Video se připravuje ...
Čaroděj z Kremlu: Film o nástupu Putina k moci přichází do kin v době čtvrtého výročí ruské invaze na Ukrajinu
„Pověsí mě,“ bojí se Putin. Doma nesmí ukázat slabost, musí na Ukrajině ještě přitvrdit
„Speciální vojenská operace na Ukrajině“ se vleče pátým rokem bez větších výsledků. Nevadilo by až tak, že ruští občané i oligarchové trpí – kdyby jim prezident Vladimir Putin mohl ukázat nějaké úspěchy. Ruský režim se podobá mafii, kde kmotr prostě nesmí ukázat slabost, a tak ještě přitvrzuje, jak vůči vnitřním nepřátelům, tak na Ukrajině, píše týden The Economist.
V poslední době se země NATO stále více obávají směru, kterým by se mohlo ubírat myšlení ruského prezidenta. Ruská armáda se již roky nachází v podstatě v patové situaci a každý měsíc ztrácí desítky tisíc mrtvých nebo těžce zraněných vojáků. Válka se proměnila v devastující přehlídku dronových a raketových úderů, které jsou ničivé pro Ukrajinu, ale viditelné škody způsobují i Rusku. Putin však nejeví žádné známky brzdění. Jsou obavy, že se ze slepé uličky bude chtít dostat zase nějakým novým způsobem eskalace.
Známky západní úzkosti jsou patrné. 25. srpna nečekaně odletěl do Moskvy šéf CIA John Ratcliffe. Podle některých jel zrazovat Putina od útoku na země NATO, podle jiných prezentoval pesimistický odhad výhledů Ruska a přesvědčovat ho k jednání.
O tři dny později Finsko požádalo o pomoc švédská letadla a válečné lodě při sledování své hranice s Ruskem. Německo obvinilo Rusko z dronového útoku na letišti v Lipsku 4. srpna a pravděpodobně uvalí další sankce. 20. srpna Rumunsko oznámilo, že zničilo ruský námořní dron, který mířil na vrtnou plošinu v jeho vodách. 25. srpna Slovensko zmařilo žhářský útok na továrnu na drony.
His refusal to back down is rooted in Russia’s gangster politics https://t.co/juAOAnoXbR
— The Economist (@TheEconomist) August 30, 2026
Mezitím pan Putin prolomil své dlouhé mlčení po stále úspěšnějších ukrajinských úderech na ruské ropné rafinerie a logistická centra: V projevu 22. srpna obvinil Ukrajinu z otevření „Pandořiny skříňky“ a slíbil „odvetu v nejcitlivějších odvětvích vaší ekonomiky“. Dříve téhož dne v řeči před svou partají Jednotné Rusko odmítl jakoukoli myšlenku na ukončení války. „Zvláštní vojenská operace pokračuje,“ slíbil. „Budeme postupovat pouze vpřed.“
Zdroje blízké Kremlu uvádějí, že po několika týdnech přemítání se jeví, že se rozhodl pro eskalaci. Jeden dlouholetý Putinův spolupracovník soudí, že prezident pravděpodobně vnímá Ratcliffovu návštěvu jako projev americké slabosti. Podle tohoto zdroje takto interpretoval i návštěvu Billa Burnse, šéfa CIA za vlády Joea Bidena, v Moskvě v listopadu 2021, jehož cílem bylo zrazovat ho od invaze na Ukrajinu. O tři měsíce později k invazi přesto došlo.
Tichá většina přestává mlčet
Nikdo nemůže vědět, co se v Putinově hlavě odehrává. Jeho klíčovým cílem vždy bylo zachování vlastní moci a v konečném důsledku i vlastního života.
