Projekt REFRESH pod vedením VŠB-TUO pracuje s dotační částkou 2,5 miliardy korun. Do regionu přivedl 175 nových vědců, na kontě má devět patentů a jeho klíčem k úspěchu je přímé propojení s byznysem. Celkový objem zakázek od soukromých podniků už dosáhl 412 milionů korun. Mezi konkrétní výsledky patří unikátní grafenová membrána čistící vodu bez chemie či energie nebo pokročilé systémy pro automotive.

O tom, jak se mění myšlení v akademické sféře, mluví uznávaný expert Marek Vanžura z laboratoře Industry 4.0 & Automotive Lab.

Rozhovor s Markem Vanžurou (VŠB-TUO)

Jak jsme na tom v porovnání se zahraničím? Snesou výsledky ostravského výzkumu srovnání se světovou špičkou?

„V Česku máme občas tendenci své výsledky podceňovat. Když ale člověk nahlédne za oponu v zahraničí, zjistí, že rozdíl v kvalitě je minimální, a v některých ohledech jsme dokonce napřed. Máme tu ale trošku problém s prezentací a byznysovým přemýšlením. Ve Spojených státech, kde jsem působil, se i v akademickém světě od začátku řeší, jak nápady komercializovat a postavit na nich reálný byznys. Těší mě, že na VŠB se to teď ubírá podobným směrem. Nepřemýšlíme jen v mezích splněného zadání, kterým by to pro nás končilo. Jde nám o propojení vědy s průmyslem tak, aby z toho těžily oba světy a nebyly to dva izolované celky. Na VŠB už před pár lety vznikl spin-off, který má za cíl komercializaci výstupů. To se mi na Ostravě líbí.“

Pociťujete už teď, že tyto projekty táhnou mladé lidi a pomáhají je v regionu udržet?

„Určitě ano. Uvedl bych osobní příklad. Když jsem se tu předloni objevil na návštěvě a viděl jsem, na čem všem se tu pracuje, rozhodl jsem se – i přes jiné pracovní nabídky – jít do Ostravy. Zdejší technologie jsou plně srovnatelné s USA nebo západní Evropou. Druhým příkladem je každodenní kontakt se studenty. Vidíme, jak jsou zapálení, dávají do toho maximum a pro ty projekty žijí. A pozitivní odezvu máme i od absolventů, kteří už pracují ve firmách v Česku i zahraničí.“

Místní průmyslové podniky bývají někdy považovány za konzervativní. Jak se vám daří propojovat akademický svět s praxí? Funguje ten impulz z obou stran?

„Nejde to paušalizovat, ale firmy začínají pociťovat, že konkurence je globální. Pokud by zůstaly zavrtané v lokálním fungování, dříve nebo později je to postihne. Vidí, co se děje v Číně nebo USA. Pokud nebudou digitalizovat a zavádět nové procesy, ujede jim vlak. Počet firem, které podporu vyžadují samy od sebe na základě manažerských rozhodnutí, roste. Samozřejmě jsou stále takové, které je potřeba nejprve oslovit a ukázat jim příklady dobré praxe, aby viděly, že dává smysl přijmout to, co akademický svět nabízí.“

Jedním z velkých taháků projektu je autonomní minibus v Ostravě-Porubě, který staví na vašich technologiích. Kdy ho uvidíme v ostrém provozu? A narážíte na nějaké legislativní překážky?

„Náš cílový termín pro spuštění úvodní fáze testovacího provozu je letošní říjen. Během léta budeme technologii integrovat do vozidel. Nejsme v izolaci, spolupracujeme s Ministerstvem dopravy, které automatizované mobilitě velmi fandí. Od ledna letošního roku platí zákon umožňující částečně automatizovaná vozidla v určitých úsecích, například na dálnicích. Aktuálně se pracuje na legislativě pro vozidla zcela bez řidiče. Za dnešních podmínek budeme minibus testovat v nekomerčním režimu s takzvaným bezpečnostním řidičem, tedy proškoleným operátorem, který sedí za volantem a v případě nestandardní situace zasáhne.“

Aby nikdo nezůstal pozadu: Debata o budoucnosti generací

Transformace kraje se však neodehrává jen v laboratořích, zásadní je pomoc lidem v každodenní praxi. O to se stará program TRAUTOM, který podpořil spolupráci s více než 80 firmami a pomocí cílených rekvalifikací připravuje zaměstnance z tradičních provozů na moderní profese. Do konce roku 2026 plánuje program podat pomocnou ruku 5 000 lidem, jejichž původní místa zanikají. Příkladem z praxe bylo uzavírání Elektrárny Dětmarovice, kde mobilní tým expertů pomohl desítkám propuštěných pracovníků najít okamžitě nové uplatnění. Budoucnost celého regionu však závisí na tom, zda se podaří udržet kontinuitu a nadchnout nastupující generaci. Na konferenci v CEET na toto téma proběhla ostrá diskuse expertů se zástupcem Ministerstva životního prostředí (MŽP) Štěpánem Noskem.

Zaznělo v panelové debatě: Proč by měl mladý člověk budovat kariéru v Moravskoslezském kraji?


