petr Holec z restaurace Statek u Kapličky v Nové Vsi pod Pleší. Šestadvacetiletý výčepní z rodinného podniku skončil s programováním, protože se podle svých slov za výčepem cítil lépe: „Hrozně mě to chytlo, užívám si to a beru to i jako hobby. Poprvé jsem se zúčastnil už před dvěma lety, to jsem si to přišel jen zkusit,“ řekl Petr Holec novinářům.
Ani letos prý na vítězství moc nepomýšlel. Ze soutěže ho dokonce málem diskvalifikovali. „Soutěžící co běžel se mnou, mi rozbil půllitr, ale uznalo se, že to byla jeho chyba a mě poslali do finále,“ říká vítěz. „Nějak se mi podařilo je předběhnout. Někdo sem přijde soutěžit, někdo ne. Řekl bych, že snažit se většina z nás začíná až ve finále. Je to spíš taková kamarádská rivalita,“ říká s úsměvem na tváři Petr Holec.
I letos během finálového kola došlo k několika pádům. Všechny se však obešly bez zranění. Klání výčepních u Pinkasů sledovala asi stovka nadšených fanoušků, kteří soutěži dělali báječnou atmosféru.