Jednou z obav Kremlu je, že se vytrácí tichý souhlas veřejnosti s válkou. Hluboké údery ukrajinských dronů na rafinerie a internetové obchody spolu s omezováním internetu ze strany bezpečnostních složek rozbily iluzi normálního života. Nezávislá výzkumná agentura Levada centrum uvádí, že 57 % Rusů popisuje situaci jako „napjatou“; respondenti zmiňují válku, počet obětí, mobilizaci, útoky dronů a nedostatek naděje do budoucna. Důvěra veřejnosti v televizní propagandu klesá a mladí lidé na sociálních sítích zveřejňují výzvy k ukončení války. Putinova popularita klesá. Ruská společenská smlouva, kdy se občané nestarali o politiku a úřady je nechávaly na pokoji, byla porušena. Válka dorazila domů a je problémem všech, líčil v červenci The Economist.
Nálada mezi elitami je ještě mrzutější. Největším problémem, jak říká jeden zasvěcený zdroj, není ani tak ekonomika nebo nedostatek vojenských úspěchů, ale čas, který válka promarnila: ať už bude výsledek jakýkoli, téměř pět let je neúspěch. Stále více se šíří pocit, že car je nahý, líčí pro Economist další člen elity. Žádný z ruských ekonomických či politických problémů není pro Putina osudný: Má k dispozici ekonomické zdroje i represivní aparát, aby mohl pokračovat. Záleží ale na vnímání.
Putin sice vyjadřuje své cíle jazykem geopolitiky, ve skutečnosti se však řídí zločineckou logikou svého režimu: Nikdy neukazovat slabost. Ruský systém vykazuje vysokou toleranci k násilí, ale k neúspěchu je nemilosrdný. Pravděpodobně se domnívá, že ukončení války bez dosažení alespoň svého minimálního cíle - obsazení celého Donbasu - by ho vystavilo fyzickému nebezpečí. „Pověsí mě,“ pronesl podle jednoho zasvěceného zdroje před svými kumpány.
Pokračování války v její současné podobě však není řešením. „Scénáře poháněné setrvačností jsou pro Kreml nevýhodné,“ říká jeden z členů ruské elity: jednoduše spotřebovávají ekonomické zdroje a plýtvají politickým kapitálem.
Proto se nabízí eskalace. Není však jasné, co by obnášela. Rusko pravděpodobně zintenzivní hybridní válku a sabotáže proti spojencům Ukrajiny, zaměří se na zásobovací trasy z Evropy na Ukrajinu. Západní zpravodajské služby se obávají, že by se Rusko mohlo zaměřit na továrny v Evropě, které pro Ukrajinu vyrábějí výzbroj. Domnívají se však, že Putin nechce přímou vojenskou konfrontaci s NATO.
Ukrajincům chybí patrioty
Na území Ukrajiny eskalace do značné míry znamená zesílení toho, co Rusko již dělá. 30. srpna ruské ministerstvo obrany oznámilo, že připravuje masivní úder na ukrajinskou energetickou infrastrukturu. Kampaň namířená proti civilní logistice Ukrajiny představuje dlouho plánovanou eskalaci konfliktu, kterou umožnil nedávný obrat ve vzdušné válce. Jak připomněl The Economist, produkce ruských balistických raket roste právě v době, kdy se zásoby ukrajinských protiletadlových střel (mj. Patriot) tenčí. Ukrajinští obránci nyní dokážou chránit pouze několik cílů s nejvyšší prioritou. V červenci toho Rusko využilo a odpálilo rekordních 198 balistických a hypersonických raket, převážně na Kyjevskou oblast.
Ukrajina však již s takovými útoky počítá jako se součástí ruské totální ofenzívy, jejímž cílem je tuto zimu zlomit její vůli.
Putin by také mohl zintenzivnit represe proti údajným „vnitřním nepřátelům“, nikoli proto, že by představovali hrozbu pro jeho moc, ale proto, že potřebuje demonstrovat sílu. Nic z toho nevyřeší žádné z ruských problémů. Pravděpodobně to jen zvýší utrpení obyvatelstva a přispěje k nestabilitě, a to jak uvnitř země, tak i mimo ni, uzavírá The Economist.
Témata:
Související