  • Štěpán Nosek (MŽP): „V tomhle kraji se dá skvěle skloubit práce s osobním životem. Vznikají tu kvalitní pracovní místa, v okolí je krásné životní prostředí a skvělá infrastruktura – snadno se dostanete nejen do Prahy či Brna, ale i do Krakova a Katovic. Tento kraj se transformuje a pro mladé lidi je nesmírně zajímavé být přímou součástí takové změny.“
  • Stanislav Mišák (ředitel CEET): „Mladá generace má v sobě touhu po udržitelnosti zakořeněnou mnohem víc než my. Když uvidí, že je zde silné zázemí, skvělé projekty a podpora ze strany ministerstva i kraje, pochopí, že mohou být hybateli změn. Být součástí úspěšného příběhu je pro ně obrovské lákadlo.“
  • Marek Vanžura (VŠB-TUO): „Transformace je jedinečná příležitost být u něčeho velkého hned od samého začátku. Kolem špičkových odborníků se tu rodí nová éra a každý, kdo sem přijde, má možnost ji aktivně posouvat dál. To je neuvěřitelně motivující.“

Apel expertů: Kontinuita nesmí skončit, jinak nás Čína technologicky převálcuje 

V závěru debaty zazněl také silný apel na zástupce ministerstva ohledně udržitelnosti financování. Experti varují před situací, kdy by po skončení aktuálního dotačního období nastala pauza.

„Pokud se kontinuita přeruší a řekne se, že to na chvíli opustíme a časem se k tomu vrátíme, ten návrat bude stát desetinásobně větší úsilí,“ zaznělo z úst vědeckých zástupců. „Díky podpoře se nám sem podařilo přilákat excelentní vědce a vybudovat špičkové zázemí. Stavíme tady společně obrovské 3D puzzle. Kdyby nebylo strategických projektů, stavěl by si každý tým svých pár dílků izolovaně. Teď jsme hodili všechny kostky na stůl a skládáme je dohromady. Podařilo se vytvořit kritickou masu odborníků a znalostí. Pokud by to mělo zaniknout, vlak nám ujede a Čína nás totálně převálcuje. Nebojujeme tady o přežití našeho financování, ale o budoucí konkurenceschopnost a odolnost celé České republiky i Evropy.“

Život pro ně nebyl med. Dnes v Medoo Silesia vyrábějí oceňované lokální speciality

Velmi lidskou tvář proměny regionu reprezentuje sociální podnik Medoo Silesia z Šilheřovic. Úspěšně propojuje chov včel, produkci medu a potravinářskou výrobu se zaměstnáváním lidí se zdravotním či sociálním znevýhodněním. Firma hospodaří s více než 200 včelstvy (v zámeckém parku v Šilheřovicích a v údolí řeky Moravice) a je trojnásobným držitelem ocenění Regionální potravina. Díky evropské podpoře nakoupili nové technologie, což jim umožnilo posunout se od včelařské farmy k profesionální potravinářské výrobě, která produkuje třeba medové čatní, paštiky a další výrobky z lokálních surovin. O chodu unikátního podniku mluví jeho ředitel Robert Chlebiš.

Rozhovor s Robertem Chlebišem (Medoo Silesia)

Vaše podnikání se posunulo k profesionální gastro výrobě. Jak těžké bylo zachovat rodinný a sociální rozměr, když už nejste jen malé lokální včelařství?

„Pořád jsme malý podnik do deseti lidí. Začínali jsme s manželkou jako čistě rodinná firma, ale postupně jsme podnikání přeměnili na sociální, protože jsme chtěli, aby naše práce měla hlubší smysl. Začali jsme zaměstnávat lidi, pro které život zkrátka nebyl med – osoby se zdravotním znevýhodněním, které to mají na trhu práce nesmírně těžké. Přihlásili jsme se k principům sociálního podnikání, ale ten rodinný duch v naší DNA zůstal. Naši kolegové chodí do práce s radostí a chutí tvořit. Sami se aktivně zapojují. Nedávno mi jedna kolegyně přinesla recept na dort, který před 40 lety jedla u tety z Německa, jež pracovala ve špičkové restauraci. Vyzkoušeli jsme ho a dnes máme fantastický nový produkt, kterému říkáme německý medovník. Ta rodinná forma je základ, na kterém stavíme byznys. Ale pozor – makat musíme všichni jako ostatní, pořád se pohybujeme v tržním prostředí.“

Máte prémiové produkty, které sbírají ocenění. Jak náročné je skloubit specifické potřeby zaměstnanců s udržením špičkové kvality?

„Samozřejmě pracoviště i procesy přizpůsobujeme znevýhodnění, v čemž nám obrovsky pomohly investice do nových technologií. Klíčové ale je, že jsme jeden tým a táhneme za společný provaz. Kvalita je daná i tím, že jsem ve výrobě s nimi a na vše dohlížím. Máme ale velmi nízkou fluktuaci, ti lidé se práci skvěle naučili a vzali podnik za svůj. Loni ke konci roku, když jsme vyráběli medovou paštiku a hořel nám termín, mi sami řekli: ‚Šéfe, máte toho moc, běžte domů, my to tady zvládnem sami.‘ Schválně jsem to risknul a nechal je tam. Zvládli to naprosto perfektně. Je to celé o přístupu a o tom, jak lidi motivujete.“

V debatě jste zmiňoval úspěchy a odbyt. Plánujete s novou kapacitou výroby expanzi na polský trh, který máte za humny?

„Aktuálně cílíme primárně na Prahu, kde rozjíždíme prodejní automaty a domlouváme další distribuci. V Česku máme stále spoustu práce a je to pro nás logisticky i legislativně snazší. Ambice pro polský trh tam samozřejmě do budoucna je, protože jsme na hranici a Polsko představuje obrovskou kupní sílu. Jsme ale opatrní. Ze zkušeností jiných českých podnikatelů víme, že si tam mnozí vylámali zuby. Poláci jsou velcí patrioti a nepustí mezi sebe každého. Chce to čas a správnou strategii.“

Názory a stanoviska vyjádřené zde nemusí nutně odrážet postoje Evropské unie.