Podle obžaloby měla Věra S. po dobu nejméně deseti let chovat větší počet psů, převážně plemen biewer a biewer yorkšír teriér. Zvířata měla držet v upraveném karavanu a přilehlém oploceném výběhu. Podmínky podle žalobkyně neumožňovaly psům uspokojovat jejich základní potřeby, chybět měla dostatečná hygiena i veterinární péče. Prostředí mělo být zamořené výkaly a močí. „Cítím se být nevinná,“ prohlásila před soudem.
Věra S. se před soudem rozhodla nevypovídat, soud proto přistoupil ke čtení její dřívější výpovědi. V ní obžalovaná popisovala péči o zvířata jinak. „Měla jsem chov, krmila jsem, každý den jsem uklízela sanitol, měla jsem diář, kam jsem si zapisovala, co musím udělat,“ uvedla. Podle ní navíc nepatřili všichni psi přímo jí. „Většinou to nebyli ani moji psi, někdy tam byli tři, někdy osm. Měli jsme je doma, ale nebyli naučení na čistotu, tak jsme jim udělali domeček na zahradě. V zimě tam měli i topení,“ tvrdila a popsala tak karavan, ve kterým se psi měli trápit. „Psi byli v karavanu, to je pravda, aby hlavně měli volnost a měli tam dvířka, aby mohli ven,” dodala, že se jim snažila zajistit nejlepší podmínky, a aby to měla hezké.
Podle obžaloby mělo kvůli nevhodným podmínkám a společnému chovu většího množství psů docházet také ke vzájemnému napadání zvířat. Někteří psi měli zemřít na následky zranění, jiným se měly rány v kontaminovaném prostředí infikovat. Celkem mělo uhynout nejméně deset psů. Jejich úhyny připustila i Věra S. „Docházelo k úmrtí psů, asi deset jich umřelo. Přijel pan Karel a zlikvidoval je, některé jsme i pohřbili na zahradě,“ uvedla.
„Nikdy jsem je neképala,“
Obžalovaná ale odmítla, že by zvířata týrala. „Nikdy jsem je nekopala, neubližovala,“ řekla. Podle obžaloby přitom měla se psy házet o zem, kopat do nich a polévat je proudem studené vody ze zahradní hadice. Jeden z incidentů Věra S. vysvětlovala tím, že pouze bránila psovi v odchodu. „Pouze jsem zabraňovala psovi ve dveřích, aby neodešel, nekopla jsem do něj,“ obhajovala se.
Jedním z nejzávažnějších případů popsaných v obžalobě je osud fenky Čivinky. Té měla Věra S. pomocí gumičky přichytit ocas k břichu. Gumička se měla postupně zaříznout přes kůži, podkoží a svalstvo a způsobit fence rozsáhlá a bolestivá poranění. Obžalovaná odmítla, že by se něčeho takového dopustila. „Netuším, jak se tam ta gumička dostala, já jsem jí ji nedala. Asi si ji navlékla sama na zahradě,“ tvrdila. Fenka později uhynula, podle obžaloby v důsledku masivní bakteriální infekce. Přítel matky obžalované však vypověděl, že psa s gumičkou na těle našla právě její matka. Věra S. ji podle něj měla fence nasadit kvůli připuštění a následně na ni zapomenout.
U soudu odmítla vypovídat také matka obžalované Věra N., proto soud přečetl její dřívější výpověď. „Všechno bylo čisté. Když nemohla dcera, šla jsem já. Já mám psy ráda, tak jsem to dělala ráda,“ uvedla. Připustila však, že mezi psy docházelo k potyčkám, zraněním i úhynům. „Když jsem tam přišla, tak už tam pes nebyl. Nemůžu vědět, co se tam stalo,“ vypověděla. Zraněné psy si podle jejích slov brali domů.
Chovatelce hrozí až deset let vězení a zákaz chovu zvířat. Státní zástupkyně před soudní síní novinářům sdělila, že pro Věru S. navrhne trest pěti let za mřížemi a osmiletý zákaz chovu. Hlavní líčení bylo odročeno na 4. září. Obžalovaná vinu nadále odmítá a trvá na své nevině.
